Daredevil

He’s a lawyer who breaks the law. A Catholic who dresses as the devil. Největší výhoda netflixáckého Daredevila je do značné míry i jeho největší slabina. Tvůrci se zcela nepokrytě inspirovali u nejlepších autorů Murdockovské ságy; Franka Millera, Briana Bendise a Marka Waida. Čili je toto zpracování přesně tak temné, nekompromisní, neustálým deštěm i krví smáčené, na ponuré atmosféře stavící, nikam se neženoucí, s bitkami kde každá rána bolí a pracující s ryze dospělými tématy stírající veškeré rozdíly mezi černou a bílou, jak by se dalo čekat. Středobodem a hlavním tahounem je pak obhájce Murdock (v tomto ohledu je to jediný hrdina, který má co zajímavého dělat i v civilu a je škoda, že toho tvůrci nevyužili více) a nikoli jeho maskované alter ego. Není to prostě ona standardizovaná rozjuchaná barevná popcornovka pro celou rodinu, kterou doteď Marvel na plátnech i televizních obrazovkách střihal jak Baťa cvičky. Daredevil je temná kriminálka o organizovaném zločinu a korupci. Je to tedy poprvé, kdy Marvel více zajímají postavy než (super)hrdinské pozlátko. Problém je, že jak tvůrci adaptují jednotlivé linie/motivy od výše uvedených, tak je zároveň nezvládají z(a)pracovat stejně tak sofistikovaně a tak tu mnohé z nich působí tu a tam přes koleno lámané či v nejednom případě až do ztracena vyznívající. Ambiciózně se tak sice nakousne mnohé, ale ne vše se podaří i uspokojivě dotáhnout. Navíc to není mezi Murdockem a zásadně ze zákulisí jednajícím Fiskem tak osudově vyhrocené, jak by se slušelo s ohledem na to, jak výteční oba jsou (a to je D'Onofriův Kingpin vůbec prvním fungujícím, zajímavým a respekt vzbuzujícím "záporákem" marvelovského universa). Což je zádrhel o to nemilejší, že jiní to již zvládli podobně kvalitně, ne-li v lecčem i lépe. A to nejen na filmovém poli, ale i na tom televizním a jakkoli se srovnání s Arrowem přímo nabízí, tak Daredevil má více společného spíše s Person of Interest; stylem, přístupem k akci, prací s morálkou i záporáky; ostatně tamní Elias je Kingpinem jedna k jedné. | S1: 4/5 | S2: 4/5 | S3: 4/5 (13.04.2015)

Po neslaném, nemastném Constantinovi z dílny konkurenční NBC přichází Netflix se svou vlastní komixovou adaptací, podle mého podstatně zdařilejší. Daredevil nikdy pořádně nevykročil ze stínu svých slavnějších marvelovských bratránků (Spiderman, Avengers, X-men a spol.), v čemž mu rozhodně nijak nepomohlo filmové zpracování s Benem Affleckem. Pro stanici jako Netflix, která se nebojí složitějších, sociálně-politických témat, se však jeví jako ta ideální volba. Slepý Matt Murdock totiž kromě superhrdinsky citlivých smyslů disponuje i superlidsky pevným etickým kodexem a citem pro morálku a právě na tomhle poli se odehrává nejzajímavější drama seriálu. Nepřítel je jasný - zkorumpovaný systém, ovládaný zločineckým syndikátem v čele s tajemným Kingpinem. Méně zřejmý už je ale způsob jak s ním bojovat a to, kam až v tomhle boji může jedinec zajít. Za úspěchem seriálu tak podle mě stojí hlavně kvalitní psaní (Drew Goddard), a teprve poté charismatické výkony Charlieho Coxe (Daredevil) a Vincenta D'Onofria (Kingpin), svižná režie a vynikající choreografie soubojů. V nejlepších chvílích se seriálu daří filosoficko-společenské komentáře, za které by se nemusel stydět legendární The Wire, v těch slabších občas koketuje s patosem a melodramatem - v naprosté většině stopáže však baví a překvapuje. Nebýt mírně pomalejšího a očekávatelného konce, šel bych na pět, takhle: 80% (21.04.2015)

Další šmakózní balíček od Netflixu, který mě ušetřil každotýdenního hryzání nehtů a netrpělivého žmoulání upoceného sáčku. Tím sáčkem myslím svá varlata, jenom pro pořádek. Samozřejmě to má své mouchy. Kupříkladu ufňukaná slečna Karen a lehce teatrální pan Kingpin. Rovněž krutopřísnost soubojů utrpěla po kulervoucí jednozáběrové řezanici oldboyovského rázu (s01e02) znatelný pokles do vod zkurveného průměru. Takový je ale život - ne každá kuřba končí výstřikem a ne každé hovno jde dobře ven. Po bryskní výměně čirých okulárů za ty růžové to však vidím tak, že nový Daredevil je jakýmsi prvním oficiálním mezníkem mezi superhrdinštinou pro slaboduchou omladinu a superhrdinštinou pro lidi, co mají rádi krev, šukání a středně sprostá slova. Krví se tu totiž šplouchá, až mému vnitřnímu Patricku Batemanovi modrají varlat, postavy jsou rozehrané do řádné hloubky, příběh je více než nosný a celé je to zabalené do vyžehleného fráčku precizního vizuálu. Plus fakt, že jsem celou první sérii (cca 13 hodin) sjel za necelé tři dny už něčemu napovídá. PS: Z komiksů mám o Daredevilovi přečtený snad jen Zmrtvýchvstání od Franka Millera a jednu dvoustránkovou konfrotaci s Punisherem od Gartha Ennise. Docela mě to i mrzí, neboť předražená série Muž beze strachu mě už dlouho kurevsky rajcuje. (15.04.2015)

Nekompromisně temný komiksový seriál o Daredevilovi napravuje reputaci, kterou mu udělal nevýrazný film a skvěle připravuje půdu pro mini vesmir, který si Marvel a Netflix hezky nastartovali, takže nezbývá než se těšit na Jessicu Jones, Luke Cage, Iron Fista, crossover Defenders a samozřejmě druhou sérii Daredevila. (20.11.2015)