Jessica Jones

Možná jsem chtěla nějaký seriál, kde je v hlavní roli ženská "superhrdinka", nebo jsem možná chtěla vidět další počin Krystern Ritter, nebo jsem se na to chtěla podívat kvůli pozitivním ohlasům. Těžko říct. Po pilotním díle jsem moc nadšená nebyla, celý seriál na mě působil značně depresivně, navíc jsem netušila o co jde. Druhý díl byl lepší, třetí ještě lepší a tam to nějak zůstalo. Nemůžu tvrdit, že by mě to vyloženě nadchlo, ale na druhou stranu jsem byla zvědavá co bude dál a jak to bude pokračovat. Všech třináct dílů jsem tak zhltla poměrně rychle a jsem víceméně spokojená. Jessica Jones má sympatické postavy (a obsazení) a zároveň zajímavou zápletku. Vzhledem k tomu, že má první řada "pouze" 13 epizod to nepůsobí natahovaně, naopak je každý díl nadupaný akcí. Některé díly se mi líbily víc, některé míň. Možná změním hodnocení, až se mi to trošku rozleží v hlavě, ale zatím je to pro mě slabší 4* (20.12.2015)

Marvel se toho nebojí. Neskrývaná brutalita na každém rohu (až se někdy obracel žaludek i mně), netradiční hrdinka a všudypřítomná psychóza. Záporák se povedl a má co nabídnout. Intro opět jako u Daredevila poutavé a celkově to mělo švih. U Jessicy jsem každopádně jako u ničeho jiného měnil hodnocení. Ve většině případů byly epizody atmosférické a skvělé, ale několikrát mě to vůbec nebralo... Ale ve výsledku jsem dostal fantastický zážitek, který jsem neočekával. Druhá řada ukáže, co dál. (20.11.2016)

1. série - 90% - Psychologickou propracovaností snad ještě dál než Daredevil. Stačilo pár epizod a o všech postavách, i těch sebevedlejších, jsem věděl tolik, že by na to jiné seriály potřebovaly minimálně dvě sezóny. Jedinečný počin, který se svou podstatou zásadně vymyká všem superhrdinským zvyklostem, ale z Jessicy Jones dělají dvě vztahové dynamiky. Tou překvapivě silnější a emocionálnější je girl power mezi Jess a Trish, pouto, které je dost možná nejuvěřitelnějším a životně nejpotřebnějším komiksovým přátelstvím všech dob. Tou druhou je pak samozřejmě toxická síla mezi Jessicou a Kilgravem, pnutí, které hlavní postavu z velké části definuje. Právě tam ale směřuje moje jediná obava. I v rámci úspěchu Netflixem budovaného vesmíru je plánovaná druhá série zapotřebí, ale její nezbytností si díky příběhu o překonávání limitů vlastního já a odpouštění jiným i sobě samé nejsem jistý ani trochu. Jako samostatný příběh rozhodně za pět, takhle na poslední chvíli cukám zpátky a počkám, co přinesou věci příští. 2. série - 85% - Zatímco ostatní Defenders mají svoje typické prostředí nebo rozpoložení a Daredevil válčí s morálními dilematy, Luke s těmi sociálními a takový Iron Fist zase s mystickými, Jessica stále nejvíc bojuje sama se sebou. Právě ona nepotřebuje kulisu New Yorku, nepotřebuje, aby jí protivníka dělal Kilgrave, nepotřebuje vlastně nic a díky tomu je tak nejsamostatnějším počinem Marvel-Netflix aliance i nejzajímavějším a nejsilnějším charakterem. Sám jsem byl v šoku z toho, že celá sezóna si vystačí i s absencí dlouhodobého záporáka, protože nově příchozí buď jen nenápadně přihrávají (Pryce) nebo antagonisty nejsou (Alisa). Překvapivě nejnenáviděnější postavou druhé sezóny je tak jednoznačně Trish. Ne kvůli zpěvu oblíbeného megahitu It's Patsyyy, ani kvůli rozporuplným vztahovým rozhodnutím, ale kvůli spoustě činů, které působí, jak kdyby dělala naschvály svým blízkým, Jessice i sama sobě. Právě kvůli ní je zážitek tentokrát o malý krůček slabší, ale už to, že dokáže seriál i bez vy-víte-koho držet krok s napětím nacpanou první třináctkou epizod, je pochvalou samo o sobě. 3. série - 80% - Nepřekvapivě pořád velmi teskné, na správných místech až bolestivě pravdivé a v první řadě vypovídající o tom, že někdy ti nejpalčivější vnitřní démoni vystupují na povrch ve společnosti zdánlivě banálních problémů. Poslední sezóna bloudění titulní hrdinky je zdaleka nejcivilnější a ačkoli žádnou dlouhodobou linku celého Defenders univerza nerozvíjí a o svých souputnících hovoří jen velmi sporadicky, líbí se mi, že právě konec je jaksepatří melancholický. Opět s Jessicou, jejíž nejlepší kamarádka je buď lahev dobrého pití nebo nevlastní sestra, se kterou je víc starostí než radostí. Čistě komiksových prvků se tentokrát vyskytuje naprosté minimum, což je snad ten důvod, proč si to rozlučka od kritiků i diváků docela slízla. Já si ale budu ten posměšný úšklebek Krysten Ritter pamatovat s patřičnou vděčností. (29.02.2016)

Líbí se mi, že Jessica Jones nedá divákovi na začátku nic zadarmo. První díl je nepřehledný, se spoustou informací, které začnou dávát smysl až později. Zároveň jde o změnu paradigmatu v pojetí superhrdiny - Jessica Jones a Luke Cage se neschovávají za barevné pláště a rádoby-cool aliasy, naopak se na celé to komiksové paradigma dívají s nadhledem ("Kdo kruci pojmenuje sám sebe Killgrave? Proč ne třeba Zdechlá mršina?"). Je příznačné, že revize superhrdinského žánru přichází zespodu - ze seriálového média a od hrdinů, kteří nejsou polobohy. Koneckonců hlavní padouch není ve výsledku ničím, než zvláštní schopností obdarovaným sociopatem, který netouží kontrolovat svět, ale ovládat jen jednu konkrétní ženu, na kterou je fixovaný. Jenom dvě věci mi na seriálu vadily - jednak zaměření na Kilgravea (Tennant je v roli brilantní, ale děj byl díky němu až moc natahovaný) a jednak ta hrozná generická "jakože-jazzová" hudba, která se vynořila ze stejně generických televizních produkcí devadesátých let. (10.01.2016)

Největší klad seriálu je rozhodně ústřední záporák Kilgrave v podání Davida Tennanta, hodí se na tuto roli doslova a do písmene perfektně!!!! Další klad seriálu, jsou docela nečekané a dosti brutální scény, které se ale všechny výhradně přičítají zase na vrub Kilgrava. Samotná Jessica není klasický hrdina, což je jedině dobře, ale zároveň se její postava za celých 13 dílů nijak důrazněji nerozvinula a to považuji za takovou menší chybku! Když se podíváme na souseda Daredevila, tak ten si prošel značným vývojem a víc dokázal divákovi přirůst k srdci. Uvidíme, jak se tento seriál vyvine v druhé sezóně... (19.01.2016)