Jessica Jones

A Marvel má konečně svého nejlepšího záporáka (Loki je u mě spíš tragický antihrdina s maniakálními sklony). David Tennant je naprosto fascinující coby sociopat Kilgrave, který stalkuje Jessiku, protože ona je ta jediná, co mu utekla. Seriál si najde čas ho velice dobře nahypovat a ukázat, jak děsivá jeho schopnost ovládat lidi je. A zároveň i realisticky ukáže, že Kilgrave je v jádru člověk, kterého jeho schopnosti zkorumpovaly (s velkou silou přichází i veliká zodpovědnost... kterou ne každý unese). A Tennant se svými dramatickými gesty, otevřeným výrazem a charismatem si tuhle roli ukradl pro sebe. Velice zajímavé je ho sledovat zvlášť, když ho znáte v roli Doktora. Jessica Jones je silná a netradiční hrdinka - tvrdá, zahořklá, asociální; chvílemi mi připadalo, že z ní dělají moc drsňačku na efekt, a ačkoli její jednání chápu, pak sympatická mi (narozdíl od Matta Murdocha z Daredevila) není. Její přátelství s kamarádkou z dětství Trish je ale podané velice hezky a tu jejich girl power jim věříte. Líbí se mi některé motivy seriálu (traumata obětí, posedlost, (ne)vypořádání se s minulostí atd.), na druhou stranu se některé díly zbytečně táhnou, děj se točí v kruzích (viz komentář TheDarKniga) a seriál tak částečně ztrácí tah na branku. A na rozdíl od Daredevila si nějak neumím představit opravdu zajímavou druhou řadu s jiným padouchem. 70 % (16.12.2015)

1. série - 90% - Psychologickou propracovaností snad ještě dál než Daredevil. Stačilo pár epizod a o všech postavách, i těch sebevedlejších, jsem věděl tolik, že by na to jiné seriály potřebovaly minimálně dvě sezóny. Jedinečný počin, který se svou podstatou zásadně vymyká všem superhrdinským zvyklostem, ale z Jessicy Jones dělají dvě vztahové dynamiky. Tou překvapivě silnější a emocionálnější je girl power mezi Jess a Trish, pouto, které je dost možná nejuvěřitelnějším a životně nejpotřebnějším komiksovým přátelstvím všech dob. Tou druhou je pak samozřejmě toxická síla mezi Jessicou a Kilgravem, pnutí, které hlavní postavu z velké části definuje. Právě tam ale směřuje moje jediná obava. I v rámci úspěchu Netflixem budovaného vesmíru je plánovaná druhá série zapotřebí, ale její nezbytností si díky příběhu o překonávání limitů vlastního já a odpouštění jiným i sobě samé nejsem jistý ani trochu. Jako samostatný příběh rozhodně za pět, takhle na poslední chvíli cukám zpátky a počkám, co přinesou věci příští. 2. série - 85% - Zatímco ostatní Defenders mají svoje typické prostředí nebo rozpoložení a Daredevil válčí s morálními dilematy, Luke s těmi sociálními a takový Iron Fist zase s mystickými, Jessica stále nejvíc bojuje sama se sebou. Právě ona nepotřebuje kulisu New Yorku, nepotřebuje, aby jí protivníka dělal Kilgrave, nepotřebuje vlastně nic a díky tomu je tak nejsamostatnějším počinem Marvel-Netflix aliance i nejzajímavějším a nejsilnějším charakterem. Sám jsem byl v šoku z toho, že celá sezóna si vystačí i s absencí dlouhodobého záporáka, protože nově příchozí buď jen nenápadně přihrávají (Pryce) nebo antagonisty nejsou (Alisa). Překvapivě nejnenáviděnější postavou druhé sezóny je tak jednoznačně Trish. Ne kvůli zpěvu oblíbeného megahitu It's Patsyyy, ani kvůli rozporuplným vztahovým rozhodnutím, ale kvůli spoustě činů, které působí, jak kdyby dělala naschvály svým blízkým, Jessice i sama sobě. Právě kvůli ní je zážitek tentokrát o malý krůček slabší, ale už to, že dokáže seriál i bez vy-víte-koho držet krok s napětím nacpanou první třináctkou epizod, je pochvalou samo o sobě. 3. série - 80% - Nepřekvapivě pořád velmi teskné, na správných místech až bolestivě pravdivé a v první řadě vypovídající o tom, že někdy ti nejpalčivější vnitřní démoni vystupují na povrch ve společnosti zdánlivě banálních problémů. Poslední sezóna bloudění titulní hrdinky je zdaleka nejcivilnější a ačkoli žádnou dlouhodobou linku celého Defenders univerza nerozvíjí a o svých souputnících hovoří jen velmi sporadicky, líbí se mi, že právě konec je jaksepatří melancholický. Opět s Jessicou, jejíž nejlepší kamarádka je buď lahev dobrého pití nebo nevlastní sestra, se kterou je víc starostí než radostí. Čistě komiksových prvků se tentokrát vyskytuje naprosté minimum, což je snad ten důvod, proč si to rozlučka od kritiků i diváků docela slízla. Já si ale budu ten posměšný úšklebek Krysten Ritter pamatovat s patřičnou vděčností. (29.02.2016)

Ku koncu dosť naťahované, hlavným negatívom boli ale seriáloví herci, resp. postavy. Celé línie s Darvilleom a Moss -> utrpenie. Plus záporáci druhej a tretej série. Zaujímavý bol Tennantov Killgrave v prvej sérii a vývoj Trish v ďalších dvoch. Ale hlavne Ritterka a Jessica Jones. Bendisov komiks je bomba a jej casting čistá výhra. Nedávno sa niekde vyjadrila, že by si rolu rada zopakovala, tak dúfam aspoň v cameo (najlepšie keby odklepli Raimimu štvrtého Spideyho). (20.03.2024)

// "I wish I had a Mother of the Year award... so I could bludgeon you with it." AKA první citování hodná hláška po devíti dílech. Ne, Jessica Jones se vážně nesnaží být Daredevil. A to je v některých aspektech velká škoda. Finále bylo spíš zklamání a dokonce ani přítomnost Night Nurse a pár retconů to nedokázalo zachránit. Ve světě, kde jeden má kontrolu nad vším a ten druhý nad ničím, mě fakt zaráží, jak někdo dokázal tohle téma tak zoufale nevyužít. 6/10 (23.11.2015)

55 % Ze slušně rozjetého seriálu se zajímavou zápletkou a atamosférou se stává extrémně natahovaná kaše, ve které se neustále cyklí stejná záplatka furt dokola, jak v té nejhorší latinskoamerické telenovele, dotažená až do úplné scénáristické demence (postavy se začnou chovat zcela nesmyslně v rozporu se zdravým rozumem a věrohodnotí) . Herci jsou křečovití, Tennant strašně přehrává a i Chuck Norris má víc hereckých výrazů (dva) než hlavní představitelka (jeden). Mít to do šesti dílů, mohla to být solidní zábava. Takhle je to nuda, jejíž další díly už netoužním vidět... (03.02.2016)