Marvel's Luke Cage

I kdyz mi to vyslo na tri hvezdy, mel jsem v druhe puli problem cely serial vubec dokoukat. Proc se proboha tvurci zbavovali tak skveleho zaporaka? A proc ho nahradili nekym tak debilnim, klisovitym a nudnym? Kam se podela filmovost akcnich scen jake ma Daredevil? Kam se podela hutna atmoska Jessicy? Zde jsme dostali cernosskou pohadku s ucouranymi dialogy, nudnym vizualem a otravnymi postavami. Ze zacatku se najde nekolik dobrych epizod, ale postupne se to rozmelni v sed, sed a nudu. (23.11.2016)

1. série Jelikož se mi první dva kousky, které vytvořil Netflix ve spolupráci s Marvelem líbily, tak bylo víceméně jasné, že v mém watchlistu se najde místo i na Lukea Cage. Toho i díky Jessice Jones nebude třeba tolik představovat, takže jsem byl vážně zvědav, co se tam semele. Hned na úvod je třeba říct, že Daredevil cílil tak nějak na všechny, Jessica Jones hlavně na ženy a Luke Cage je vytvořen pro černou komunitu. Já tedy nejsem cílovka a i to může být jeden z důvodů, proč si myslím, že je to nejslabší příspěvek spojení Marvel & Netflix. Ale problém to není jediný, za další považuji záporáka/záporáky. Protože jich je tolik, že jsou nevyužití a ani jeden z nich ve výsledku není zajímavý. I když Diamondback s přehledem bere cenu pro toho nejtrapnějšího. Aspoň jsou však zajímavě obsazení, protože pánové z House of Cards nebo Sons of Anarchy, jsou příjemným bonusem. Překvapilo mě, že tam nenapasovali ani jednu homosexuální postavu, to už se dnes moc nestává. Akce se sice najde a není špatně udělaná, ale hodně se mluví, opravdu hodně. Finálový souboj není žádný zázrak a navíc jsem nemohl fandit ani Luke/Claire romantické zápletce, když už mi tak nějak pasuje s Jessicou. 2. série Druhá série se snaží poučit z chyb a tentokrát neservíruje tolik záporáků. Je tady jen jeden navíc a ten se stará o většinu letošní zábavy. Navíc ani tak nejde po Lukeovi, protože jeho hlavní cíl je odstranit Mariah a jeho využití tentokrát šlo na maximum. Vypadá to, že se vyřešil i můj další problém, který jsem měl s Claire. A bavil mě Shades. Závěr vytvořil zajímavou situaci a jsem docela zvědav na to, jak to bude pokračovat, když je Luke v čele Harlem's Paradise. (28.11.2016)

S01: Rozporuplný. Začátek v holičství byl super s vrcholem ve vězeňský epizodě, pak jsem ale bojoval s nudou a chtěl to mít co nejdřív za sebou. Mělo to pak prostě na víc než plochou zdlouhavou honičku policie a idiotskýho Diamondbacka. Každopádně cením okénko do Harlemu a jeho kultury, samozřejmě hodně spojený se super muzikou, pár super herců a sympaťáka v hlavní roli. Jinak ultimátní reklama na Carhartt :D 75% (a na druhou sezónu už se nevidím) (02.11.2016)

