Marvel's Luke Cage

S1 4/5. O chlup lepší než Jessica Jones. Colter je těžký sympaťák a ten Cageův život jsem mu fakt věřil. Záporáci do jednoho parádní (herecky jsou tyhle postavy v Netflix Marvelovkách pomalu na vyšším levlu než v těch filmových), a ikdyž stejně jako u Daredevila 2 i Jess Jones bych uvítal tak o 3 díly méně, byl jsem nakonec, i díky luxusnímu finále, dost spokojený. _ S2 3/5 Pořád a pořád stejný problém. Zase je tady o nějaké 3-4 díly víc, než by bylo vhodné. A je to škoda, protože ač mi Mariah jako záporák moc nesedla, tak to dost tahá zajímavý Bushmaster a hlavně překvapivě Shades, jehož morální dilemata patří k tomu nejlepšímu z obou sérií. Samotný Luke už mi přišel takový docela ospalý, ale od 10. dílu a návštěvy Dannyho to už nabere solidní obrátky. (21.11.2017)

Tak už mám Luka konečně za sebou. Mám rád komiksy, mám rád komiksové filmy od DC a Marvelu a i z jiných nakladatelství. A hodně mám rád Netflix. A proto mám vždy velkou radost, když Netflix vypustí další seriál z komiksových vod. Na Luka Cage jsem se dost těšil, jelikož je to celkem neokoukaná postava a v Jessice Jones se mě dost líbil a navíc jsem byl zvědavý jak se tvůrci poperou s jeho zrozením a zasazením do prostředí Harlemu. Hodně otázek a taky dost příležitostí to pěkně pokazit. To se naštěstí nestalo, přesto se ukázalo, že bez pořádného příběhu a zajímavého záporáka to prostě nejde. Ale hezky popořadě. Nejvíce se mě na Cageovi líbí jak moc velký má přesah, co se týče sociální kritiky společnosti, vnímání černochů, jejich práv a zobrazení jak to v daných čtvrtí funguje(seriál je sice fikce, ale problémy jsou reálné). Líbilo se mi, jak je to celé pojaté od hudby a přes vyjadřování. Tady si s tím tvůrci pěkně vyhráli. Co se týče herců, tak je to tak, padesát na padesát. Mike Colter je uvěřitelný jako Luke a jeho příběh mě zajímal a bavil, i přestože jsem se o něj jako o hrdinu vůbec nebal a to díky jeho schopnostem(o to více pak jako divák oceňuji Daredevila, Punishera nebo Jessicu, o které se lze více bát a taky jím více fandit). Simone Missick je hodně super a její postava Misty se mi dost líbila a vůbec bych se nebránil, abychom jí viděli častěji. Frank Whaley byl hodně super a jeho Scarfe je natolik zajímavá postava, že bych rád o něm věděl více. Opět mě potěšila neselhávající Rosario Dawson, která je opět perfektní a já věřím, že z ní nakonec udělají Night Nurse. Mahershala Ali je dobrý herec, přesto mě jeho Cottonmouth moc nebavil. A totéž mohu napsat o všech hercích v záporných rolí, kteří šíleně přehrávají a tlačí na pilu. Theo Rossi, Erik LaRay Harvey i Alfre Woodard. A je to škoda, jelikož mě pak nebaví celý konflikt. A to je jeden z největších problémů tohoto seriálu. Chybí mu pořádný záporák. Nemusí se hrdinovi vyrovnat schopnostmi(viz. Superman vs. Lex Luthor), ale musí být něčím zajímavý a jeho konflikt s hrdinou nesmí stát jen na tom, že táta měl radši mladšího syna. Druhou velkou chybou seriálu je počet dílů. Už u Jess to bylo na hraně, ale tady je fakt vidět, že spousta momentů jen vyplňuje stopáž. Kdyby seriál měl osm úderných epizod, tak bych skákal blahem až ke stropu, ale takhle je to hodně utahaný, a desítky kvalitních okamžiků jsou tím zbytečně zabitý, protože pak nefungují jak by měly. A je to škoda, jelikož tyhle dvě chyby (záporák a počet dílů), kazí celkový zážitek ze seriálu. Samotný seriál mě bavil, ale není to taková bomba jako první dvě řady o Daredevilovi. Jsem zvědaví jak to celé bude fungovat až se všichni hrdinové dají dohromady, jejich konflikty mezi sebou, různé bojové styly a spoustu dalších věcí. Luke Cage není špatný seriál, jen je trochu roztahaný a více než souboje a akční scény mě tady bavil sociální přesah společnosti, což je netradiční. (06.11.2016)

