Jessica Jones

Jessica Jones dělala všechno, co mohla, aby nesklouzla do průměru, ale bohužel přesně tam skončila. Nešetří temnými a realistickými odstíny stalkingu a vztahu, kde jeden druhého zneužívá a ještě si namlouvá, že svoji oběť miluje. Nešetří nadávkami. Nešetří proříznutými hrdly, kulkami a cákanci krve. Co je to ale platné, když Melissa Rosenberg nemá schopnost gradovat tempo nebo pořádně vyprávět několik příběhů najednou. Materiál, která napsala, se snažil být zralý, ale v mnoha směrech výsledek odpovídá tomu, co by na podobný námět napsala adolescentka. Hlavní hrdinka je hezká žena a proto ji miluje hned několik mužských postav. Většinu doby se ovšem chová jako babochlap a disponuje jenom mužskou silou, ne ženskou - což je přesně prototyp toho, jak "silnou ženu" píšou průměrní mužští scénáristé. A SPOILER největší zklamání a důkaz nezralosti je fakt, že v jádru se jedná jenom o příběh Jessičiny pomsty. Bohužel ale nemáme důvod jí tu pomstu přát, protože často připomíná spíš vzteklou fúrii, která si jde fanaticky za svým bez ohledu na škody. O co lepší by bylo, kdyby Jessica našla mír sama se sebou a obětovala svoji pomstu a Kilgrave místo zlomeného vazu skončil s trochou lidskosti. Co se týče hlavního záporáka Kilgrava, zamrzelo mě, jak snadno by mohl být zajímavější postavou než jenom sociopat, který má Jessicu jako svoji waifu, navíc s tak šikovným představitelem, jako je Tennant, a jak snadno (a v jak ploché scéně) se tvůrci záporáka s takovými příběhovými možnostmi zbavili. Jessica Jones zkrátka na Daredevila nemá, i proto, že Daredevil je plnokrevný hrdina příběhu, ne někdo, kdo se za každou cenu snaží stavět do antihrdinské pozice. (16.12.2015)

1. série - 90% - Psychologickou propracovaností snad ještě dál než Daredevil. Stačilo pár epizod a o všech postavách, i těch sebevedlejších, jsem věděl tolik, že by na to jiné seriály potřebovaly minimálně dvě sezóny. Jedinečný počin, který se svou podstatou zásadně vymyká všem superhrdinským zvyklostem, ale z Jessicy Jones dělají dvě vztahové dynamiky. Tou překvapivě silnější a emocionálnější je girl power mezi Jess a Trish, pouto, které je dost možná nejuvěřitelnějším a životně nejpotřebnějším komiksovým přátelstvím všech dob. Tou druhou je pak samozřejmě toxická síla mezi Jessicou a Kilgravem, pnutí, které hlavní postavu z velké části definuje. Právě tam ale směřuje moje jediná obava. I v rámci úspěchu Netflixem budovaného vesmíru je plánovaná druhá série zapotřebí, ale její nezbytností si díky příběhu o překonávání limitů vlastního já a odpouštění jiným i sobě samé nejsem jistý ani trochu. Jako samostatný příběh rozhodně za pět, takhle na poslední chvíli cukám zpátky a počkám, co přinesou věci příští. 2. série - 85% - Zatímco ostatní Defenders mají svoje typické prostředí nebo rozpoložení a Daredevil válčí s morálními dilematy, Luke s těmi sociálními a takový Iron Fist zase s mystickými, Jessica stále nejvíc bojuje sama se sebou. Právě ona nepotřebuje kulisu New Yorku, nepotřebuje, aby jí protivníka dělal Kilgrave, nepotřebuje vlastně nic a díky tomu je tak nejsamostatnějším počinem Marvel-Netflix aliance i nejzajímavějším a nejsilnějším charakterem. Sám jsem byl v šoku z toho, že celá sezóna si vystačí i s absencí dlouhodobého záporáka, protože nově příchozí buď jen nenápadně přihrávají (Pryce) nebo antagonisty nejsou (Alisa). Překvapivě nejnenáviděnější postavou druhé sezóny je tak jednoznačně Trish. Ne kvůli zpěvu oblíbeného megahitu It's Patsyyy, ani kvůli rozporuplným vztahovým rozhodnutím, ale kvůli spoustě činů, které působí, jak kdyby dělala naschvály svým blízkým, Jessice i sama sobě. Právě kvůli ní je zážitek tentokrát o malý krůček slabší, ale už to, že dokáže seriál i bez vy-víte-koho držet krok s napětím nacpanou první třináctkou epizod, je pochvalou samo o sobě. 3. série - 80% - Nepřekvapivě pořád velmi teskné, na správných místech až bolestivě pravdivé a v první řadě vypovídající o tom, že někdy ti nejpalčivější vnitřní démoni vystupují na povrch ve společnosti zdánlivě banálních problémů. Poslední sezóna bloudění titulní hrdinky je zdaleka nejcivilnější a ačkoli žádnou dlouhodobou linku celého Defenders univerza nerozvíjí a o svých souputnících hovoří jen velmi sporadicky, líbí se mi, že právě konec je jaksepatří melancholický. Opět s Jessicou, jejíž nejlepší kamarádka je buď lahev dobrého pití nebo nevlastní sestra, se kterou je víc starostí než radostí. Čistě komiksových prvků se tentokrát vyskytuje naprosté minimum, což je snad ten důvod, proč si to rozlučka od kritiků i diváků docela slízla. Já si ale budu ten posměšný úšklebek Krysten Ritter pamatovat s patřičnou vděčností. (29.02.2016)

Možná jsem chtěla nějaký seriál, kde je v hlavní roli ženská "superhrdinka", nebo jsem možná chtěla vidět další počin Krystern Ritter, nebo jsem se na to chtěla podívat kvůli pozitivním ohlasům. Těžko říct. Po pilotním díle jsem moc nadšená nebyla, celý seriál na mě působil značně depresivně, navíc jsem netušila o co jde. Druhý díl byl lepší, třetí ještě lepší a tam to nějak zůstalo. Nemůžu tvrdit, že by mě to vyloženě nadchlo, ale na druhou stranu jsem byla zvědavá co bude dál a jak to bude pokračovat. Všech třináct dílů jsem tak zhltla poměrně rychle a jsem víceméně spokojená. Jessica Jones má sympatické postavy (a obsazení) a zároveň zajímavou zápletku. Vzhledem k tomu, že má první řada "pouze" 13 epizod to nepůsobí natahovaně, naopak je každý díl nadupaný akcí. Některé díly se mi líbily víc, některé míň. Možná změním hodnocení, až se mi to trošku rozleží v hlavě, ale zatím je to pro mě slabší 4* (20.12.2015)

I když někteří hovoří o tom, že je děj první série uměle natahovaný a není v něm dostatek zápletek, tak já to tak nevnímala. Kilgrave uniká vždy samozřejmě a přirozeně, Jessica svádí pro mě tak pochopitelný vnitřní boj, kdy chce být hrdinkou a zároveň touží po spravedlnosti, aníž by musela ublížit, navíc velká sympaťanda s lahví whiskey vždy po ruce. Vedlejší postavy jsou umně představené, že ani nebudí dojem vedlejších postav... Chemie funguje tam, kde má a pro mě bononek v podobě Tennanta, srdcovky, Pana Herce (taky bych mu zobala z ruky). I love Marvel. I want moar. (20.11.2016)