Daredevil

Dnes vzniká tolik televizních seriálů a z toho stále slušná část na motivy komiksu. Daredevil už ve svém starém filmovém podání ukázal, že není zrovna jednoduchá látka na zpracování pro film/televizi. Netflixu se však povedlo využít temnotu látky, Daredevilův charakter i semknutost postav v Hell's Kitchen. Díky tomu se Daredevil stal překvapením sezony. V první sezoně se postavy teprve ukazují, Daredevil se hledá, obléká a poznává své nepřátele včetně toho největšího. Chvílemi je Daredevil až podivně nesmrtelný, protože dostává opravdu velkou nakládačku (ale zranění jsou na něm současně vidět). V druhé sezoně jsou postavy skvěle využity a rozšířeny o fantastickou dvojici Elektra-Punisher. Tihle dva prohloubí nejen hlavní postavu, ale také svět, v kterém se tu pohybujeme. Tohle není přebarevněný a vtipný a univerzální svět Marveláckých Avengerů. Tohle je Hell's Kitchen. Temný, nebezpečný a obávaný svět pouličních bitek a špinavosti. Když pominu krásu a nebezpečnost Elektry a její příběh, je zásadním kamenem druhé sezony Punisher, který je perfektní. Od jeho psychického stavu až po jeho brutalitu ve věznici. Působivé. Co mě občas mrzí je, že některé scénáristické kličky jsou vyřešeny "najednou se objeví jedna postava, co tam pět dílů nebyla a všechno zachrání". Někdy to bohužel nefunguje ideálně (Stick hadr). Přesto, tenhle směr je správný, velice silný a Daredevil kvete do krásy. Jsem zvědav na třetí sezonu. (18.07.2016)

Vidoucí slepec Daredevil je eroticky fixován na New York a má obrovský problém s důvěrou. který řeší tím, že všem pořád lže. Což s sebou nese následky, když se lež provalí. Seriál se vyznačuje častými rvačkami s naturalistickými detaily (výrobce umělé krve si musel mnout ruce), občasnými nelogickými zvraty v jednání hrdinů a chvilkami přihlouple velkohubými dialogy, které předstírají hloubku tam, kde je jen plytkost. _____ V první řadě se růžkatý hrdina utká se zloduchem vizuálně připomínajícím strýčka Festera, který doslova rád čumí do zdi. V druhé řadě se zločinci násobí a jejich motivy už jsou teda pořádná haluz. V porovnání se vcelku reálnou první řadou, musí ve druhé řadě divák spolknout tolik mysteriózna, že se mu to možná bude zajídat. ______ Ale jo, Daredevil se slepeckou holí, ninjovskými instinkty a rozbolavělou rozpůlenou duší pořád působí sexy. Jen doufám, že v dalších řadách mu už všichni konečně přestanou cpát, že jednou se stejně dostane na stranu zla a začne zabíjet, protože on se k tomu evidentně nechystá. I když už musí být zoufalý z toho, jak mu to všichni jeho přátelé i nepřátelé opakují furt dokola. (25.09.2017)

Po třech sériích můžu s čistým svědomím říct, že tenhle seriál, ač je mnohými považován jako jedna z nejlepších spoluprací mezi Marvelem a Netflixem, si víc, jak tři hvězdy prostě nezaslouží. Atmosférou sice připomíná Nolanovu trilogii o Batmanovi, některými akčními sekvencemi pro změnu dokazuje, že tvůrci jsou milovníci akčních filmů, ale celkově vzato se seriál hrozně opakuje a příchod Punishera a Elektry to rozhodně nezachraňuje. První série mě uvedla do světa kupodivu ne úplně superhrdinského Daredevila, představila slušného protivníka Fiska, ale tak nějak nevytvořila patřičné emoce k hlavním postavám. Celé nadpřirozeno pramení z toho, že Daredevil je slepý a s příchodem slepoty se mu vyvinula řada jiných smyslů do absolutna. Dobře, námět to mělo položený docela dobře. Druhá série pak přinesla do hry právě Punishera a Elektru, kteří Daredevilovi trošku otevřeli oči, ale jinak v konstituci celého příběhu byli úplně zbyteční. Třetí série se opět vrací k první sérii a obnovuje boj s Fiskem, který byl jediný správný protivník Daredevila, a kde seriál začal, pak vlastně i skončil. Jediné, co mi po něm opravdu zbylo, tak série akčních sekvencí, které samostatné díly nejednou zachránily. Nejenom, že byly dobře natočené, ale ještě k tomu choreograficky působily neuvěřitelně dobře a kdejaký akčňák současnosti by jim mohl klidně závidět. Zbytek ale průměr… (27.03.2019)

1. série: Podobný kousek už potřeboval Marvel jako sůl. Drsná, temná a nekompromisní pecka, jež si s ostatními seriálovými comicsovkami vytírá řiť tak neskutečným způsobem, až už to od Netflixu není hezké. Příběh je správně neepizodický, hrdinův origin šlape na jedničku, Charlie Cox se počítá mezi další castingové trefy a Kingpin v podání bezchybného D´Onofria se rázem stává nejzajímavějším marvelovským záporákem. Bitky jsou pak správně syrové a každá rána či zlomené žebro zde opravdu bolí. Škoda malinko roztahaného tempa a slabší závěrečné třetiny, která si až příliš pomáhá scenáristickými berličkami a negraduje tolik, jak bychom si přáli. A příště by to chtělo více Rosario Dawson. I přesto ale temnotemná povinnost, jež by neměla utéct žádnému comicsovému fandovi. 80% (18.04.2015)

Po neslaném, nemastném Constantinovi z dílny konkurenční NBC přichází Netflix se svou vlastní komixovou adaptací, podle mého podstatně zdařilejší. Daredevil nikdy pořádně nevykročil ze stínu svých slavnějších marvelovských bratránků (Spiderman, Avengers, X-men a spol.), v čemž mu rozhodně nijak nepomohlo filmové zpracování s Benem Affleckem. Pro stanici jako Netflix, která se nebojí složitějších, sociálně-politických témat, se však jeví jako ta ideální volba. Slepý Matt Murdock totiž kromě superhrdinsky citlivých smyslů disponuje i superlidsky pevným etickým kodexem a citem pro morálku a právě na tomhle poli se odehrává nejzajímavější drama seriálu. Nepřítel je jasný - zkorumpovaný systém, ovládaný zločineckým syndikátem v čele s tajemným Kingpinem. Méně zřejmý už je ale způsob jak s ním bojovat a to, kam až v tomhle boji může jedinec zajít. Za úspěchem seriálu tak podle mě stojí hlavně kvalitní psaní (Drew Goddard), a teprve poté charismatické výkony Charlieho Coxe (Daredevil) a Vincenta D'Onofria (Kingpin), svižná režie a vynikající choreografie soubojů. V nejlepších chvílích se seriálu daří filosoficko-společenské komentáře, za které by se nemusel stydět legendární The Wire, v těch slabších občas koketuje s patosem a melodramatem - v naprosté většině stopáže však baví a překvapuje. Nebýt mírně pomalejšího a očekávatelného konce, šel bych na pět, takhle: 80% (21.04.2015)