Agent Carter

18/18 Loni jsem se rozloučila s Bomb Girls, takže přechod do roku 1946 nemohl být přirozenější. A samozřejmě z celého MCU skutečně zbožňuju jen první Capův film, takže není žádným překvapením, že Agent Carter je pro mě to pravé ořechové. (13.01.2015)

Tvůrci si pro navenek feministický seriál nemohli vybrat lepší časoprostor než poválečnou Ameriku, kde se zrodil „ženský mýtus“ (narážkou na to, že za války bylo postavení žen důstojnější, začíná každá epizoda). Ono hájení feministických idejí je ale opravdu hodně vnějškové a to, co postavy říkají, plně neodpovídá jejich narativním funkcím. Zejména během posledních epizod se nelze zbavit dojmu, že se série točí více okolo Howarda Starka (z jehož pověření Peggy jedná) a (nepřítomného) Kapitána Ameriky. Zmražený Steve Rogers, jemuž je hrdinka navěky oddána, slouží zároveň jako opatření proti námitkám, že Peggy nemá žádný vztah a žije jenom svou prácí. Úspěchu povětšinou dosahuje tím, že profesi podobně jako muži nadřazuje citům a rodině (kterou zřejmě vůbec nemá, nebo se o ní alespoň nic nedozvíme). Jako kdyby inteligentní, vždy perfektně upravená a sexy žena činu nemohla být zároveň ženou s bohatým vnitřním životem (což si tehdy většina společnosti skutečně myslela, ale v tomto případě jde o postoj seriálu, nikoli o reflexi postoje společnosti). Paradoxně jedině v armádě a po boku Rogerse mohla být Peggy sama sebou a nepředstírat, že je přihlouplou sekretářkou. Nostalgie za starými hodnotami jako čest a spravedlnost je zároveň steskem po ideálním chlapovi, kterému se žádný ze zbabělých trubců, jimiž je protagonistka po většinu seriálu obklopena, nevyrovná. Výjimečnost Peggy tak částečně vyplývá z neschopnosti mužů, s nimiž spolupracuje. Výjimku představuje vedle extrémně poddajného Jarvise o berli chodící agent Sousa, jehož paralelně běžící příběh o získání respektu dává vyniknout tomu, že ženství bylo dříve – a dodnes je – vnímáno jako svého druhu hendikep. Za subverzivní narážku lze počítat též povýšení agresivity, typicky mužského charakterového rysu, na hlavní hrozbu poslední epizody nebo upozornění na samozřejmost toho, že jsou hlavní zásluhy za úspěšně vykonanou práci přičítány muži. Tyto drobnosti ale neobratný pokus zakomponovat do mačistického superhrdinského narativu feministické myšlenky nezachrání. Kdyby Peggy byla přepsána na muže, ani by nebylo nutné provádět zásadní dějové úpravy (jenom by nás možná víc zaráželo, o jak charakterizačně odfláknutou a povahově bezchybnou postavu jde), což myslím nesvědčí o kdovíjak velké vnímavosti vůči „ženskému údělu“. 70% Zajímavé komentáře: HoneyBunny, maddy (27.04.2015)

Pilot: Klasický Marvel. Škoda, že Peggy nestartovala hned po Kápovi, takhle první díl už tolik netáhne. Námět poměrně zajímavý, ale doufal jsem v odhalování vzniku SHIELDU a na to zdá se nebude moc čas... Nakonec bych řekl promarněná šance. Carterová nenabízí nic proč by ji stálo za to vidět, je jen lehce nadprůměrnou zábavu v dobovém kabátku. Pokud by se druhá řada zabývala něčím zajímavým, tak proč ne, ale jinak těch 8 dílů stačí víc než bohatě. (08.01.2015)

Prvej sérii som úplne neveril a postupom času ma prekvapila najprv ohurovacou metódou, keď to Peggy natrela postupne úplne všetkým, a neskôr niekoľkými naozaj top päťhviezdičkovými dielmi (hlavne ten skok z okna by bol mega aj vo filmovom MCU). Druhá séria je v podstate béčko, ktorá s momentom prekvapenia neprišla, byť som naňho do konca čakal. Medzi nimi dvoma je také zhruba 30 percentné kvalitatívne vákum. Zaokruhlujem hore. (05.03.2021)

Peggy Carter je můj nejoblíbenější ne-superhrdinský charakter v Marveláckém universum... a víte co? Možná, že to je můj nejoblíbenější charakter v celém universu. Je přímočará, okouzlující a umí být stejně ženská jako chlap:-). Samotný seriál je další střípek do Marveláckého světa a možná neoplývá takovou návazností jako Agents of shield, ale hlavně se věnuje jinak odstrčeného retro světa (po druhé světové válce, kapitán Amerika je chvíli "mrtvý", Iron Man si ještě nehraje ani s hračkama natož technikou....). Jen tak dál. (24.02.2015)