Kiseidžú: Sei no kakuricu

… ale nemuseli jste si, dámy a pánové z Madhouse, šetřit to nejlepší až na konec, když chudák Hromino někdy kolem dílu patnáctého už málem nevěřil tomu, že ze zpočátku slibné premisy bude vyždímáno něco víc než jen čím dál nezajímavější trable jednoho lůzra s parazity a jednou těžce otravnou spolužačkou. Málem nevěřil, však s hlavou vztyčenou hrdě do konce vytrval; a ve výsledku se dočkal velmi milého překvapení na mnoha frontách. Postava Šin'ičiho konečně projde opravdovým osobnostním vývojem a stane se postavou, jež má sympatie a není mi zcela lhostejná, jako tomu do té doby bylo (děsil jsem se toho, že Šin'iči zůstane druhým Kanekim); Murano nejen že přestane být tupou a otravnou stíhačkou, ale promění se v sympatickou, vyspělou dívčinu; a samotné dějové vyvrcholení je jednoznačně laděno více do míry intimna nežli epična, což v korespondenci s duševním vývojem hrdiny ústí v rozumné rozhodnutí, jež si zaslouží mé uznání. Nad tím, že by bylo anime hrozně deep a těžce filosofické, jak tu někteří zmiňují, bych ovšem polemizoval; naťukne se zde sice pár myšlenek. které stojí za zamyšlení, ale určitě nikterak složitých, neznámých či převratných. Převážně elektronická hudba je fajn a nečekaně dobře mi k duchu seriálu pasovala, kresba i animace byly taktéž slušné, akční pasáže nápadité a zajímavé (byť ne vždy), napětí seriál v klíčových momentech nepostrádal, leč hororem zdaleka nebyl. Budete-li tedy při sledování stejně jako já váhat nad tím, zda má cenu do konce vytrvat, vězte, že i přes slabou prostřední část to cenu má. Silné 3*. (06.04.2015)

Pozor spoilery. Začátek je super - invaze emzáckých parazitů zavrtávajících se do lidí a tím je ovládajících a živících se požíráním normálních lidí sice není nic originálního, ale jakožto milovník The Thing a jinak veškerého ujetého body hororu, jsem byla vskutku nadšená a nemohla se dočkat co z toho bude. Ovšem každým dílem to bylo víc a víc zklamání, že to nejen nesměrovalo kam člověk doufal, ale vlastně to nemělo moc žádný děj. Bylo tam pár hlavních záporáků, kteří neměli úplně moc prostoru, bylo tam přespřiliš opakujících se konfliktů, které se v jednom díle vyřešili, aby zase začali nanovo v dalších dílech (hlavně ta celá linka s Murano, která začala být velice rychle otravná, jelikož to bylo furt dokola), mělo to hodně dílů, které moc k ničemu nevedli a celkově vlastně tak nějak člověk nechápal, co je cíl. Zabít parazity. Ano, ale co dál? Protože na to, že tam teda řádila nějaká monstra žeroucí lidi, tak byli všichni obyvatele nějak podezřele v klidu, takže asi to nebylo tak dramatické nebo co. :D A to je hlavní problém celého seriálu. Není tam moc cítit žádná velká urgence, záporáci mi byli celkem ukradení, postavy ploché a jediné co stálo za zmínku a co v člověku něco vyvolávalo byl vztah mezi Migim a Shinichim, kdy bylo hezké pozorovat prvotní Migiho bezohlednost a chladnost měnící se ke konci k respektu a kamarádství k Schinichimu. Ale jinak toho seriál bohužel nemá co víc nabídnout. Mohlo se z toho vytřískat značně víc. (01.07.2024)

není japonský Parazit jako korejský Parazit. týpečkovi jednoho dne v ruce vyraší vražedný mimozemšťan a zábava může začít! nejsem nějaký anime gurmán, ale animace byla perfektní a premisa mě bavila... tak první polovinu epizod. stejně je to ale hodně sympatická a kreativní sci-fi šmakocinka! (04.10.2021)

Nejlepší Anime co jsem v poslední době viděl. Výhodou těchto dějově poměrně kvalitních a plnějších kousků je, že lépe maskují své ostatní nedostatky. Člověk se díky toho stává více tolerantní vůči chybám a občas je vědomě přehlíží. Mezi klady na Parasyte shledávám pár filosofických úvah, nad kterými by se dalo delší dobu polemizovat a Shinichiho/Migiho proměnu. Člověk co pomalu ztrácí svou lidskost a parazit, který naopak zjistí jaký je pocit přátelství. Jako zápor mi přišla slabší charakterová psychologie a Satomi, která byla svou prostostí často rušivým elementem. (15.04.2015)

No, to byla teda plytká břečka.. Na začátku jsem si to docela pochvaloval, ale neskutečně otravné postavy, debilní pseudopsychologické monology, pokus o naprosto banální ekoagitku tvářící se jako "velké poselství" které tomu celému dodává hloubku- z toho postupně dělaly až iritující záležitost... Možná, kdyby to bylo o polovinu kratší, ženské postavy se nechovaly jako totálně vylízané pizdy, vyškrtlo by se 90% dokola se opakujících a zbytečných monologů, možná by to bylo koukatelné.. Doprdele, to ti tvůrci jako fakt necítí, že z takové povrchnosti další NGEčko prostě neudělají? Z čeho tam jako chcou tvořit nějakou hloubkovou psychologii když všechny postavy jsou načtrtnuté jen nahrubo (no jó, maminka se popálila, uděláme z toho lightmotiv na celý seriál.)? Žádná filosofie se opravdu nekoná (navzdory Izumiho mikině). Chlapec se prostě jen dokolečka zamýšlí nad naprostýma banalitama..To není filosofie ale žvatlání pozérského emaře... Né, tohle prostě neberu. Potenciál to mělo obrovský, pár motivů funguje, ale jako celek je to ptákovina.. :/ (09.10.2016)