Agent Carter

Agentka sice moc přehnaná a mlátila se né jak v 50. letech, ale jak ze současnosti, ale když to člověk přehlídne, tak se na to docela hezky dívá. Ona teda sama agentka na pohled nic moc, ani ostatní herci nejsou zrovna k popukání, ale jinak děj docela fajn, když pomineme ty přehnanosti. Ale další sérii bych v podstatě ani nepotřeboval... ale když bude, tak kouknu. Když si to po sobě čtu, tak tam mám nějak moc ale... ale to je jedno. Druhá série vůbec nepřekvapila. Je totiž úplně stejně nebo podobně suchá, jak ta první. Nejdřív mě tam postraší dost nesypmatickej černoch, nulová hmota jakožto né zrovna originální nápad a nakonec hodně nudná záporačka (a navíc, zase ženská!). Celé je to takové nic moc a jediny štěstí, že to bylo docela retro a že tam byl pan Jarvis. Na třetí sérii nečekám, ale když bude, tak bude... (26.07.2015)

Feministický diktát, kde všichni muži jsou buď misogynní prasata nebo rovnou absolutní idioti bez špetky logiky. Dobové zasazení, a z něho plynoucí ta správná atmosféra, se sice povedlo na výbornou, ale jinak tahle příběhová „aby se neřeklo” slátanina má oproti vynikající druhé sérii S.H.I.E.L.D. nulové kvality. Důkaz, že politická korektnost dokáže způsobit i více škody, než užitku. Radši znovu druhého Thora, než tenhle dort od strýčků Walta a Stana. (30.03.2015)

Lahůdka, na kterou jsem se po shlédnutí krátkého filmu s agentkou Carterovou hodně těšil a která mě rozhodně více než mile překvapila. Miluju všechno, co zavání retro atmosférou Ameriky 40. a 50. let, postavu Peggy jsem si v prvním Kapitánovi hodně oblíbil, je to prostě kus :-) a nejvíc mě na tom bavila ta milá béčkovost, která tomu nijak neubírala na napětí nebo na příběhu. Prostě si to všechno krásně sedlo. Dalším překvapením byl Shea Whigham (nedávno jsem na něj koukal v seriálu Boardwalk Empire a ani tady nezklamal). Další věc, kterou musím ocenit je, že to nebylo nijak zběsile přetechnizované nesmyslnými vynálezy a ani přeplněno šílenými nekončícími přestřelkami, hulkovskou smash destrukcí a megavýbuchy jako tolik superhrdinských filmů v poslední době. Všeho tu bylo prostě tak akorát. (07.03.2015)

Prvej sérii som úplne neveril a postupom času ma prekvapila najprv ohurovacou metódou, keď to Peggy natrela postupne úplne všetkým, a neskôr niekoľkými naozaj top päťhviezdičkovými dielmi (hlavne ten skok z okna by bol mega aj vo filmovom MCU). Druhá séria je v podstate béčko, ktorá s momentom prekvapenia neprišla, byť som naňho do konca čakal. Medzi nimi dvoma je také zhruba 30 percentné kvalitatívne vákum. Zaokruhlujem hore. (05.03.2021)

Tvůrci si pro navenek feministický seriál nemohli vybrat lepší časoprostor než poválečnou Ameriku, kde se zrodil „ženský mýtus“ (narážkou na to, že za války bylo postavení žen důstojnější, začíná každá epizoda). Ono hájení feministických idejí je ale opravdu hodně vnějškové a to, co postavy říkají, plně neodpovídá jejich narativním funkcím. Zejména během posledních epizod se nelze zbavit dojmu, že se série točí více okolo Howarda Starka (z jehož pověření Peggy jedná) a (nepřítomného) Kapitána Ameriky. Zmražený Steve Rogers, jemuž je hrdinka navěky oddána, slouží zároveň jako opatření proti námitkám, že Peggy nemá žádný vztah a žije jenom svou prácí. Úspěchu povětšinou dosahuje tím, že profesi podobně jako muži nadřazuje citům a rodině (kterou zřejmě vůbec nemá, nebo se o ní alespoň nic nedozvíme). Jako kdyby inteligentní, vždy perfektně upravená a sexy žena činu nemohla být zároveň ženou s bohatým vnitřním životem (což si tehdy většina společnosti skutečně myslela, ale v tomto případě jde o postoj seriálu, nikoli o reflexi postoje společnosti). Paradoxně jedině v armádě a po boku Rogerse mohla být Peggy sama sebou a nepředstírat, že je přihlouplou sekretářkou. Nostalgie za starými hodnotami jako čest a spravedlnost je zároveň steskem po ideálním chlapovi, kterému se žádný ze zbabělých trubců, jimiž je protagonistka po většinu seriálu obklopena, nevyrovná. Výjimečnost Peggy tak částečně vyplývá z neschopnosti mužů, s nimiž spolupracuje. Výjimku představuje vedle extrémně poddajného Jarvise o berli chodící agent Sousa, jehož paralelně běžící příběh o získání respektu dává vyniknout tomu, že ženství bylo dříve – a dodnes je – vnímáno jako svého druhu hendikep. Za subverzivní narážku lze počítat též povýšení agresivity, typicky mužského charakterového rysu, na hlavní hrozbu poslední epizody nebo upozornění na samozřejmost toho, že jsou hlavní zásluhy za úspěšně vykonanou práci přičítány muži. Tyto drobnosti ale neobratný pokus zakomponovat do mačistického superhrdinského narativu feministické myšlenky nezachrání. Kdyby Peggy byla přepsána na muže, ani by nebylo nutné provádět zásadní dějové úpravy (jenom by nás možná víc zaráželo, o jak charakterizačně odfláknutou a povahově bezchybnou postavu jde), což myslím nesvědčí o kdovíjak velké vnímavosti vůči „ženskému údělu“. 70% Zajímavé komentáře: HoneyBunny, maddy (27.04.2015)