Marvel's Luke Cage

1. série - 80% - Nejproblematičtější netflixovský Marvel, který se až podezřele dlouho tvářil jako zbytečný příspěvek do perfektně sestavené mozaiky. Jenže právě to, že Luke je nám známý díky svojí zásadní účasti na příběhu Jessicy Jones, není zádrhel, ale ta největší devíza. Jeho zápal a tvrdá neústupnost působí přirozeně a do nelítostného prostředí Harlemu dokonale zapadá. Právě zdejší atmosféra plná gangsterů, korupce, rapu a jazzu diváka velmi rychle topí v labyrintu, ze kterého není úniku a dává alespoň částečně zapomenout na až zbytečně pomalé tempo druhé poloviny. Obrovským plusem zůstávají také vedlejší postavy, nejvíc mi k srdci přirostla zavilá detektivka Misty v až sugestivním podání Simone Missick. 2. série - 60% - Snad každý seriál z místního univerza provází každým rokem stížnosti na počet epizod a jejich délku. Nikdy jsem se s podobnými námitkami neztotožňoval, ale právě tady poprvé (a snad naposledy) musím souhlasit. Třináctka epizod je v tomto případě neúnosná, každý záběr se protahuje donekonečna, spousta banálních dialogů či monologů překročí načasování pointy a dějové linky by se s klidem vešly do polovičního prostoru. I přesto, že je stále o čem vyprávět. První vlna krvežíznivých nepřátel je pryč, zůstává druhá, rozpůlená. V jedné části přináší spoustu nesrozumitelného přízvuku za doprovodu neposlouchatelného reggae a s tváří animálně zavilého bojovníka, ve druhé pak starou známou sebranku, v jejímž čele je i tentokrát Mariah, nejafektovanější, nejpřehrávanější a v důsledku jednoznačně nejhorší záporná postava celého Defenders vesmíru. Subjektivně mi přišlo, že má prostoru skoro tolik jako sám Luke, který prošel zbytečnou změnou. Zatímco v první sezóně si nesl dávné šrámy a z nich pramenící traumata se ctí, teď mu scénáristé přihráli jakýsi "vnitřní vztek", kterým od sebe odhání spojence i blízké osoby a nejednou ho takové pnutí donutí ke když ne špatným, tak alespoň pochybným rozhodnutím. Jeho síla stoicky klidného harlemského svalu tak razantně otupuje a při nedostatečném prostoru pro mou oblíbenou Misty zůstává jediný opravdový klad. Shades. Tenhle kluzký had, o kterém jsem celou předchozí řadu přemýšlel, jestli mě baví nebo ne, se najednou bez potíží stává králem celého seriálu. Ať kuje další pikle, sleduje osobní cíle nebo jen musí zakusit následky svých rozhodnutí, září Theo Rossi každým svým šibalským úsměvem. Trochu smutně to tak není titulní hrdina, ale právě nevyzpytatelný seňor Alvarez, kvůli komu bych si přece jen pořád přál, aby se bezútěšný svět neklidných rytmů a hlasů na obrazovky ještě někdy vrátil. Po vpravdě kmotrovsky laděném finiši totiž tvůrčí záměr chápu, ale pachuť z něj zůstává palčivě nahořklá. (18.03.2017)

I kdyz mi to vyslo na tri hvezdy, mel jsem v druhe puli problem cely serial vubec dokoukat. Proc se proboha tvurci zbavovali tak skveleho zaporaka? A proc ho nahradili nekym tak debilnim, klisovitym a nudnym? Kam se podela filmovost akcnich scen jake ma Daredevil? Kam se podela hutna atmoska Jessicy? Zde jsme dostali cernosskou pohadku s ucouranymi dialogy, nudnym vizualem a otravnymi postavami. Ze zacatku se najde nekolik dobrych epizod, ale postupne se to rozmelni v sed, sed a nudu. (23.11.2016)

Začněme tím horším, protože Luke Cage je pro mě jedním z nejslabších článků celého MCU. Důvodem je příliš velká roztahanost, protože kromě asi 3 epizod se 3/4 epizody nic nedělo. Druhým problémem je záporák, na Cottonmouthovi bylo alespoň něco, ale Diamondback je suverénně nejhorší záporák v MCU (ano, i Malekith byl lepší, ne o moc, ale byl). To je vidět zejména, když si to porovnáte s ostatními MCU seriály (Garret, Ward, Kingpin, Killgrave). Všechno zachraňují konce epizod, díky kterým má člověk pocit, že se děje alespoň něco. Pak je skvělou postavou Misty Knight, která je jednou z nejlepších ženských postav MCU. A sám se divím, že to píšu, protože mě černošská hudba nikdy moc nebrala, ale sound track je úžasný. 70 % (17.11.2016)

Luke Cage je vlastně harlemský Superman, protože je správňákem od kosti, všechno chce dělat podle pravidel, takže i když má jednoho z padouchů na lopatě, snaží se ho za každou cenu dostat do kriminálu a i když je zdánlivě nesmrtelný, tak i tady je něco jako kryptonit. A samozřejmě je díky tomuhle poctivému přístupu adekvátně na pěst. Ne pořád, ale dost často. Ale to není jediný kámen úrazu. Když odhlédnu od toho, že černošské záležitosti zase tak moc nemusím, tak je tu nesmyslných třináct dílů, které, podobně jako u dalších dosavadních marvelovek, vyjma Daredevila, totálně pohřbívají tempo i další pozitivní věci, které se tu najdou. Nejvýraznějším plusem tak zůstává casting, ale z mého pohledu je tohle seriál vedlejších postav, protože představitel té hlavní mi vůbec neseděl. Nicméně záporáků i klaďáků tu kromě Luka Cage bylo víc než dost a tahají to alespoň na průměr. 50% (02.04.2017)

// Bitva o srdce Harlemu, zhruba tak se dá shrnout první série Luka Cage. Bohužel došlo k tomu, čeho jsem se obával. Tvůrci si dali mnohem víc záležet na celkovém významu seriálu a zprávě, kterou tím vším chtěli vyslat a příběh, postavy a konečně taky komiksová estetika už jim byla volnější. Seriál doplácí na přílišnou roztahanost, slabé záporáky, slabé hrdiny, slabou story a celkově nezáživný vizuál. Nicméně jo, to poselství se tvůrcům povedlo. Komunita může jásat, komiksový fanoušci ale budou odcházet zklamaní... a já si nejsem jistý, jestli se s takovou cenou budu ochotný někdy smířit. 5/10 (01.10.2016)