Marvel's Luke Cage

// Bitva o srdce Harlemu, zhruba tak se dá shrnout první série Luka Cage. Bohužel došlo k tomu, čeho jsem se obával. Tvůrci si dali mnohem víc záležet na celkovém významu seriálu a zprávě, kterou tím vším chtěli vyslat a příběh, postavy a konečně taky komiksová estetika už jim byla volnější. Seriál doplácí na přílišnou roztahanost, slabé záporáky, slabé hrdiny, slabou story a celkově nezáživný vizuál. Nicméně jo, to poselství se tvůrcům povedlo. Komunita může jásat, komiksový fanoušci ale budou odcházet zklamaní... a já si nejsem jistý, jestli se s takovou cenou budu ochotný někdy smířit. 5/10 (01.10.2016)

1. série - 80% - Nejproblematičtější netflixovský Marvel, který se až podezřele dlouho tvářil jako zbytečný příspěvek do perfektně sestavené mozaiky. Jenže právě to, že Luke je nám známý díky svojí zásadní účasti na příběhu Jessicy Jones, není zádrhel, ale ta největší devíza. Jeho zápal a tvrdá neústupnost působí přirozeně a do nelítostného prostředí Harlemu dokonale zapadá. Právě zdejší atmosféra plná gangsterů, korupce, rapu a jazzu diváka velmi rychle topí v labyrintu, ze kterého není úniku a dává alespoň částečně zapomenout na až zbytečně pomalé tempo druhé poloviny. Obrovským plusem zůstávají také vedlejší postavy, nejvíc mi k srdci přirostla zavilá detektivka Misty v až sugestivním podání Simone Missick. 2. série - 60% - Snad každý seriál z místního univerza provází každým rokem stížnosti na počet epizod a jejich délku. Nikdy jsem se s podobnými námitkami neztotožňoval, ale právě tady poprvé (a snad naposledy) musím souhlasit. Třináctka epizod je v tomto případě neúnosná, každý záběr se protahuje donekonečna, spousta banálních dialogů či monologů překročí načasování pointy a dějové linky by se s klidem vešly do polovičního prostoru. I přesto, že je stále o čem vyprávět. První vlna krvežíznivých nepřátel je pryč, zůstává druhá, rozpůlená. V jedné části přináší spoustu nesrozumitelného přízvuku za doprovodu neposlouchatelného reggae a s tváří animálně zavilého bojovníka, ve druhé pak starou známou sebranku, v jejímž čele je i tentokrát Mariah, nejafektovanější, nejpřehrávanější a v důsledku jednoznačně nejhorší záporná postava celého Defenders vesmíru. Subjektivně mi přišlo, že má prostoru skoro tolik jako sám Luke, který prošel zbytečnou změnou. Zatímco v první sezóně si nesl dávné šrámy a z nich pramenící traumata se ctí, teď mu scénáristé přihráli jakýsi "vnitřní vztek", kterým od sebe odhání spojence i blízké osoby a nejednou ho takové pnutí donutí ke když ne špatným, tak alespoň pochybným rozhodnutím. Jeho síla stoicky klidného harlemského svalu tak razantně otupuje a při nedostatečném prostoru pro mou oblíbenou Misty zůstává jediný opravdový klad. Shades. Tenhle kluzký had, o kterém jsem celou předchozí řadu přemýšlel, jestli mě baví nebo ne, se najednou bez potíží stává králem celého seriálu. Ať kuje další pikle, sleduje osobní cíle nebo jen musí zakusit následky svých rozhodnutí, září Theo Rossi každým svým šibalským úsměvem. Trochu smutně to tak není titulní hrdina, ale právě nevyzpytatelný seňor Alvarez, kvůli komu bych si přece jen pořád přál, aby se bezútěšný svět neklidných rytmů a hlasů na obrazovky ještě někdy vrátil. Po vpravdě kmotrovsky laděném finiši totiž tvůrčí záměr chápu, ale pachuť z něj zůstává palčivě nahořklá. (18.03.2017)

