Jessica Jones

Možná je to tím, že nemám nastudované jiné seriály od Marvelu, ale tohle mě dostalo. U ostatních jsem se nedostala přes 3-4 díly za 3-4 týdny, ale díky Netflixu jsem si mohla Jessicu vychutnat najednou a to asi hodně pomohlo. Daredviovi dám možná taky ještě šanci. Ale Jessica super. Atmosféra výborná, herečka nepřehnaná a záporák luxusní. Plno zvratů a WTF momentů. No, tak zase za rok u season 2. 5* (26.11.2015)

Druhá marvelácká štace na Netflixu. Tentokrát s příměsí komiksů Alias, o kterém stále nevím vůbec nic a vlastně i o Jessice jsem toho věděl pramálo. Opět se potvrdilo, že jestli něco opravdu Marvel umí, tak jsou to castingy (počínaje nevšedně všední Krysten Ritter z Breaking Bad v servaných kalhotách) a co neumí - záporáci. Tedy až na produkci Netflixu, jelikož David Tennant je naprosto božský a to nejsem fanoušek Dc. Who. 13. dílná série látce v první sezóně ještě nevadila a ačkoliv i tam občas bylo cítit natahování děje až do závěrové skvělé epizody, i tak se jednalo o vrchol seriálové tvorby v trošku drsnějším duchu, než jsme u Marvelu zvyklí, vlastně o hodně. Místy jsem byl opravdu zhnusen, když jsem sledoval, co tvůrci předvádějí jenom proto, že mají R rating a protože můžou, chtělo by to více přirozenosti a opodstatnění. Co se pamatuji, tak v DD bylo násilí dávkováno rozumněji. Díky bohu nebyl nastřelen žádný cliffhanger, takže v tomto směru spokojenost. Sice stále visí otázka, zda-li se Krysten Ritter v této roli ještě někdy dočkáme, téměř jistě to ale nebude ve čtvrté řadě.. ...75%..nějaké Twisty a nejlepší momenty!. Luke Cage ve žlutém! (10.01.2016)

Po pilotním díle Daredevila jsem byl odvařen a bez váhání střelil 5*, za to Jessica Jones mě zatím nechala velmi chladným. Hodně Krimi, málo Thriller, žádná akce, žádná krev a vtipné ani inteligentní dialogy zde bohužel nejsou, navíc se to nese ve velmi vlažném tempu a Jessica zatím nepředvedla nic, čímž by vykazovala znaky superhrdiny, takže za mě prozatimní zklamání, ale třeba se to rozjede (Doufám). Zatím však není důvod k radosti. Po třetím díle končím se sledováním !! Nezáživná nuda, vůbec nic se neděje, žádná akce, pouze spousta sexu bez NAHOTY! Fuck it. 40% (21.11.2015)

Z mého pohledu zatím nejlepší komiksový seriál. Nechává za sebou dokonce i oslavovaného Daredevila. Dokonalý noir, který se přehrabuje základními atributy žánru a upravuje si je k obrazu svému. Temný, depresivní, pesimistický, jen místo cynického drsňáka s cigaretou je tu cynická drsná holka s flaškou, a místo bezcitné manipulátorky, bezcitný manipulátor. Seriál občas trýznivě pomalý, umožnující pořádně se vyráchat v té ponuré atmosféře, navíc komiksově nečekaně střídmý, se superschopnostmi spíše jako kořením než stavebním prvkem. Vystavěný na dospělých a v dnešním světě aktuálních tématech manipulace, zneužívání a psychického znásilňování, navíc bez potřeby cpát sem nekonečné souboje kostýmovaných pozérů. Boj za záchranu planety před megalomanským pánem zla tu nahrazuje mnohem působivější boj s vnitřními démony, traumaty minulostí a padouchem, který je děsivý, aniž by k tomu potřeboval atomovku. Krysten Ritter je navíc se svým minimalistickým herectvím dokonalým ztělesněním Jessicy, stejně jako je David Tennant dokonalý coby její protihráč Kilgrave, děsivé monstrum ukryté pod zdánlivě nenápadnou maskou. Bravo! Tohle bude v mých očích velmi těžké překonat. (17.05.2019)