1. série - 80% - Nejproblematičtější netflixovský Marvel, který se až podezřele dlouho tvářil jako zbytečný příspěvek do perfektně sestavené mozaiky. Jenže právě to, že Luke je nám známý díky svojí zásadní účasti na příběhu Jessicy Jones, není zádrhel, ale ta největší devíza. Jeho zápal a tvrdá neústupnost působí přirozeně a do nelítostného prostředí Harlemu dokonale zapadá. Právě zdejší atmosféra plná gangsterů, korupce, rapu a jazzu diváka velmi rychle topí v labyrintu, ze kterého není úniku a dává alespoň částečně zapomenout na až zbytečně pomalé tempo druhé poloviny. Obrovským plusem zůstávají také vedlejší postavy, nejvíc mi k srdci přirostla zavilá detektivka Misty v až sugestivním podání Simone Missick. 2. série - 60% - Snad každý seriál z místního univerza provází každým rokem stížnosti na počet epizod a jejich délku. Nikdy jsem se s podobnými námitkami neztotožňoval, ale právě tady poprvé (a snad naposledy) musím souhlasit. Třináctka epizod je v tomto případě neúnosná, každý záběr se protahuje donekonečna, spousta banálních dialogů či monologů překročí načasování pointy a dějové linky by se s klidem vešly do polovičního prostoru. I přesto, že je stále o čem vyprávět. První vlna krvežíznivých nepřátel je pryč, zůstává druhá, rozpůlená. V jedné části přináší spoustu nesrozumitelného přízvuku za doprovodu neposlouchatelného reggae a s tváří animálně zavilého bojovníka, ve druhé pak starou známou sebranku, v jejímž čele je i tentokrát Mariah, nejafektovanější, nejpřehrávanější a v důsledku jednoznačně nejhorší záporná postava celého Defenders vesmíru. Subjektivně mi přišlo, že má prostoru skoro tolik jako sám Luke, který prošel zbytečnou změnou. Zatímco v první sezóně si nesl dávné šrámy a z nich pramenící traumata se ctí, teď mu scénáristé přihráli jakýsi "vnitřní vztek", kterým od sebe odhání spojence i blízké osoby a nejednou ho takové pnutí donutí ke když ne špatným, tak alespoň pochybným rozhodnutím. Jeho síla stoicky klidného harlemského svalu tak razantně otupuje a při nedostatečném prostoru pro mou oblíbenou Misty zůstává jediný opravdový klad. Shades. Tenhle kluzký had, o kterém jsem celou předchozí řadu přemýšlel, jestli mě baví nebo ne, se najednou bez potíží stává králem celého seriálu. Ať kuje další pikle, sleduje osobní cíle nebo jen musí zakusit následky svých rozhodnutí, září Theo Rossi každým svým šibalským úsměvem. Trochu smutně to tak není titulní hrdina, ale právě nevyzpytatelný seňor Alvarez, kvůli komu bych si přece jen pořád přál, aby se bezútěšný svět neklidných rytmů a hlasů na obrazovky ještě někdy vrátil. Po vpravdě kmotrovsky laděném finiši totiž tvůrčí záměr chápu, ale pachuť z něj zůstává palčivě nahořklá. (18.03.2017)

Je to lepší, než jsem čekal. A docela o dost. Nejvíce jsem se bál, že postava Luka nebude mít to potřebné charisma, aby fungoval jako hlavní hrdina. Mé pochyby ale Luke setřásl rychle. Dávám však čtyři hvězdy a zároveň zvedám u Daredevila a Jessicy Jones na plný počet, protože přeci jen menší propast mezi těmito seriály vidím. Daredevil má hutnější atmosféru, lepší vedlejší postavy a hlavně skvělé záporáky. To samé se dá říct i o Jessice, která akorát oplývá jinou aurou. Tyhle tři komponenty Luke postrádal. Atmosféra Harlemu byla jasně daná už od začátku a její klima se nikterak neměnilo. Vedlejší postavy až na osvědčenou doktorku Claire fakt bída. A záporáci? To je největší slabina. Černých se vystřídalo habaděj, ale ani jeden mě nepřesvědčil, ať už podnícením strachu a respektu, chytrostí nebo něčím jiným. Celkově vzato však solidní práce, zvládl jsem to za čtyři dny, takže žádná nuda. Luke Cage však v mých očích bude asi nejlépe fungovat v Defenders, ačkoliv se z oné superhrdinské čtyřky jedná o nejsilnějšího člena týmu. (11.10.2016)

Dávám po první sérii tři hvězdy, ale reálně je to někde mezi třemi až čtyřmi. Mám podobné výhrady jako ostatní - Luke Cage (a ještě víc Black Panther) vznikl jako odpověď Marvelu na poptávku po černém superhrdinovi, který bude v týmovkách reprezentovat určitý princip (a rasu). Jeho první komiksy tohle téma dost akcentovaly, což už z dnešního pohledu působí trochu směšné. Tvůrci seriálu se však rozhodli, že rasové téma bude jedním z high-lightů jejich díla a v zásadě je motivicky propojili s prvky blacksplotation, tedy sub-žánru, který je dnes konzumován spíše jako parodie (působící mnohdy kouzlem nechtěného). Místy je to zábavné (třeba, když to dá prostor pro cameo-vystoupení Method Mana), místy křečovitě patetické (jako v Lukově závěrečném proslovu na policejní stanici). Odhlédneme-li ale od toho, je sympatické, že se Luke Cage vydal cestou marflixovské Jessicy Jones, kde také hlavní hrdina není úplný übermensch, který řeší globální problémy lidstva v podobě útoku mimozemšťanů, ale spíš jde o tak nějak obyčejného člověka s vlastními problémy, jehož největším úspěchem je něco mezi zmlácením lupičů v obchodě a mařením obchodu s drogami. Tomu odpovídá i mikrosvět jedné čtvrti, kde se většina příběhu odehrává a povaha záporáků, kteří jsou mimochodem zapamatovatelnější, než kdokoli z marvelovského filmového univerza. (03.11.2016)