Delírium

Přijatelný a do určité míry i působivý psycho hokus pokus. Uznaný magor Tom se po 20 letech strávených v psychiatrické léčebně vrací na podmínečné propuštění do své rodné hroudy. Konkrétně do domu svého mrtvého otce, kde se konfrontuje s (psycho) realitou. Po třicet dnů nesmí opustit dům, detekční zařízení na noze mu to ani nedovolí, přijímat návštěvy a připustit si, že v tom domě straší, jinak putuje zpět na psychiatrii. Divák se uvelebí v rozlehlém domě, kde nejsou ani památky po moderních technologiích, neb hlavního hrdinu minul internet i chytré telefony a raději si libuje v retro výbavě. Topher Grace do poloviny filmu bloudí domem a vidí bludy, anebo taky ne. Vtip je v tom, že značnou část filmu není zřejmé, jestli se podivné úkazy dějí jen v choré hlavě pacienta, anebo je za tím něco jiného. Impresivně atmosférický ráz je postupně nahrazen i vysvětlujícími pasážemi, proč se Tom ocitl v péči psychiatrů, méně vysvětlující scénou, v níž chce probační úřednice mít s ním sex, načež se i nejeden diví, že v takové prdeli je k mání atraktivní prodavačka v gotic stylu. A na scéně se postupně zjeví i Tomův nevyzpytatelný bratr. Film má schopné finále i nečekané rozuzlení. Ne úplně všechno bylo zdárně objasněno, nicméně závěrečná "pointa" určitě nezklamala. Producent Leonardo DiCaprio se spojil s režisérem Dennisem Iliadisem, který o sobě dal vědět před dekádou svým remakem exploit filmu Poslední dům nalevo, pak už nijak nezabodoval, natočil mezi tím jen jeden film s prvky scifi, víceméně určený pro mládež. Je fajn, že se nepustil do vln absurdní/surrealistické reality, kam už nakoukli jeho slavnější kolegové. A je fajn i hlavní idea filmu, že hlavní hrdina, diagnostikovaný blázen, má působit normálněji než jeho okolí. Zajímavé pojednání příběhu nechybí. Oproti tomu je občas znát, že produkční problémy vedly k určitým dějovým úpravám, které výsledný dojem nedevalvují. Trochu více kreativnosti by určitě Ilidiasovi neškodilo. Není to pro mě kreativní režisér, ale má cit pro zajímavé režijní (psycho)analýzy. 10/10 (08.06.2018)

Jakožto zdejší hororový expert jsem měl možnost zhlédnout snímek ještě před oficiální českou premiérou a s potěšením tak mohu konstatovat, že si v kině konečně přijde na své i náročnější publikum. Spolupráce režiséra Iliadise a scénáristy Allecy slavila úspěch již před devíti lety u výtečného Last House on the Left, avšak teprve prostřednictvím snímku Delirium dokázali zužitkovat svůj tvůrčí potenciál na maximum. Divák sotva prolétne úvodem a už je ponechán napospas spárům nejistoty. V Deliriu se totiž styká všední svět s jinými typy reality a běžné vnímání s ostatními variantami percepce. Bezvýsledně se snažíme demaskovat stav vědomí hlavní postavy a naše frustrace se ještě prohlubuje ruku v ruce s tím, jak nás scénárista zcela záměrně vábí do slepých myšlenkových uliček. Přidejme několik velmi efektivních vystrašení a máme tu nápaditý psychologický horor se strhující atmosférou, jenž si hlasitě říká o nominaci na letošního hororového Oscara. Slabších pět hvězd. (26.05.2018)

Průměrná záležitost, která neurazí a ani nenadchne. V napětí dokáže diváka udržet, téměř až do samotného konce se dá pracovat s tím, že příběh bude mít dvě varianty rozuzlení, což je také plus. Hororové prvky ušly, nebyly přehnané a ani příliš děsivé. Myšlenka celého počinu není k zahození a tudíž hodnotím čistým středem. (24.07.2018)

Sorry jako, ale budu fakt nadávat. Jedna hvězdička za těch prvních zábavných čtyřicet minut, než se tam objevil ten bratr a začlo se rádoby hrát na vážnou strunu. Tenhle film se celkově vůbc nepovedl, protože atmosféra je znát dohromady tak pět minut, příběh to mělo v podstatě úplně idiotský a vůbec se z toho nemuselo vyklubat tohle nefunkční rodinné drama s hororovými prvky, ale mohlo se aspoň zabrousit do psychiky hlavní postavy. Kdyby byla alespoň ta strašidelná stránka jakž takž, dám tomu ty dvě, ale v Deliriu nefungovalo absolutně nic. (12.06.2018)

Viděno ne v kině, ale zato na černo staženo do noťasu žlutou sílou mé osoby aneb torrenty jsou po piči dobrá věc když člověk nemůže do kina protože hnije ve špitálu a jeho největší noční zábava je počítání, během záchvatů chrchlání a prdění dvou důchodkyň co sem s nima na pokoji, kolik kapek kápne než se vyprázdní kapačka. K tomu připočtěte stravu k zblití, šikanátorský sestřičky, sadistický doktory a máte delírium jako kráva každej den. Proto můžu přísahat, že tenhle rusky mluvící pixelovej kinorip pro mě byl víc žůžo než 5D kino s popcornem. Naštěstí mě včera pustili domů po podškrábnutí reversu. Tak a teď k filmu - Hlavní hrdina je sympatickej asi jako rozmázlý hovno a talentu pobral podobně takže jeho utrpení bylo i mojím utrpením, jelikož jsem fakt trpěla vždy když jako že trpěl. Naštěstí má prima bráchu, kterej člověka místo pozdravu hned vykuchá a vůbec svým přístupem k životu si získal moje sympatie. Do toho tu máme Genesis, která jede po BludyŠťákovi a jejich váhavé flirtování je tak iritující, že zlej bráška se rozhodne pro radikální ukončení jejich skorovztahu. Problém je, jestli zlej brácha vůbec existuje a není jen výplod chorýho mozku hlavního reka, kterej už takhle vidí dobrmana a mrtvýho tátu. Kdo je blud a kdo reálnej to je oč tu běží a i když je to průhledný a i pacoš po lobotomii odhalí pointu tak nelze filmu upřít pár fajn scén, nějaký to napětí a hlavně je to záživnější než ta kapačka. (08.06.2018)