Daredevil

V mnoha ohledech jsem si takto představovala Agents of SHIELD. Temnou, surovou atmosféru s hrdiny, kteří nejsou ani svatí ani vyloženě špatní. Prostě tak nějak uprostřed. Problémem Daredevila je však to, že si neuvědomuje, že jen toto nestačí a po třetí epizodě spadne do naprosté nudy plné zbytečného násilí a zdlouhavých monologů o tom, co a kdo komu patří, kdo je ten zlobivější a jak je tento svět nespravedlivý...NV druhé části série se však kolečka příběhu přeci jen trochu rozpohybují a seriál spíše než cokoli ze stáje MCU (na kteréžto narážky více než potěší!) začne připomínat ságu o Temném rytíři. Daredevil tak vytvoří krásně temný celek, který potěší i komiksové fanoušky, kteří více než rozmanitost a odlehčovací humor Marvelu preferují temnotu konkurentů z DC. (11.04.2015)

Kdo by řekl, že zrovna z Daredevila se stane nejpříjemnější komiksové překvapení roku na seriálovém poli. Nevinnému obličeji Charlieho Coxe jsem zprvu vůbec nevěřila, že by dokázal jako maskovaný mstitel nějak zaujmout, ale nakonec se tak stalo. Je trochu škoda těch některých zbytečně natahovaných scén, ale ty vám rozhodně zážitek nezkazí. Daredevil se od ostatních seriálových marvelovek trochu liší, není tak pompézní, sází na komornější prostředí a více se zaměřuje na vztahy mezi postavami. I kvůli jejich vývoji je jen dobře, že se dočkáme další řady. 1. série - 90% Nebýt Punishera, tak se u druhé řady asi unudím k smrti. Daredevilovy věčné moralisticky kecy už mi lezly v druhé polovině krkem, stejně jako stále stejný výraz Karen a hádky mezi celým ústředním triem. Elektra tomu moc nepomohla a úroveň ve výsledku pozvedali jen Punisher a Stick. Oproti první řadě kvalitativní sešup dolů. 2. série - 70% (26.05.2015)

Velmi respektuhodný počin. Netflix opět vytáhl další parádičku, která baví po celou dobu. I když tu slyším opěvné hlasy hlavně na Charlieho Coxe, tak hlavní hřeb je padouch Vincenta d'Onofria. Jeho postava je rozebrána komplexněji co Murdockova a v mnoha smyslech chápu její uvažování více: Méně naivní a hlavně více lidské. Neberte mě špatně, Charlie Cox zahrál svůj part s velkým odhodláním, ale seděl mi víc jako Daredevil než jako slepý advokát. Co ještě hodně vybočuje pozitivním směrem je efektivní hra se světly, a i když se nedočkáváme náhledu skrze Murdockovi oči, tak město opravdu připomíná hořkou příchuť pekla a špíny. Mírně mi pokulhává dějová linka někde uprostřed, ale to scénaristé vždy bravurně zachrání vloženou bojovou ekvilibristikou a choreografiíí, které mě nikdy nezklamaly. Závěr skvěle graduje a jen tesně nedávám plný počet. (26.04.2015)

Vše, co Marvelům chybí na velkém plátně, vměstnal Daredevil do třinácti skvěle vystavěných epizod, které nezvládnou nudit nebo tahat čas, protože je kupředu žene jednak příval famózně obsazených vedlejších figur, jednak skvělý konflikt mezi dobrem a zlem... ale vlastně... můžeme v Hell's Kitchen o něčem podobném mluvit? Padouch Fisk je zcela v rozporu s marvelovským filmovým kánonem vystavěný s až biblickou ambivalencí lásky a nenávisti, něhy a krutosti a klaďas Matt od počátku pochybuje o tom, jak má být dobro naplněno. Seriál tak divákům na otázku dobra a zla nabízí dvě odpovědi - jednu krátkou a druhou velmi dlouhou. Ke všem (opodstatněným) komiksovým klišé vede velmi náročná a nepředvídatelná cesta, šperkovaná skvělou režií a na televizi nezvykle spektakulárním pojetí soubojů muže proti muži. Občas se člověku dere na mysl pochybnost, jak vlastně mohou mít ve světě Avengers lidé tak přízemní a reálné problémy. Daredevil svojí sociální rovinu vyvažuje ikonickým nasvícením, přesto neustále převládá dojem, že je to "rea deal" a ne eskapismus. O to opojnější jsou chvíle, kdy symbol vítězí nad příliš spletitou skutečností, kde neexistuje sterilita a dvojrozměrnost Iron Mana, Capa a dalších. Pro mě nejlepší komiksák od Dark Knighta. Zcela bez debat. Drew Goddard je pán. (15.09.2015)