Je to lepší, než jsem čekal. A docela o dost. Nejvíce jsem se bál, že postava Luka nebude mít to potřebné charisma, aby fungoval jako hlavní hrdina. Mé pochyby ale Luke setřásl rychle. Dávám však čtyři hvězdy a zároveň zvedám u Daredevila a Jessicy Jones na plný počet, protože přeci jen menší propast mezi těmito seriály vidím. Daredevil má hutnější atmosféru, lepší vedlejší postavy a hlavně skvělé záporáky. To samé se dá říct i o Jessice, která akorát oplývá jinou aurou. Tyhle tři komponenty Luke postrádal. Atmosféra Harlemu byla jasně daná už od začátku a její klima se nikterak neměnilo. Vedlejší postavy až na osvědčenou doktorku Claire fakt bída. A záporáci? To je největší slabina. Černých se vystřídalo habaděj, ale ani jeden mě nepřesvědčil, ať už podnícením strachu a respektu, chytrostí nebo něčím jiným. Celkově vzato však solidní práce, zvládl jsem to za čtyři dny, takže žádná nuda. Luke Cage však v mých očích bude asi nejlépe fungovat v Defenders, ačkoliv se z oné superhrdinské čtyřky jedná o nejsilnějšího člena týmu. (11.10.2016)

1. série Jelikož se mi první dva kousky, které vytvořil Netflix ve spolupráci s Marvelem líbily, tak bylo víceméně jasné, že v mém watchlistu se najde místo i na Lukea Cage. Toho i díky Jessice Jones nebude třeba tolik představovat, takže jsem byl vážně zvědav, co se tam semele. Hned na úvod je třeba říct, že Daredevil cílil tak nějak na všechny, Jessica Jones hlavně na ženy a Luke Cage je vytvořen pro černou komunitu. Já tedy nejsem cílovka a i to může být jeden z důvodů, proč si myslím, že je to nejslabší příspěvek spojení Marvel & Netflix. Ale problém to není jediný, za další považuji záporáka/záporáky. Protože jich je tolik, že jsou nevyužití a ani jeden z nich ve výsledku není zajímavý. I když Diamondback s přehledem bere cenu pro toho nejtrapnějšího. Aspoň jsou však zajímavě obsazení, protože pánové z House of Cards nebo Sons of Anarchy, jsou příjemným bonusem. Překvapilo mě, že tam nenapasovali ani jednu homosexuální postavu, to už se dnes moc nestává. Akce se sice najde a není špatně udělaná, ale hodně se mluví, opravdu hodně. Finálový souboj není žádný zázrak a navíc jsem nemohl fandit ani Luke/Claire romantické zápletce, když už mi tak nějak pasuje s Jessicou. 2. série Druhá série se snaží poučit z chyb a tentokrát neservíruje tolik záporáků. Je tady jen jeden navíc a ten se stará o většinu letošní zábavy. Navíc ani tak nejde po Lukeovi, protože jeho hlavní cíl je odstranit Mariah a jeho využití tentokrát šlo na maximum. Vypadá to, že se vyřešil i můj další problém, který jsem měl s Claire. A bavil mě Shades. Závěr vytvořil zajímavou situaci a jsem docela zvědav na to, jak to bude pokračovat, když je Luke v čele Harlem's Paradise. (28.11.2016)

Marvelovsko-netflixovský blaxploitation v podobě výtečné minisérie (s vynikajícím soundtrackem), která je však k vlastní škodě rozmělněna v neopodstatněně třináctidílném formátu. Především druhá polovina jde kvalitou dolů a veze se na přestřelené vlně nekorespondující s první polovinou. Cage s Místy to v mnoha slabých pasážích sice (u)táhnou, ale citelně jim chybí pořádný protihráč. Zdejší záporáci sice nejsou vyloženě do počtu a bez potenciálu, ale jsou buďto nijací (Cottonmouth) či pojatí proti mému gustu (Diamondback); a tuplem pak s Fiskem a Kilgravem v zádech. Špatné to ovšem rozhodně není, jen je to zatím nejslabší (byť stále solidní) příspěvek v "marflixovém" televizním univerzu. (02.10.2016)