Jessica Jones

Jak tu někdo poznamenal, hrozně se to táhne. Už ho máme, zase ne, už zas jo a pak zas nic. Hlavní hrdinka je zastydlá grungeová puberťačka s iksovkama a v křiváku, která má špatné svědomí. Takže hrozně pije, chodí doma takříkaje ve slipech a nátělníku a trousí kolem sebe drobky. Taky se tam dost souloží, na dětský seriál hrozně naostro, totiž hejbe se deka a myslím, že jsem zahlídl stehno. Ale to bylo asi při tom chození ve slipech. Vždycky mě fascinuje, jak se na tyhle věci dbá, a pak se tam strkají ruce do mixéru, jako by se nechumelilo. Zkrátka drsná noir škola podle návodu z Bravíčka. Na druhou stranu se na to pěkně kouká, protože jakožekomiksová kamera se záběry z podivných úhlů a většinou zpoza něčeho, přebarvená a doprovázená tou správnou hudbou tomu dává zajímavou atmosféru, která přebije i nevyváženost násilnických schopností hlavní hrdinky (a nejen jich, je tajemná jak třináctka, která ráno zjistila, že už není, co bývala, a hodlá svoje tajemství řádně prodat). Atakdáleatakpodobně, vlastně jsem chtěl tenhle komentář napsat takhle: „Dobrý den, prosím vás, nemáte špunty do uší?“. 2¾. (12.02.2016)

Tak po velkém očekávání přišlo menší zklamání. Daredevil byl ve všech ohledech lepší, měl napětí a ani jeden díl nenudil, dostali jsme přesně to, o čem je komiks Rok jedna. Jessica měla skvělý rozjezd, jenomže od poloviny řady se to začalo táhnout a nudit, poslední čtyři díly už zase stály konečně za to. Na to, že Jessica je silná a odolná, scény při boji a všechny akční souboje byly na velmi nízké úrovni, až to bilo do očí. Tennant jako padouch byl výbornej, jistě jeden z nejlepších od Marvelu, jeho šílenost a horlivost zahrál opravdu výtečně, byl neuvěřitelně dábělský, jeho rozkazy byly opravdu hororové a drsné, Mike Colter byl taktéž fajn, jeho charisma by mohl rozdávat. Ritter zahrála Jessicu dobře, její problémy s alkoholem a všechen ten stres byl dobrej, problém vidím prostě ve scénáři, seriálu klidně stačilo bohatě 8 dílů a dal bych pět hvězd, ale takhle bohužel, na rozdíl od Daredevila navíc jako samostatný seriál, kdyby nebyl součástí světa Marvelu, by nestál za nic. Místy to mělo opravdu drsnou atmosféru, bylo to temné a vážné, ale ten zbytek je bohužel ubíjející, opravdu nikoho nezajímá lesbickej trojůhelník, my chceme vidět Jessicu jak mlátí zloduchy. Ve výsledku to není zase tak špatné, kouká se na to hezky, ale vím jistě že se radši vrátím k Daredevilovi než k Jessice, jako průměrný seriál to však plní svůj účel. (06.12.2015)

O něco slabší než boží Daredevil, ale pořád pecka a to hlavně díky skvělýmu Tennantovi, kterej tady stvořil jednoho z nejlepších (ne-li snad i nejlepšího) záporáků v MCU. Uspokojivý množství zvratů a dalších komiksových postav (ač tu vlastně hrajou spíše takový doplňkový a vedlejší role, přesto však se silným vlivem na hlavní zápletku) tomu dává grády, který jsou pak naředěný příjemnou noir atmosférou podpořenou tou správnou hudbou. A vlastně tak nakonec mrzí snad jen jediná věc, kterou ale nebudu spoilerovat... (14.12.2015)