1. série - 90% - Psychologickou propracovaností snad ještě dál než Daredevil. Stačilo pár epizod a o všech postavách, i těch sebevedlejších, jsem věděl tolik, že by na to jiné seriály potřebovaly minimálně dvě sezóny. Jedinečný počin, který se svou podstatou zásadně vymyká všem superhrdinským zvyklostem, ale z Jessicy Jones dělají dvě vztahové dynamiky. Tou překvapivě silnější a emocionálnější je girl power mezi Jess a Trish, pouto, které je dost možná nejuvěřitelnějším a životně nejpotřebnějším komiksovým přátelstvím všech dob. Tou druhou je pak samozřejmě toxická síla mezi Jessicou a Kilgravem, pnutí, které hlavní postavu z velké části definuje. Právě tam ale směřuje moje jediná obava. I v rámci úspěchu Netflixem budovaného vesmíru je plánovaná druhá série zapotřebí, ale její nezbytností si díky příběhu o překonávání limitů vlastního já a odpouštění jiným i sobě samé nejsem jistý ani trochu. Jako samostatný příběh rozhodně za pět, takhle na poslední chvíli cukám zpátky a počkám, co přinesou věci příští. 2. série - 85% - Zatímco ostatní Defenders mají svoje typické prostředí nebo rozpoložení a Daredevil válčí s morálními dilematy, Luke s těmi sociálními a takový Iron Fist zase s mystickými, Jessica stále nejvíc bojuje sama se sebou. Právě ona nepotřebuje kulisu New Yorku, nepotřebuje, aby jí protivníka dělal Kilgrave, nepotřebuje vlastně nic a díky tomu je tak nejsamostatnějším počinem Marvel-Netflix aliance i nejzajímavějším a nejsilnějším charakterem. Sám jsem byl v šoku z toho, že celá sezóna si vystačí i s absencí dlouhodobého záporáka, protože nově příchozí buď jen nenápadně přihrávají (Pryce) nebo antagonisty nejsou (Alisa). Překvapivě nejnenáviděnější postavou druhé sezóny je tak jednoznačně Trish. Ne kvůli zpěvu oblíbeného megahitu It's Patsyyy, ani kvůli rozporuplným vztahovým rozhodnutím, ale kvůli spoustě činů, které působí, jak kdyby dělala naschvály svým blízkým, Jessice i sama sobě. Právě kvůli ní je zážitek tentokrát o malý krůček slabší, ale už to, že dokáže seriál i bez vy-víte-koho držet krok s napětím nacpanou první třináctkou epizod, je pochvalou samo o sobě. 3. série - 80% - Nepřekvapivě pořád velmi teskné, na správných místech až bolestivě pravdivé a v první řadě vypovídající o tom, že někdy ti nejpalčivější vnitřní démoni vystupují na povrch ve společnosti zdánlivě banálních problémů. Poslední sezóna bloudění titulní hrdinky je zdaleka nejcivilnější a ačkoli žádnou dlouhodobou linku celého Defenders univerza nerozvíjí a o svých souputnících hovoří jen velmi sporadicky, líbí se mi, že právě konec je jaksepatří melancholický. Opět s Jessicou, jejíž nejlepší kamarádka je buď lahev dobrého pití nebo nevlastní sestra, se kterou je víc starostí než radostí. Čistě komiksových prvků se tentokrát vyskytuje naprosté minimum, což je snad ten důvod, proč si to rozlučka od kritiků i diváků docela slízla. Já si ale budu ten posměšný úšklebek Krysten Ritter pamatovat s patřičnou vděčností. (29.02.2016)