Přichází další člen netflixové party Defenders. Rozjezd je trochu pomalejší a tak se to táhne skoro celou dobu. Postavu Lukea známe už z Jessicy Jones. Vylepšený vězeň, který stále váha, jestli své schopnosti využít nebo ne. Ze začátku se drží v ústraní, ale to se později. Záporáky tu má hned dva. První je Cottonmouth, který není nic moc. Po něm přichází Diamondback, který je jiný kalibr. Trochu mi vadí rasová nevyváženost seriálu, protože je tam 90% černých. Asi to tak newyorském Harlemu fakt vypadá. Taky mi vadily časté odkazy na černé celebrity, které bohužel neznám. Objevuje se tu i zdravotní sestra Claire Temple, kterou jsme mohli vidět v Daredevilovi i Jessice. Na oba zmíněné seriály to ale bohužel nemá. Ani ke konci se to moc nerozjede. Finále je docela slabé. Snad ostatní seriály ze stáje Defenders budou lepší... Příští rok bychom se měli dočkat kompletních Defenders. Názvy epizod jsou pojmenované po slavných rapových sonzích. Je tu 2. série a s ní i nový záporák. Dost postav děj opustí a některé nové se do něj přidají. Finále mě docela naštvalo, zvláštní poměna postavy... "Nebaví mě si pořád kupovat nové oblečení." :D (01.10.2016)

1. série - 80% - Nejproblematičtější netflixovský Marvel, který se až podezřele dlouho tvářil jako zbytečný příspěvek do perfektně sestavené mozaiky. Jenže právě to, že Luke je nám známý díky svojí zásadní účasti na příběhu Jessicy Jones, není zádrhel, ale ta největší devíza. Jeho zápal a tvrdá neústupnost působí přirozeně a do nelítostného prostředí Harlemu dokonale zapadá. Právě zdejší atmosféra plná gangsterů, korupce, rapu a jazzu diváka velmi rychle topí v labyrintu, ze kterého není úniku a dává alespoň částečně zapomenout na až zbytečně pomalé tempo druhé poloviny. Obrovským plusem zůstávají také vedlejší postavy, nejvíc mi k srdci přirostla zavilá detektivka Misty v až sugestivním podání Simone Missick. 2. série - 60% - Snad každý seriál z místního univerza provází každým rokem stížnosti na počet epizod a jejich délku. Nikdy jsem se s podobnými námitkami neztotožňoval, ale právě tady poprvé (a snad naposledy) musím souhlasit. Třináctka epizod je v tomto případě neúnosná, každý záběr se protahuje donekonečna, spousta banálních dialogů či monologů překročí načasování pointy a dějové linky by se s klidem vešly do polovičního prostoru. I přesto, že je stále o čem vyprávět. První vlna krvežíznivých nepřátel je pryč, zůstává druhá, rozpůlená. V jedné části přináší spoustu nesrozumitelného přízvuku za doprovodu neposlouchatelného reggae a s tváří animálně zavilého bojovníka, ve druhé pak starou známou sebranku, v jejímž čele je i tentokrát Mariah, nejafektovanější, nejpřehrávanější a v důsledku jednoznačně nejhorší záporná postava celého Defenders vesmíru. Subjektivně mi přišlo, že má prostoru skoro tolik jako sám Luke, který prošel zbytečnou změnou. Zatímco v první sezóně si nesl dávné šrámy a z nich pramenící traumata se ctí, teď mu scénáristé přihráli jakýsi "vnitřní vztek", kterým od sebe odhání spojence i blízké osoby a nejednou ho takové pnutí donutí ke když ne špatným, tak alespoň pochybným rozhodnutím. Jeho síla stoicky klidného harlemského svalu tak razantně otupuje a při nedostatečném prostoru pro mou oblíbenou Misty zůstává jediný opravdový klad. Shades. Tenhle kluzký had, o kterém jsem celou předchozí řadu přemýšlel, jestli mě baví nebo ne, se najednou bez potíží stává králem celého seriálu. Ať kuje další pikle, sleduje osobní cíle nebo jen musí zakusit následky svých rozhodnutí, září Theo Rossi každým svým šibalským úsměvem. Trochu smutně to tak není titulní hrdina, ale právě nevyzpytatelný seňor Alvarez, kvůli komu bych si přece jen pořád přál, aby se bezútěšný svět neklidných rytmů a hlasů na obrazovky ještě někdy vrátil. Po vpravdě kmotrovsky laděném finiši totiž tvůrčí záměr chápu, ale pachuť z něj zůstává palčivě nahořklá. (18.03.2017)