Jessica Jones

Netflix v poslední době produkuje jeden lepší seriál než druhý.Po Daredevilovi,který se tvůrcům neskutečně povedl,jsem zhlédl i další film s podobnou tématikou.Seriál Jessica Jones sice vcelku není až tak dobrý jako DD,ale i tak má něco do sebe.Autoři se snažili vytvořit daleko temnější atmosféru,což se jim povedlo.Krysten Ritter se role povedla,ale hlavně podle mě zazářil David Tennant coby hlavní antipadouch Kilgrave.Popravdě ani sám nevím,jestli chci vidět druhou sérii,které se nejspíš dočkáme.Bude muset být alespoň tak dobrá jako první.Celé první sérii uděluji 80% (05.12.2015)

1. série - 90% - Psychologickou propracovaností snad ještě dál než Daredevil. Stačilo pár epizod a o všech postavách, i těch sebevedlejších, jsem věděl tolik, že by na to jiné seriály potřebovaly minimálně dvě sezóny. Jedinečný počin, který se svou podstatou zásadně vymyká všem superhrdinským zvyklostem, ale z Jessicy Jones dělají dvě vztahové dynamiky. Tou překvapivě silnější a emocionálnější je girl power mezi Jess a Trish, pouto, které je dost možná nejuvěřitelnějším a životně nejpotřebnějším komiksovým přátelstvím všech dob. Tou druhou je pak samozřejmě toxická síla mezi Jessicou a Kilgravem, pnutí, které hlavní postavu z velké části definuje. Právě tam ale směřuje moje jediná obava. I v rámci úspěchu Netflixem budovaného vesmíru je plánovaná druhá série zapotřebí, ale její nezbytností si díky příběhu o překonávání limitů vlastního já a odpouštění jiným i sobě samé nejsem jistý ani trochu. Jako samostatný příběh rozhodně za pět, takhle na poslední chvíli cukám zpátky a počkám, co přinesou věci příští. 2. série - 85% - Zatímco ostatní Defenders mají svoje typické prostředí nebo rozpoložení a Daredevil válčí s morálními dilematy, Luke s těmi sociálními a takový Iron Fist zase s mystickými, Jessica stále nejvíc bojuje sama se sebou. Právě ona nepotřebuje kulisu New Yorku, nepotřebuje, aby jí protivníka dělal Kilgrave, nepotřebuje vlastně nic a díky tomu je tak nejsamostatnějším počinem Marvel-Netflix aliance i nejzajímavějším a nejsilnějším charakterem. Sám jsem byl v šoku z toho, že celá sezóna si vystačí i s absencí dlouhodobého záporáka, protože nově příchozí buď jen nenápadně přihrávají (Pryce) nebo antagonisty nejsou (Alisa). Překvapivě nejnenáviděnější postavou druhé sezóny je tak jednoznačně Trish. Ne kvůli zpěvu oblíbeného megahitu It's Patsyyy, ani kvůli rozporuplným vztahovým rozhodnutím, ale kvůli spoustě činů, které působí, jak kdyby dělala naschvály svým blízkým, Jessice i sama sobě. Právě kvůli ní je zážitek tentokrát o malý krůček slabší, ale už to, že dokáže seriál i bez vy-víte-koho držet krok s napětím nacpanou první třináctkou epizod, je pochvalou samo o sobě. 3. série - 80% - Nepřekvapivě pořád velmi teskné, na správných místech až bolestivě pravdivé a v první řadě vypovídající o tom, že někdy ti nejpalčivější vnitřní démoni vystupují na povrch ve společnosti zdánlivě banálních problémů. Poslední sezóna bloudění titulní hrdinky je zdaleka nejcivilnější a ačkoli žádnou dlouhodobou linku celého Defenders univerza nerozvíjí a o svých souputnících hovoří jen velmi sporadicky, líbí se mi, že právě konec je jaksepatří melancholický. Opět s Jessicou, jejíž nejlepší kamarádka je buď lahev dobrého pití nebo nevlastní sestra, se kterou je víc starostí než radostí. Čistě komiksových prvků se tentokrát vyskytuje naprosté minimum, což je snad ten důvod, proč si to rozlučka od kritiků i diváků docela slízla. Já si ale budu ten posměšný úšklebek Krysten Ritter pamatovat s patřičnou vděčností. (29.02.2016)

Ne. Marvel sice rozjel své univerzum a ukázal ostatním, kde získat diváctvo a šanci, ale asi nejsem cílová skupina až na dřeň hnaných komiksových vesmírů. Pár prvních filmů s hrdiny a jejich první společné avantýry, možná tak ještě Agenti a Carterové, které se právě tohoto dění hodně blízko dotýkají, ale to ostatní je jen pokus na tom vytřískat co nejvíc a těch různých hrdinů a zlounů už je hrozně moc a přespříliš. A Jess mi to celé jen podtrhuje - lacině vypadající a prezentující hrdinská komiksovka s někým v depce, která mohla celý příběh zfouknout za nějakých pět dílů max a místo toho dělá jednu pitomost za druhou a každou šanci zazdí. Do toho se prdí další zbytečné postavy, zloun se ke konci zachová jak idiot, moc se toho neukáže, aby to nebylo drahé a přemíra násilného konce některých postav a lidí už mi šla krkem, nehledě na to, kdo za to nesl vinu. A když se v posdledním díle nakousne možné propojení s někým dalším a konečně by to mohlo dostávat nějaký smysl, tak se to utne, k ničemu nedojde a 13 dílů jakéhosi originu s miliontým prvním prďolou s nadlidskými schopnostmi zase vyzní do prázdna. A jak koukám, takových seriálů má Marvel naplánovanou další tunu. Prostě mi to, bohužel, přijde všechno na jedno laciný a nezajímavý brdo. (05.12.2015)

I když někteří hovoří o tom, že je děj první série uměle natahovaný a není v něm dostatek zápletek, tak já to tak nevnímala. Kilgrave uniká vždy samozřejmě a přirozeně, Jessica svádí pro mě tak pochopitelný vnitřní boj, kdy chce být hrdinkou a zároveň touží po spravedlnosti, aníž by musela ublížit, navíc velká sympaťanda s lahví whiskey vždy po ruce. Vedlejší postavy jsou umně představené, že ani nebudí dojem vedlejších postav... Chemie funguje tam, kde má a pro mě bononek v podobě Tennanta, srdcovky, Pana Herce (taky bych mu zobala z ruky). I love Marvel. I want moar. (20.11.2016)

Marvel se toho nebojí. Neskrývaná brutalita na každém rohu (až se někdy obracel žaludek i mně), netradiční hrdinka a všudypřítomná psychóza. Záporák se povedl a má co nabídnout. Intro opět jako u Daredevila poutavé a celkově to mělo švih. U Jessicy jsem každopádně jako u ničeho jiného měnil hodnocení. Ve většině případů byly epizody atmosférické a skvělé, ale několikrát mě to vůbec nebralo... Ale ve výsledku jsem dostal fantastický zážitek, který jsem neočekával. Druhá řada ukáže, co dál. (20.11.2016)