Marvel's Luke Cage

Luke Cage je vlastně harlemský Superman, protože je správňákem od kosti, všechno chce dělat podle pravidel, takže i když má jednoho z padouchů na lopatě, snaží se ho za každou cenu dostat do kriminálu a i když je zdánlivě nesmrtelný, tak i tady je něco jako kryptonit. A samozřejmě je díky tomuhle poctivému přístupu adekvátně na pěst. Ne pořád, ale dost často. Ale to není jediný kámen úrazu. Když odhlédnu od toho, že černošské záležitosti zase tak moc nemusím, tak je tu nesmyslných třináct dílů, které, podobně jako u dalších dosavadních marvelovek, vyjma Daredevila, totálně pohřbívají tempo i další pozitivní věci, které se tu najdou. Nejvýraznějším plusem tak zůstává casting, ale z mého pohledu je tohle seriál vedlejších postav, protože představitel té hlavní mi vůbec neseděl. Nicméně záporáků i klaďáků tu kromě Luka Cage bylo víc než dost a tahají to alespoň na průměr. 50% (02.04.2017)

1. série - 80% - Nejproblematičtější netflixovský Marvel, který se až podezřele dlouho tvářil jako zbytečný příspěvek do perfektně sestavené mozaiky. Jenže právě to, že Luke je nám známý díky svojí zásadní účasti na příběhu Jessicy Jones, není zádrhel, ale ta největší devíza. Jeho zápal a tvrdá neústupnost působí přirozeně a do nelítostného prostředí Harlemu dokonale zapadá. Právě zdejší atmosféra plná gangsterů, korupce, rapu a jazzu diváka velmi rychle topí v labyrintu, ze kterého není úniku a dává alespoň částečně zapomenout na až zbytečně pomalé tempo druhé poloviny. Obrovským plusem zůstávají také vedlejší postavy, nejvíc mi k srdci přirostla zavilá detektivka Misty v až sugestivním podání Simone Missick. 2. série - 60% - Snad každý seriál z místního univerza provází každým rokem stížnosti na počet epizod a jejich délku. Nikdy jsem se s podobnými námitkami neztotožňoval, ale právě tady poprvé (a snad naposledy) musím souhlasit. Třináctka epizod je v tomto případě neúnosná, každý záběr se protahuje donekonečna, spousta banálních dialogů či monologů překročí načasování pointy a dějové linky by se s klidem vešly do polovičního prostoru. I přesto, že je stále o čem vyprávět. První vlna krvežíznivých nepřátel je pryč, zůstává druhá, rozpůlená. V jedné části přináší spoustu nesrozumitelného přízvuku za doprovodu neposlouchatelného reggae a s tváří animálně zavilého bojovníka, ve druhé pak starou známou sebranku, v jejímž čele je i tentokrát Mariah, nejafektovanější, nejpřehrávanější a v důsledku jednoznačně nejhorší záporná postava celého Defenders vesmíru. Subjektivně mi přišlo, že má prostoru skoro tolik jako sám Luke, který prošel zbytečnou změnou. Zatímco v první sezóně si nesl dávné šrámy a z nich pramenící traumata se ctí, teď mu scénáristé přihráli jakýsi "vnitřní vztek", kterým od sebe odhání spojence i blízké osoby a nejednou ho takové pnutí donutí ke když ne špatným, tak alespoň pochybným rozhodnutím. Jeho síla stoicky klidného harlemského svalu tak razantně otupuje a při nedostatečném prostoru pro mou oblíbenou Misty zůstává jediný opravdový klad. Shades. Tenhle kluzký had, o kterém jsem celou předchozí řadu přemýšlel, jestli mě baví nebo ne, se najednou bez potíží stává králem celého seriálu. Ať kuje další pikle, sleduje osobní cíle nebo jen musí zakusit následky svých rozhodnutí, září Theo Rossi každým svým šibalským úsměvem. Trochu smutně to tak není titulní hrdina, ale právě nevyzpytatelný seňor Alvarez, kvůli komu bych si přece jen pořád přál, aby se bezútěšný svět neklidných rytmů a hlasů na obrazovky ještě někdy vrátil. Po vpravdě kmotrovsky laděném finiši totiž tvůrčí záměr chápu, ale pachuť z něj zůstává palčivě nahořklá. (18.03.2017)

Ano, je to určitě nejslabší seriálový MCU přírustek, v rámci Netflixu určitě, ovšem stále to má vysoké produkční hodnoty, o kterých si mnozí seriáloví tvůrci mohou nechat jen zdát. Výsledek je takový vláčný a více než kdy jindy natahovaný. Nicméně Mike Colter jako představitel Luka mě přesvědčil už v Jessice a na jeho sólovku jsem se celkem těšil. Cottonmouth, Diamondback i ten podivnej Havajan se zapíší do blacklistu obyčejných MCU záporáků, ačkoliv tedy úplně nahoře nebudou jelikož mě první zmiňovaný i přes málo prostoru občas bavil. No ale mojí absolutní favoritkou je Simone Missick a její neohrožená Misty Knight, jejíž jsem si při sledování doufal v comeback v jakémkoliv Defenders seriálu a jsem rád, že se tak stalo, ačkoliv mě nezaujala úplně od začátku. Celkově jsem se až na několik vyloženě výplňkových dílů uprostřed bavil obstojně a ve druhé sezóně showrunneři trošku rázněji zakročili do choreografie akčních scén, takže vlastně fajn. Jen mě trošku mrzí, že ta druhá řada na jeden pohled skončila tak otevřeně a pak to zrušili...7/10 (12.02.2019)

Season 1: 75%. Zatím nejslabší příspěvek do Netflixovského Marveláckého universa. Body k dobru, že to má jistou atmosféru černošského Harlemu ze 70. let, kdy se točily blaxpoitation filmy. Na druhou stranu je to velmi natahované, že těch 13 dílů je až moc a akční scény nejsou moc efektní. Ono je to dané i postavou, Luke je prostě neprůstřelný hromotluk, který nemusí uhýbat a krýt se, takže jen stoji a pomalu jde k nepříteli, aby ho pak uzemnil ranou pěstí, žádnou dynamiku tedy moc čekat nelze a tedy i efektivnost jakou má Daredevil. Uvidíme jak na tom bude Iron Fist, který už ovládá martial arts. (12.11.2016)

1. séria 60%. Celkom slabota, na Daredevila sa to nehrabe ani náhodou a aj v Jessice Jones mi prišiel Luke Cage o niečo lepší. Príbeh ma moc nebavil, ale Luke Cage bol fajn. Škoda len, že nie som čierny, pretože som mal pocit, že tento seriál je točený hlavne pre nich. Každá dôležitá postava je tmavšia ako podklad tohoto komentu. Ale kašlať aj na to. Predovšetkým ma to nebavilo preto, lebo sa tam až príliš zbytočne kecalo, záporaci moc toho neponúkli a nebyť niektorých zaujímavejších vzťahov a akcii moc by ma to nebavilo. Finále dosť veľké sklamanie. Druhú sériu už ani nemám v pláne pozerať. (18.11.2016)