Agent Carter

Příjemné retro, kde pré hraje charismatická dvojice z Londýna Hayley Atwell a James D'Arcy. V čem byl okouzlující First Avenger, v tom seriál pokračuje - pěkně to utíká a člověk se u toho i příjemně pousměje. Možná největší nevýhodou seriálu je ale snaha být, co nejvíce sofistikovaný, což oslovuje určitou skupinu nadšenců. Navíc, čím více se vrství Marvel univerzum, tím je obtížnější hledat jednotlivé spojnice. Pro exkluzivní nerdy je to samozřejmě požitek, pro běžné diváky díky klesající sledovanosti asi něco jiného - a pro producenty jasný ukazatel. Ale snad se pavučina rozplete. Tu lady stojí za to vidět v akci. 1. série příjemně navázala, měla se o co opřít - tedy o estetiku First Avenger. 2. série to má proto o dost těžší. Stojí sama za sebe - opouští kulisy New Yorku a je trochu údychanější než první. Přesto - na všech těch seriálech, filmech, komiksech - zkrátka universu "autentického" Marvelu jak do sebe všechno zapadá - dokonce i komiksy, které Marvel vydával v roce 1947. (08.03.2015)

Po prvních dvou dílech můžu konstatovat, že se slečna Carterová postavila do řady s dalšími komixovými seriály celkem obstojně. Zápletka je přijatelná, akce o něco méně ale budiž, obsazení dobré. Jen mě trochu bije do očí, jak Peggy, nejlepší ve svém oboru, dělá sem tam chyby, který by tedy neměla. Nehledě na to, že rozkošné Hayley nevěřím, že je schopná uběhnout sto metrů v kuse, natož s podpatky. Navzdory tomu po pilotním dvoudílu hodnotím vesměs kladně a pokud to bude jednodílná minisérie, zkousnu to. (07.01.2015)

Nadvakrát. V době vysílání první řady jsem se nedostal přes druhou či třetí epizodu. Nešlo to. Tempo je neúměrně pomalé, postavy až na Peggy a Jarvise naprosto nevýrazné, ploché a ničím nevyčnívající z komiksovýho a televizního klišé. Ale v zásadě poslední třetina série dostane tak nějak podivně dobrý impuls v podání celé té jakoby zápletky s ruskou špionkou, německýho hypnotizéra a v podstatě všechny vedlejší charaktery mají najednou svou roli, byť v mnoha případech totálně over the top. Jo a holky v éře čtyřicítek byly podle tohohle seriálu tak nějak víc sexy - že Hayley je dračice, to víme od Kapitána, ale Lyndsy i chladná Bridget jsou fakticky perfektně vyšňořené, učesané a vůbec vystajlované. Žeru tu stylizaci jak holek a kluků, tak samotnýho seriálu skrze hudbu, barevný filtry, design interiérů a radio show Kapitána Ameriky. To se prostě povedlo na výbornou. A teď hurá na druhou řadu. V tuhle chvíli škoda, že i poslední. (22.12.2016)

Je to Marvel, takže bylo jasné, že se na agentku Carter musím začít těšit od první zmíňky o této minisérii. Z výsledku jsem stále poměrně rozpačitý, na druhou stranu jsem velice potěšen z mnoha cameií postav známých v Marvelverse a zaplnění prázdných míst po prvním Captainu Americovi. Hayley Atwell rozhodně dokáže utáhnout seriál na vlastních bedrech a řekl bych, že pokud se dočkáme i druhé série, její popularita ještě naroste a může se nadále objevit ve flashbacích marvelovských filmů. Nejvíc mě asi potěšilo, že se povedlo získat do seriálové role Dominica Coopera, potěšili taktéž Howling commandos a jsem zvědav, zda-li má Marvel i nadále plány s fyzickým Jarvisem, který se také ukázal býti zajímavou postavou, která mohla nějak ovlivnit přímo Tonyho Starka. Marvel jede a krásně připravil půdu druhé polovině Agents of SHIELD, kde se dokonce nějaké odkazy na tento seriál také najdou. Otázka nyní po finále druhé řady, jestli se vlastně dočkáme i třetí, mně by nevadilo kdyby ne...70% (22.03.2015)

Tvůrci si pro navenek feministický seriál nemohli vybrat lepší časoprostor než poválečnou Ameriku, kde se zrodil „ženský mýtus“ (narážkou na to, že za války bylo postavení žen důstojnější, začíná každá epizoda). Ono hájení feministických idejí je ale opravdu hodně vnějškové a to, co postavy říkají, plně neodpovídá jejich narativním funkcím. Zejména během posledních epizod se nelze zbavit dojmu, že se série točí více okolo Howarda Starka (z jehož pověření Peggy jedná) a (nepřítomného) Kapitána Ameriky. Zmražený Steve Rogers, jemuž je hrdinka navěky oddána, slouží zároveň jako opatření proti námitkám, že Peggy nemá žádný vztah a žije jenom svou prácí. Úspěchu povětšinou dosahuje tím, že profesi podobně jako muži nadřazuje citům a rodině (kterou zřejmě vůbec nemá, nebo se o ní alespoň nic nedozvíme). Jako kdyby inteligentní, vždy perfektně upravená a sexy žena činu nemohla být zároveň ženou s bohatým vnitřním životem (což si tehdy většina společnosti skutečně myslela, ale v tomto případě jde o postoj seriálu, nikoli o reflexi postoje společnosti). Paradoxně jedině v armádě a po boku Rogerse mohla být Peggy sama sebou a nepředstírat, že je přihlouplou sekretářkou. Nostalgie za starými hodnotami jako čest a spravedlnost je zároveň steskem po ideálním chlapovi, kterému se žádný ze zbabělých trubců, jimiž je protagonistka po většinu seriálu obklopena, nevyrovná. Výjimečnost Peggy tak částečně vyplývá z neschopnosti mužů, s nimiž spolupracuje. Výjimku představuje vedle extrémně poddajného Jarvise o berli chodící agent Sousa, jehož paralelně běžící příběh o získání respektu dává vyniknout tomu, že ženství bylo dříve – a dodnes je – vnímáno jako svého druhu hendikep. Za subverzivní narážku lze počítat též povýšení agresivity, typicky mužského charakterového rysu, na hlavní hrozbu poslední epizody nebo upozornění na samozřejmost toho, že jsou hlavní zásluhy za úspěšně vykonanou práci přičítány muži. Tyto drobnosti ale neobratný pokus zakomponovat do mačistického superhrdinského narativu feministické myšlenky nezachrání. Kdyby Peggy byla přepsána na muže, ani by nebylo nutné provádět zásadní dějové úpravy (jenom by nás možná víc zaráželo, o jak charakterizačně odfláknutou a povahově bezchybnou postavu jde), což myslím nesvědčí o kdovíjak velké vnímavosti vůči „ženskému údělu“. 70% Zajímavé komentáře: HoneyBunny, maddy (27.04.2015)