Daredevil

Další šmakózní balíček od Netflixu, který mě ušetřil každotýdenního hryzání nehtů a netrpělivého žmoulání upoceného sáčku. Tím sáčkem myslím svá varlata, jenom pro pořádek. Samozřejmě to má své mouchy. Kupříkladu ufňukaná slečna Karen a lehce teatrální pan Kingpin. Rovněž krutopřísnost soubojů utrpěla po kulervoucí jednozáběrové řezanici oldboyovského rázu (s01e02) znatelný pokles do vod zkurveného průměru. Takový je ale život - ne každá kuřba končí výstřikem a ne každé hovno jde dobře ven. Po bryskní výměně čirých okulárů za ty růžové to však vidím tak, že nový Daredevil je jakýmsi prvním oficiálním mezníkem mezi superhrdinštinou pro slaboduchou omladinu a superhrdinštinou pro lidi, co mají rádi krev, šukání a středně sprostá slova. Krví se tu totiž šplouchá, až mému vnitřnímu Patricku Batemanovi modrají varlat, postavy jsou rozehrané do řádné hloubky, příběh je více než nosný a celé je to zabalené do vyžehleného fráčku precizního vizuálu. Plus fakt, že jsem celou první sérii (cca 13 hodin) sjel za necelé tři dny už něčemu napovídá. PS: Z komiksů mám o Daredevilovi přečtený snad jen Zmrtvýchvstání od Franka Millera a jednu dvoustránkovou konfrotaci s Punisherem od Gartha Ennise. Docela mě to i mrzí, neboť předražená série Muž beze strachu mě už dlouho kurevsky rajcuje. (15.04.2015)

Ambiciózní televizní zpracování známého komiksu, které se nese v duchu temného batmanovského universa made by Christopher Nolan, ale chybí mu velmi brzy patřičná epika, promakanost charakterů a jejich motivací a v neposlední řadě dostatečná dávka dramatu a realističnosti, která se postupem času, hlavně s třetí sérií velmi vytrácí. Povedená věc, ale další díly nejsou potřeba a narozdíl třeba od Punishera asi není ani zájem. (09.11.2020)

Líbilo se. Hlavně proto, jak je Daredevil realisticky drsný a nekompromisní. Náš hrdina Matt pravidelně dostává nakládačku, při které plive krev a sotva chodí. Padouch Kingpin spoléhá na strategii, že kdokoli se dá koupit, když mu nabídnete dost peněz - a taky mu to vychází. Takhle to prostě v reálném světě chodí, a proto jsou Matt a jeho parta víc uvěřitelní než ostatní Marveláčtí superhrdinové. Těm často chybí hlubší charakter a opravdové drama, což u Daredevila neplatí. Nejvíce se podobá Nolanově Temnému rytíři v tom, že je jedná o městskou temnou kriminálku s nevyzpytatelným hrdinou. Charlie Cox je coby Matt skvělý, věříte mu, že je schopný zmlátit bandu kriminálníků do kuličky, ale zároveň je to inteligentní a zranitelný člověk. A Charlie má navíc unikátní charisma a sex-appeal. Jediná moje výtka je, že za mě mohl být seriál o pár dílů kratší, připadal mi trošku nastavovaný. Zajímavé postavy a dobře natočená akce to ale vynahradily. (03.05.2015)

První série za 7/10. Druhá za 9/10, i s drobnými zaškobrtnutími a ve výsledku přeci jen trochu moc zašmodrchaným dějem se jedná o to nejlepší z MCU. Už žádné zdlouhavé rozjezdy, rovnou se to bez okolků řeže a neustále se přitápí pod kotlem. Výborné postavy (jak staré, tak nové), propracovaný scénář a zřejmě nejtemnější podtóny, jaké v marvelovském vesmíru zazněly. (20.03.2016)

Po neslaném, nemastném Constantinovi z dílny konkurenční NBC přichází Netflix se svou vlastní komixovou adaptací, podle mého podstatně zdařilejší. Daredevil nikdy pořádně nevykročil ze stínu svých slavnějších marvelovských bratránků (Spiderman, Avengers, X-men a spol.), v čemž mu rozhodně nijak nepomohlo filmové zpracování s Benem Affleckem. Pro stanici jako Netflix, která se nebojí složitějších, sociálně-politických témat, se však jeví jako ta ideální volba. Slepý Matt Murdock totiž kromě superhrdinsky citlivých smyslů disponuje i superlidsky pevným etickým kodexem a citem pro morálku a právě na tomhle poli se odehrává nejzajímavější drama seriálu. Nepřítel je jasný - zkorumpovaný systém, ovládaný zločineckým syndikátem v čele s tajemným Kingpinem. Méně zřejmý už je ale způsob jak s ním bojovat a to, kam až v tomhle boji může jedinec zajít. Za úspěchem seriálu tak podle mě stojí hlavně kvalitní psaní (Drew Goddard), a teprve poté charismatické výkony Charlieho Coxe (Daredevil) a Vincenta D'Onofria (Kingpin), svižná režie a vynikající choreografie soubojů. V nejlepších chvílích se seriálu daří filosoficko-společenské komentáře, za které by se nemusel stydět legendární The Wire, v těch slabších občas koketuje s patosem a melodramatem - v naprosté většině stopáže však baví a překvapuje. Nebýt mírně pomalejšího a očekávatelného konce, šel bych na pět, takhle: 80% (21.04.2015)