Tereza Raquinová

Jedno z nejlepších kriminálních dramat, které jsem kdy viděla. Ještě nikdy jsem nezažila madam Simone hrát špatně, vždycky jí její postavu věřím až do hloubi duše. A navíc takto mladá byla vyloženě krásná. Celá atmosféra filmu a gradování děje byly také na špičce a i herec v roli milence  Raf Vallone byl výborný. Matčiny vyčítající oči vše perfektně dokreslovaly. Klobouček..... (04.08.2024)

"Živý nevážil nic, ale mrtvý je moc těžký." Hnusnej mrzáckej pes, kterej je tak vychcípákovanej, že ho nejde ani praštit. Pokud tě fakt zajímá, jestli seš na políčku 46 nebo 47 a hádáš se kvůli hodu kostkou za podpory maminky, těžko budeš souložit s Simone Signoret, těžko budeš souložit s kýmkoli. Zola napsal úžasné postavy Carne zase neskutečně dobře budoval napětí. Zkuste přemejšlet nad tím, co kdo udělal, dělá a komu fandíte a proč. (23.12.2011)

Jeden z najkrajsich zamilovanych filmov, tej dvojke to fakt slusalo : 75 % (26.09.2020)

Dnes by šlo o tuctovou TV inscenaci slavného románu, jenže malý rozpočet (který donutil filmaře přenést děj do současnosti) není tím největším problémem adpatace. Zola dovedl do slov geniálně převést všechnu tu městskou špínu a beznaděj, zatímco tento film je jenom hrou na Zolu, hrou na naturalismus. Laurento tady má na míru střižený oblek, aby vynikla jeho muskulatura, a celé je to zahrané bez jiskry a natočeno bez výraznější filmařské invence. (30.05.2011)

Carné natočil výborný a zajímavý film, největší devizou jsou promyšlené, složité charaktery postav, které navíc vyniknou díky excelentním hereckým výkonům. (16.07.2010)

Knižní předloha patří mezi ty nejlepší knihy, co jsem kdy četla, ale filmové adaptaci strhly dvě hvězdičky právě odchylky, kterými se liší od knihy. Plus ale dávám za výběr herců, role jim byly vyloženě "ušity na míru". (29.08.2010)

Můj čtvrtý Carné a opět je to za pět hvězdiček. Uznávám, že velkou předností je bezpochyby kvalita literární předlohy, ale jen málo režisérů dokáže natočit tak krásný film jako Marcel Carné. Navíc se v tomto filmu vznáší cosi hitchcockovského - stačí pár minut, abychom poznali charaktery všech postav a abychom Therese přáli, aby od svého nemožného manžela utekla, ale na druhou dokážeme pochopit její pochyby (není přece slušné utéct od manžela, navíc pokud se o Theresu staral, už když byla dítě); poté vražda, kterou si divák přeje, totéž platí pro paralýzu tchýně; k tomu skvělá scéna, kdy tchýně nese kočku do pokoje Theresy, zatímco ta tam má svého milence (jen málo režisérů by dosáhlo takového napětí ve scéně, kdy stará paní nese kočku...). Dále úžasné scény palalyzované tchýně, kdy divák na jednu stranu doufá, že nezačne mluvit a snad brzy zemře, ale na druhou stranu s ní musí tak trochu cítit. A pak ten úžasný závěr s dopisem... Nádherný film ! (20.02.2011)

Zola byl manipulátor s lidskými osudy. Tu jednomu přidělil genetickou výbavu živočicha schopného milovat i zabít druhému zas charakter podváděné skleníkové květinky. Nazýval tyto nezbytné role vlastního realismu dispozicemi a měl na tragické děje metodu. Ale není s nemocným nemocná i společnost? Tato otázka mně v jeho dílech, které všemu navzdory vyznívají empaticky, trochu chybí. To je ten kousíček do mozaiky, který jsem nalezl u Tolstého Vzkříšení. A to si obou vážím velice. Chybělo mně to i u Carného. Proto 4 * (02.04.2010)

Zajímavý film s pohlednými hereckými představiteli své doby o tragické lásce. Ukazuje, že vděčnost a soucit není pevným základem soužití, ale spíše je utrpením a že štěstí postavené na zločinu je hořké. Carné výborně vystihl atmosféru prostředí a osudů. Staré filmy mám obecně rád i pro jejich zobrazování zašlé přítomnosti (ulice, lidé, obleky, účesy, hudba, domy, dopravní prostředky). Dal bych i čtyři hvězdičky, ale třeba zase někdy příště. (07.04.2010)