Agent Carter

Agentka Carter v podání britské herečky Hayley Atwell, zanechala výraznou stopu již v prvním díle filmového Captaina Ameriky. Silná a nebojácná ženská postava, která se dokázala vyrovnat svým kolegům. Agentku si oblíbilo velké množství fanoušků a v čase, kdy se objevil bonusový kraťas, se začaly ozývat hlasy, požadující další příběhy této neobyčejné ženy. Marvel neotálel a ve spolupráci se stanicí ABC přichystal midseason sérii o osmi dílech. Vedle samotné Carter se podařilo získat i další již známé postavy, které se vyskytly v MCU. Seriál odstartoval velmi svižně. Záhy byla představená hlavní kostra příběhu i ti nejdůležitější protagonisté. Agent Carter opět okouzlila diváky svým důvtipem a neustálým bojem nejen se zahraničními nepřáteli, ale také všude přítomnými překážkami ze strany svých kolegů. Poválečná Amerika stále velmi stavěla na mužském šovinismu a o nějaké emancipaci si mohly ženy i nadále pouze zdát. Pro silnou ženu jako je Peggy to představuje každodenní boj, který musí svádět. I přes všechny tyto překážky jde stále za svými cíli a přesvědčením. Tvůrcům se podařilo krásně zobrazit retro atmosféru druhé poloviny čtyřicátých let minulého století. Je to jeden z velkých taháků seriálu. Navíc Agentka Carter dokáže i zde zaujmout a smělé se řadí mezi nejoblíbenější postavy MCU bez superschopností. Postupem času ale začne skřípat hlavní dějová linka a bohužel nedokáže člověka udržet napnutého po celou dobu. Tato velmi nadějná látka se začala tvůrcům s přibývajícím časem rozsypávat pod rukama. Největším negativem je tedy překvapivě scénář. Přesto věřím a pevně doufám ve zlepšení v příštím roce. Snad nastane stejný případ jako u AoS a druhá řada ukáže ten správný potenciál, jaký seriál má. Season 1 – 70% (04.06.2015)

Skvělá výplň nejen pauzy Agentů, ale i celého Marvelláckého univerza, které se neustále rozpíná a jeho komplexita nemá v pop kultuře obdoby. Retro nádech je skvělým osvěžením, stejně tak neohrožená ženská hrdinka v hlavní roli komiksového příběhu. Menší počet dílů Agent Carter sluší jako oblečky z 50. let, a i kdyby nebyla druhá série, jde o skvělé vyplnění mezery mezi filmy a seriálovými Agenty. Právě narážky na film Captain Amerika, stejně tak staré známé tváře (Howard Stark) jsou velmi potěšující. Ale mám taky radost z toho z nových postav – především z čistokrevného anglána Jarvise a agenta Sousy, kterého hraje můj oblíbenec Enver Gjokaj! Škoda jen, že Lindsey Fonesca není taky tajnou agentkou (z Nikity má zkušeností dost) a hraje jen nudnou servírku... ale třeba se z ní ještě něco vyklube:-) (13.02.2015)

Nadvakrát. V době vysílání první řady jsem se nedostal přes druhou či třetí epizodu. Nešlo to. Tempo je neúměrně pomalé, postavy až na Peggy a Jarvise naprosto nevýrazné, ploché a ničím nevyčnívající z komiksovýho a televizního klišé. Ale v zásadě poslední třetina série dostane tak nějak podivně dobrý impuls v podání celé té jakoby zápletky s ruskou špionkou, německýho hypnotizéra a v podstatě všechny vedlejší charaktery mají najednou svou roli, byť v mnoha případech totálně over the top. Jo a holky v éře čtyřicítek byly podle tohohle seriálu tak nějak víc sexy - že Hayley je dračice, to víme od Kapitána, ale Lyndsy i chladná Bridget jsou fakticky perfektně vyšňořené, učesané a vůbec vystajlované. Žeru tu stylizaci jak holek a kluků, tak samotnýho seriálu skrze hudbu, barevný filtry, design interiérů a radio show Kapitána Ameriky. To se prostě povedlo na výbornou. A teď hurá na druhou řadu. V tuhle chvíli škoda, že i poslední. (22.12.2016)

Pilot: Klasický Marvel. Škoda, že Peggy nestartovala hned po Kápovi, takhle první díl už tolik netáhne. Námět poměrně zajímavý, ale doufal jsem v odhalování vzniku SHIELDU a na to zdá se nebude moc čas... Nakonec bych řekl promarněná šance. Carterová nenabízí nic proč by ji stálo za to vidět, je jen lehce nadprůměrnou zábavu v dobovém kabátku. Pokud by se druhá řada zabývala něčím zajímavým, tak proč ne, ale jinak těch 8 dílů stačí víc než bohatě. (08.01.2015)

Tvůrci si pro navenek feministický seriál nemohli vybrat lepší časoprostor než poválečnou Ameriku, kde se zrodil „ženský mýtus“ (narážkou na to, že za války bylo postavení žen důstojnější, začíná každá epizoda). Ono hájení feministických idejí je ale opravdu hodně vnějškové a to, co postavy říkají, plně neodpovídá jejich narativním funkcím. Zejména během posledních epizod se nelze zbavit dojmu, že se série točí více okolo Howarda Starka (z jehož pověření Peggy jedná) a (nepřítomného) Kapitána Ameriky. Zmražený Steve Rogers, jemuž je hrdinka navěky oddána, slouží zároveň jako opatření proti námitkám, že Peggy nemá žádný vztah a žije jenom svou prácí. Úspěchu povětšinou dosahuje tím, že profesi podobně jako muži nadřazuje citům a rodině (kterou zřejmě vůbec nemá, nebo se o ní alespoň nic nedozvíme). Jako kdyby inteligentní, vždy perfektně upravená a sexy žena činu nemohla být zároveň ženou s bohatým vnitřním životem (což si tehdy většina společnosti skutečně myslela, ale v tomto případě jde o postoj seriálu, nikoli o reflexi postoje společnosti). Paradoxně jedině v armádě a po boku Rogerse mohla být Peggy sama sebou a nepředstírat, že je přihlouplou sekretářkou. Nostalgie za starými hodnotami jako čest a spravedlnost je zároveň steskem po ideálním chlapovi, kterému se žádný ze zbabělých trubců, jimiž je protagonistka po většinu seriálu obklopena, nevyrovná. Výjimečnost Peggy tak částečně vyplývá z neschopnosti mužů, s nimiž spolupracuje. Výjimku představuje vedle extrémně poddajného Jarvise o berli chodící agent Sousa, jehož paralelně běžící příběh o získání respektu dává vyniknout tomu, že ženství bylo dříve – a dodnes je – vnímáno jako svého druhu hendikep. Za subverzivní narážku lze počítat též povýšení agresivity, typicky mužského charakterového rysu, na hlavní hrozbu poslední epizody nebo upozornění na samozřejmost toho, že jsou hlavní zásluhy za úspěšně vykonanou práci přičítány muži. Tyto drobnosti ale neobratný pokus zakomponovat do mačistického superhrdinského narativu feministické myšlenky nezachrání. Kdyby Peggy byla přepsána na muže, ani by nebylo nutné provádět zásadní dějové úpravy (jenom by nás možná víc zaráželo, o jak charakterizačně odfláknutou a povahově bezchybnou postavu jde), což myslím nesvědčí o kdovíjak velké vnímavosti vůči „ženskému údělu“. 70% Zajímavé komentáře: HoneyBunny, maddy (27.04.2015)