Deti raja

Veľkolepá oslava romantizmu, ktorú sa oplatilo reštaurovať. Zaujímavý príbeh, zaujímaví herci, množstvo baletných a pantomimických vystúpení, dokonca aj český dabing z rodu tých vydarenejších. Tak potom prečo iba tri hviezdičky? Je to nenormálne dlhý film. U niektorých filmov ich dĺžku nevnímam, u tohto áno. Tak ako v hudbe neobľubujem operu a jazz, tak v divadle neobľubujem balet a pantomímu. Takže to, že v tomto príbehu sa nedalo vyhnúť pantomíme je vysvetlením, prečo nemôžem pre subjektívne dôvody dať viac hviezdičiek. (26.10.2018)

Bohužel je nutno poznamenat, že kritiky nejoceňovanější fracouzský film je vlastně bulvární plátek. Není to sice buranský bulvár, na jaký jsme zvyklí u nás (Blesk apod), jako spíše načančaný a pompézní Paris Match. Prévert nastrkal do tří hodin snad všechna možná klišé o umělcích - od veselých příhod z divadla (Laimetre versus špatní autoři - jako kdyby to vyprávěl Miroslav Donutil), až k trpícímu umělci, který svou trýzeň dokáže transformovat do dechberoucí pantomimy. To vše rámováno falešnou a otřepanou frází, že umění je život, a život je umění, povrchním milostným mnohaúhelníkem (co všichni na té Garance vidí? Vždyť je to naprosto obyčejná putain), a špatně napsanou postavou básníka zločince (klišé jménem prokletí básníci). Tak proč čtyři hvězdičky? Pro ty chaplinovské Debureaovy pantomimy. (28.05.2011)

I přes úžasný dabing pánů Cupáka a Brouska staršího (ten si s rolí Fréderica náramně vyhrál) a plejády dalších (Holý, Kubánková, Adamová, Řanda, Větrovec...) musím konstatovat, že Děti ráje jsou už vybublanou limonádou francouzských bulvárů a kabaretů. Milostné drama mezi dvěma herci a dvěma ženami je r o z t a h a n é do několika desetiletí, přičemž herci nezestárli ani o den, stopáž neopodstatňuje jednoduchý děj, i ta hudební a divadelní čísla by se vešla bez problémů do obligátní hodiny a půl. Pro mě zklamání, ačkoliv se jedná o jeden z nejstarších zachovalých dabingů mé filmotéky. (27.02.2016)

Ten kto má rád dlhé zamilované prepletené príbehy, divadlo, balet, páčivé výjavy pripomínajúce rôzne obrazy z dejín umenia, kto sa opája dekoratívnou hrou, ten nedá na tento trojhodinový filmový bachant dopustiť. Veď áno, skvelé to bolo, fajn a milé. Také úprimne urobené, so skvelou výpravou, umelými koníkmi, cválajúcimi po javisku, kopou pantomímy, divadla, množstvom štatistov, kostýmami a tak. A láska ako trám, veľká a nešťastná. Ale mohutná ani storočný dub. Vyrastajúca z divadelného podhubia. Niečo ako čítanie povinnej literatúry na školách. Vo fiktívnom súboji (spomína sa v komentári užívateľky Morien) dávam jednoznačne prednosť Casablanke. Pretože, ako uviedol Cimr toto pripomína dielo Aloisa Jiráska. (07.09.2015)

FILM by mal v prvom rade rozprávať vizuálne. Vedeli to už bratia Lumièrovci. Potom by sa mal dostaviť účinok dobre prepracovaného scenára a hereckých výkonov. Tento epos, to spĺňa iba z jednej strany. A to tým, že dokonalo evokuje dobu tamojšú, v celej svojej kráse. Avšak samotný príbeh nám neprináša nič, iba akúsi švédsku trojku ( štvorku, päťku ), ktorá sa zmieta sem a tam a zasa naspäť, aby mohla vyplniť obrazne nekonečnú minutáž. (17.05.2015)