Největší klad seriálu je rozhodně ústřední záporák Kilgrave v podání Davida Tennanta, hodí se na tuto roli doslova a do písmene perfektně!!!! Další klad seriálu, jsou docela nečekané a dosti brutální scény, které se ale všechny výhradně přičítají zase na vrub Kilgrava. Samotná Jessica není klasický hrdina, což je jedině dobře, ale zároveň se její postava za celých 13 dílů nijak důrazněji nerozvinula a to považuji za takovou menší chybku! Když se podíváme na souseda Daredevila, tak ten si prošel značným vývojem a víc dokázal divákovi přirůst k srdci. Uvidíme, jak se tento seriál vyvine v druhé sezóně... (19.01.2016)

1. série - 90% - Psychologickou propracovaností snad ještě dál než Daredevil. Stačilo pár epizod a o všech postavách, i těch sebevedlejších, jsem věděl tolik, že by na to jiné seriály potřebovaly minimálně dvě sezóny. Jedinečný počin, který se svou podstatou zásadně vymyká všem superhrdinským zvyklostem, ale z Jessicy Jones dělají dvě vztahové dynamiky. Tou překvapivě silnější a emocionálnější je girl power mezi Jess a Trish, pouto, které je dost možná nejuvěřitelnějším a životně nejpotřebnějším komiksovým přátelstvím všech dob. Tou druhou je pak samozřejmě toxická síla mezi Jessicou a Kilgravem, pnutí, které hlavní postavu z velké části definuje. Právě tam ale směřuje moje jediná obava. I v rámci úspěchu Netflixem budovaného vesmíru je plánovaná druhá série zapotřebí, ale její nezbytností si díky příběhu o překonávání limitů vlastního já a odpouštění jiným i sobě samé nejsem jistý ani trochu. Jako samostatný příběh rozhodně za pět, takhle na poslední chvíli cukám zpátky a počkám, co přinesou věci příští. 2. série - 85% - Zatímco ostatní Defenders mají svoje typické prostředí nebo rozpoložení a Daredevil válčí s morálními dilematy, Luke s těmi sociálními a takový Iron Fist zase s mystickými, Jessica stále nejvíc bojuje sama se sebou. Právě ona nepotřebuje kulisu New Yorku, nepotřebuje, aby jí protivníka dělal Kilgrave, nepotřebuje vlastně nic a díky tomu je tak nejsamostatnějším počinem Marvel-Netflix aliance i nejzajímavějším a nejsilnějším charakterem. Sám jsem byl v šoku z toho, že celá sezóna si vystačí i s absencí dlouhodobého záporáka, protože nově příchozí buď jen nenápadně přihrávají (Pryce) nebo antagonisty nejsou (Alisa). Překvapivě nejnenáviděnější postavou druhé sezóny je tak jednoznačně Trish. Ne kvůli zpěvu oblíbeného megahitu It's Patsyyy, ani kvůli rozporuplným vztahovým rozhodnutím, ale kvůli spoustě činů, které působí, jak kdyby dělala naschvály svým blízkým, Jessice i sama sobě. Právě kvůli ní je zážitek tentokrát o malý krůček slabší, ale už to, že dokáže seriál i bez vy-víte-koho držet krok s napětím nacpanou první třináctkou epizod, je pochvalou samo o sobě. 3. série - 80% - Nepřekvapivě pořád velmi teskné, na správných místech až bolestivě pravdivé a v první řadě vypovídající o tom, že někdy ti nejpalčivější vnitřní démoni vystupují na povrch ve společnosti zdánlivě banálních problémů. Poslední sezóna bloudění titulní hrdinky je zdaleka nejcivilnější a ačkoli žádnou dlouhodobou linku celého Defenders univerza nerozvíjí a o svých souputnících hovoří jen velmi sporadicky, líbí se mi, že právě konec je jaksepatří melancholický. Opět s Jessicou, jejíž nejlepší kamarádka je buď lahev dobrého pití nebo nevlastní sestra, se kterou je víc starostí než radostí. Čistě komiksových prvků se tentokrát vyskytuje naprosté minimum, což je snad ten důvod, proč si to rozlučka od kritiků i diváků docela slízla. Já si ale budu ten posměšný úšklebek Krysten Ritter pamatovat s patřičnou vděčností. (29.02.2016)