Daredevil

Po třech sériích můžu s čistým svědomím říct, že tenhle seriál, ač je mnohými považován jako jedna z nejlepších spoluprací mezi Marvelem a Netflixem, si víc, jak tři hvězdy prostě nezaslouží. Atmosférou sice připomíná Nolanovu trilogii o Batmanovi, některými akčními sekvencemi pro změnu dokazuje, že tvůrci jsou milovníci akčních filmů, ale celkově vzato se seriál hrozně opakuje a příchod Punishera a Elektry to rozhodně nezachraňuje. První série mě uvedla do světa kupodivu ne úplně superhrdinského Daredevila, představila slušného protivníka Fiska, ale tak nějak nevytvořila patřičné emoce k hlavním postavám. Celé nadpřirozeno pramení z toho, že Daredevil je slepý a s příchodem slepoty se mu vyvinula řada jiných smyslů do absolutna. Dobře, námět to mělo položený docela dobře. Druhá série pak přinesla do hry právě Punishera a Elektru, kteří Daredevilovi trošku otevřeli oči, ale jinak v konstituci celého příběhu byli úplně zbyteční. Třetí série se opět vrací k první sérii a obnovuje boj s Fiskem, který byl jediný správný protivník Daredevila, a kde seriál začal, pak vlastně i skončil. Jediné, co mi po něm opravdu zbylo, tak série akčních sekvencí, které samostatné díly nejednou zachránily. Nejenom, že byly dobře natočené, ale ještě k tomu choreograficky působily neuvěřitelně dobře a kdejaký akčňák současnosti by jim mohl klidně závidět. Zbytek ale průměr… (27.03.2019)

Takto si představuji pravou komiksovou temnotu. Oproti temnému DC (tmavému) Daredevil skvěle funguje a ve vážnějším duchu pracuje s legendou z Hell´s Kitchen. Castingy jsou perfektní a Punisher spolu s Elektrou mají v druhé sérii opravdu tu správnou ránu. Tady si fanoušek Marvelu nemá opravdu na co stěžovat. (18.05.2017)

"Opravdu je to tak dobré?" Přesně tuhle otázku jsem si položil když jsem viděl zdejší hodnocení a i hodnocení na IMDb. Nejsem příliš velký fanda komiksů a upřímně mám asi radši svět a postavy od DC, nežli ty od Marvelu, také jsem viděl pro mě naprosto průměrný film s Benem Affleckem a tak jsem byl předem hodně skeptický, což bylo dobře, o to víc jsem mohl být překvapen. Prakticky od prvního dílu na mě dýchla temná a ponurá atmosféra, velmi rychle mě chytlo šedé, korupcí a zločinem prolezlé prostředí a prakticky bez problémů jsem si oblíbil hlavního hrdinu. Navíc když se k charismatickému hrdinovi přidal snad ještě lepší a charismatičtější záporák, kterého jsem neměl problém pochopit a upřímně mi ho bylo místy i docela líto, tak jsem si ty jejich vzájemné souboje a boj o záchranu města (vždyť to přeci oba mysleli upřímně) opravdu náramně užíval. Co se týká brutality a faktu, že občas vidíme nějakou tu zlomeninu, hnisající ránu a nebo návod jak urazit někomu hlavu dveřmi od auta, tak mě osobně tohle nevadilo, spíš jsem to u seriálů s takovouhle atmosférou tak nějak čekal (přeci si nebudou měnit pugéty růži...). Jinak asi největším kladem tohoto díla je fakt, že nám naprosto bez problémů a uvěřitelně ukazuje, že nic není černo-bílé, a také nám to nabízí k posouzení otázky morálky a etiky (aneb jak daleko lze zajít při boji proti zločinu, abych se sám nestal zločincem) a to formou, která je nenásilná a pochopí jí i méně zdatní jedinci... Když to shrnu, a vrátím se k původní otázce, kterou jsem začal : "Opravdu je to tak dobré?", tak má odpověď po zhlédnutí první řady je "Ano, je". 9/10 (04.05.2015)

Další šmakózní balíček od Netflixu, který mě ušetřil každotýdenního hryzání nehtů a netrpělivého žmoulání upoceného sáčku. Tím sáčkem myslím svá varlata, jenom pro pořádek. Samozřejmě to má své mouchy. Kupříkladu ufňukaná slečna Karen a lehce teatrální pan Kingpin. Rovněž krutopřísnost soubojů utrpěla po kulervoucí jednozáběrové řezanici oldboyovského rázu (s01e02) znatelný pokles do vod zkurveného průměru. Takový je ale život - ne každá kuřba končí výstřikem a ne každé hovno jde dobře ven. Po bryskní výměně čirých okulárů za ty růžové to však vidím tak, že nový Daredevil je jakýmsi prvním oficiálním mezníkem mezi superhrdinštinou pro slaboduchou omladinu a superhrdinštinou pro lidi, co mají rádi krev, šukání a středně sprostá slova. Krví se tu totiž šplouchá, až mému vnitřnímu Patricku Batemanovi modrají varlat, postavy jsou rozehrané do řádné hloubky, příběh je více než nosný a celé je to zabalené do vyžehleného fráčku precizního vizuálu. Plus fakt, že jsem celou první sérii (cca 13 hodin) sjel za necelé tři dny už něčemu napovídá. PS: Z komiksů mám o Daredevilovi přečtený snad jen Zmrtvýchvstání od Franka Millera a jednu dvoustránkovou konfrotaci s Punisherem od Gartha Ennise. Docela mě to i mrzí, neboť předražená série Muž beze strachu mě už dlouho kurevsky rajcuje. (15.04.2015)