Deti raja

Bohužel je nutno poznamenat, že kritiky nejoceňovanější fracouzský film je vlastně bulvární plátek. Není to sice buranský bulvár, na jaký jsme zvyklí u nás (Blesk apod), jako spíše načančaný a pompézní Paris Match. Prévert nastrkal do tří hodin snad všechna možná klišé o umělcích - od veselých příhod z divadla (Laimetre versus špatní autoři - jako kdyby to vyprávěl Miroslav Donutil), až k trpícímu umělci, který svou trýzeň dokáže transformovat do dechberoucí pantomimy. To vše rámováno falešnou a otřepanou frází, že umění je život, a život je umění, povrchním milostným mnohaúhelníkem (co všichni na té Garance vidí? Vždyť je to naprosto obyčejná putain), a špatně napsanou postavou básníka zločince (klišé jménem prokletí básníci). Tak proč čtyři hvězdičky? Pro ty chaplinovské Debureaovy pantomimy. (28.05.2011)

Skutečná solava divadelního umění z doby, kdy byl jeho svobodný duch nemilosrdně potlačován. Skvostná výprava, výtečný Barrault a hlavně éterická Arletty, která prozáří každou scénu. Škoda jen, že mezi okouzlujícími i smutnými scénami s neopakovatelnými Prevértovými dialogy jsou prodlevy, které dělají stopáž ejště delší, než ve skutečnosti je. Ve výsledku jde ale o dílo, před kterým je třeba smeknout klobouk. (21.05.2009)

(1001) -"Paříž je příliš malá pro takové milence, jako jsme my dva." Kdo by to řekl, že upadnu do lásky jen tak zničehož nic a proti své vůli, ačkoliv básníci by myslím řekli, že jinak to nejde. Už několikrát jsem v rozhovorech četla, jak moji oblíbení tvůrci citují tento film jako ten, který jim způsobil lásku k (dramatickému) umění, a okamžitě jsem pochopila, co tím mysleli. Kdo by čekal takovéhle věci ve filmu z roku 1945, respektive proč se někdo namáhá s obdivováním Casablancy, když by mohl obdivovat tohle! V poslední době jsem si hodně stěžovala na bezmyšlenkové používání dialogu ve filmech a Děti století mi nabídly lék z té mizérie. Občas mají slova opačný význam k celkovému smyslu promluvy, občas popisují přesně to, co mají, občas se opakují a plynutí filmového i fikčního času jim dodává jiný význam. Dohromady je to blaho pro moji hlavu. ♥ -"Ztichni, neslyšíme přes tebe pantomimu!" (16.06.2015)

nerad sklznem na uroven ludi ako Je LiVentura, ktory film odjebe jednoduchym "moc prizemne, jednoduche" alebo "jednim slovem skvele" - no na druhej strane nerad pisem litanie ako Bludman alebo ekspert typu Eodeon. Taxa v nich zamotam, ze mi unikol zmysel komentara. No tu sa neubranim, jednak do dlheho komentu sa mi nechce a jednak uz mam rozpozerany dalsi film - Michael Powell konkrene. Takze strucne : o5 nieco pre artove hnedopichy, hlavni hrdinovia maju aj tu realnu story ale aj fantazijnu. Ktora je ktora - to uz musite zistit sami. 82 % (27.10.2018)

I přes úžasný dabing pánů Cupáka a Brouska staršího (ten si s rolí Fréderica náramně vyhrál) a plejády dalších (Holý, Kubánková, Adamová, Řanda, Větrovec...) musím konstatovat, že Děti ráje jsou už vybublanou limonádou francouzských bulvárů a kabaretů. Milostné drama mezi dvěma herci a dvěma ženami je r o z t a h a n é do několika desetiletí, přičemž herci nezestárli ani o den, stopáž neopodstatňuje jednoduchý děj, i ta hudební a divadelní čísla by se vešla bez problémů do obligátní hodiny a půl. Pro mě zklamání, ačkoliv se jedná o jeden z nejstarších zachovalých dabingů mé filmotéky. (27.02.2016)