Daredevil

1. série: Podobný kousek už potřeboval Marvel jako sůl. Drsná, temná a nekompromisní pecka, jež si s ostatními seriálovými comicsovkami vytírá řiť tak neskutečným způsobem, až už to od Netflixu není hezké. Příběh je správně neepizodický, hrdinův origin šlape na jedničku, Charlie Cox se počítá mezi další castingové trefy a Kingpin v podání bezchybného D´Onofria se rázem stává nejzajímavějším marvelovským záporákem. Bitky jsou pak správně syrové a každá rána či zlomené žebro zde opravdu bolí. Škoda malinko roztahaného tempa a slabší závěrečné třetiny, která si až příliš pomáhá scenáristickými berličkami a negraduje tolik, jak bychom si přáli. A příště by to chtělo více Rosario Dawson. I přesto ale temnotemná povinnost, jež by neměla utéct žádnému comicsovému fandovi. 80% (18.04.2015)

Vše, co Marvelům chybí na velkém plátně, vměstnal Daredevil do třinácti skvěle vystavěných epizod, které nezvládnou nudit nebo tahat čas, protože je kupředu žene jednak příval famózně obsazených vedlejších figur, jednak skvělý konflikt mezi dobrem a zlem... ale vlastně... můžeme v Hell's Kitchen o něčem podobném mluvit? Padouch Fisk je zcela v rozporu s marvelovským filmovým kánonem vystavěný s až biblickou ambivalencí lásky a nenávisti, něhy a krutosti a klaďas Matt od počátku pochybuje o tom, jak má být dobro naplněno. Seriál tak divákům na otázku dobra a zla nabízí dvě odpovědi - jednu krátkou a druhou velmi dlouhou. Ke všem (opodstatněným) komiksovým klišé vede velmi náročná a nepředvídatelná cesta, šperkovaná skvělou režií a na televizi nezvykle spektakulárním pojetí soubojů muže proti muži. Občas se člověku dere na mysl pochybnost, jak vlastně mohou mít ve světě Avengers lidé tak přízemní a reálné problémy. Daredevil svojí sociální rovinu vyvažuje ikonickým nasvícením, přesto neustále převládá dojem, že je to "rea deal" a ne eskapismus. O to opojnější jsou chvíle, kdy symbol vítězí nad příliš spletitou skutečností, kde neexistuje sterilita a dvojrozměrnost Iron Mana, Capa a dalších. Pro mě nejlepší komiksák od Dark Knighta. Zcela bez debat. Drew Goddard je pán. (15.09.2015)

Bohové pohanských předků, konečně se to stalo, KONEČNĚ někdo spáchal komiksový seriál, který je dobrý, tohle je o dvě a půl miliardy levelů lepší, než telenovela muže v zelené pláštěnce a všichni š.t.í.t.o.v.í. agenti by se při zjevení divoďábla rozhodli deailně prozkoumat svou schopnost prchat nadzvukovou rychlostí. Výborné je tu snad vše, ale jedna věc přece jen ční nad vším ostatním, padouch Vincenta D´Onofria, není žádným tajemstvím, že je to skvělý herec, kterému v získávání velkých rolí překážel jen strach z obsazení někoho, kdo nevypadá jako fešák z obálek, ale to co zde předvádí (i díky tomu, jaké dialogy mu scénáristé dali do vínku) je něco neskutečného, ještě nikdo lépe neztvárnil padoucha tak, aby byl zároveň sympatický. a přesto zůstal děsivou hrozbou. Ovšem pozor, nejen on, i většina vedlejších postav je tu skvěle zhotovená (právnickej sidekick, zrzka z True blood), bojová choreografie je často velmi dobrá (i když by mohla být trochu víc efektivní a méně efektní), ale kurník, v kombinaci se skvělým řemeslem (kamera obzvlášť) ani nevadí pár kiksů v ději. All hail the Daredevil. (12.04.2015)

V mých dřívějších dnech, tedy dnech nevědomosti, jsem bláhově litoval všechny zrakově postižené, obzvláště ty, co pro samé oči nevidí, pravidelně přispíval Světlušce a převáděl slepce přes chodníky až na silnici. Nyní však již vím, že mi lhali! Jsou to čichoví vlčáci, křížení s netopýry a americkou odposlechovou družicí. Prachy však budu raději sypat i nadále, jinak to ze mě ti kungfušaolini beztak vymlátí. Jasná mafie, frajerské brejličky, švihácká hůlka, drsné způsoby, protože když se jim neklidíte z cesty, tak vám tou stylovou valaškou během chvilky přinejmenším omlátí kotníky, v horším případě vypíchnou oko. Eh - tyhle komickové omalovánky mě vážně umí rozhodit. Každý z nás ví, že kdyby se náhle nedejbože transformoval do krtka, sotva se dokáže bez nehody byť jen posadit do tureckého sedu, ale tohle Amíky vážně netrápí. Nadělali sjůprhýrou z kdejaké absurdní figurky, jako je nerdík hryznutý pokoutníkem nebo mimino spadlé z Kryplonu, proč tedy ne z oslepeného chlapce. Ok, ser to pes. Samotný seriál je v oboru podobných pitomostí hvězdou. Až na jednu - dvě epizody, které se vlekly jako noha mrtvičkáře, jde o solidně nabušenou jízdu. A nejhezčí na tom je, že ústřední záporák svým otylým šarmem přebije celou tu grupu Dušínů. Za Fiska vyndavám na čtverku. (19.10.2015)

Další šmakózní balíček od Netflixu, který mě ušetřil každotýdenního hryzání nehtů a netrpělivého žmoulání upoceného sáčku. Tím sáčkem myslím svá varlata, jenom pro pořádek. Samozřejmě to má své mouchy. Kupříkladu ufňukaná slečna Karen a lehce teatrální pan Kingpin. Rovněž krutopřísnost soubojů utrpěla po kulervoucí jednozáběrové řezanici oldboyovského rázu (s01e02) znatelný pokles do vod zkurveného průměru. Takový je ale život - ne každá kuřba končí výstřikem a ne každé hovno jde dobře ven. Po bryskní výměně čirých okulárů za ty růžové to však vidím tak, že nový Daredevil je jakýmsi prvním oficiálním mezníkem mezi superhrdinštinou pro slaboduchou omladinu a superhrdinštinou pro lidi, co mají rádi krev, šukání a středně sprostá slova. Krví se tu totiž šplouchá, až mému vnitřnímu Patricku Batemanovi modrají varlat, postavy jsou rozehrané do řádné hloubky, příběh je více než nosný a celé je to zabalené do vyžehleného fráčku precizního vizuálu. Plus fakt, že jsem celou první sérii (cca 13 hodin) sjel za necelé tři dny už něčemu napovídá. PS: Z komiksů mám o Daredevilovi přečtený snad jen Zmrtvýchvstání od Franka Millera a jednu dvoustránkovou konfrotaci s Punisherem od Gartha Ennise. Docela mě to i mrzí, neboť předražená série Muž beze strachu mě už dlouho kurevsky rajcuje. (15.04.2015)