The Defenders

Po stovkách slabomyslných filmů či seriálů z primitivního superhrdinského vesmíru, které jsou založeny na neustálé recyklaci dané látky, jsem se naivně domníval, že už mě kreativci z Marvelu nemohou ničím překvapit. Jenže Defenders bortí všechny myslitelné hranice scénáristické hlouposti a přichází se zločinem proti logice v podobě syntézy čtyř odpadových seriálů (Daredevil, Jessica Jones, Luke Cage a Iron Fist). Netuším, co si studio od tohoto kocourkovského kroku slibovalo, ale každému přece muselo být již předem jasné, že se žebříčky nejhorších seriálů všech dob otřesou v základech. U předchozích marvelovských výplachů jsem se neustále pochechtával nad všudypřítomnou prostoduchostí, díky čemuž jsem se během projekce ani příliš nenudil. Jenže u absolutně brakovitých Defenders už se divák nemůže chytit jediného stébla a musí tak podstoupit nefalšovanou sedmihodinovou torturu. (19.08.2017)

Seriálová událost několika let je konečně tady a hned na úvod jasně říkám, že takhle jsem si to přesně představoval. Každý ze 4 předcházejících seriálů jsou jinak laděné, mají jiné showrunnery a obecně muselo být megatěžké vymyslet nějaký příběh ke spojení absolutně nesourodých hrdinů, kteří radši věci řeší sami a po svém. A taky je dobře vidět, že adaptace komiksu na hrané médium, stejně jako u Avengers a Justice League vždycky zpočátku trošku skřípe a je tak trochu vychtěné. Jenže když se poprvé střetne Danny s Lukem a vzejde z toho první konflikt, dostalo mě to absolutní katarze, ve které jsem si užíval naprosto každou sekundu seriálu a všechny díly se mi zdály setsakra krátké. Když se spojili všichni 4, šel jsem do kolen. Lví podíl na tom samozřejmě má i tajemná Alexandra, alias nestárnoucí madam Sigourney Weaver, které je sice leccos vyčítáno, ale dle mého byla naprosto ohromující, narozdíl od zbývajících členů záporné strany (možná krom Gao a jedné staré známé), kteří mě extra nebavili a snad už se znovu nevrátí. Co se týče akční stránky, tak je na dobré úrovni, ovšem choreografické libůstky z druhého Daredevila tady nejsou ani náhodou a velká akční sekvence 4v4 v předposledním díle mi přišla nesmírně chaotická a nepřehledná. Trošku to ovšem zvedá hudba, jelikož ten hip hop, který v jistém momentu střídá líbivou dramatickou hudbu na mě k mému překvapení fungoval a docela jsem si to i užíval. Celkově tedy jsem až na poslední dva díly, které trošku zkazily tempo Defenders velice užíval, cca v půlce jsem se vyloženě tetelil blahem a jel jeden díl za druhým. Příběh se opět posunul zajímavým směrem a už se zas těším na jednotlivé příběhy. Snad se ale za pár opět spojí v týmovce. Nejlepší momenty : 1)první setkání těch dvou, 2) team-up, 3) konečně pohromadě (23.08.2017)

Hlavní příběhová linka slabá jak špatně vylouhovanej čaj, ale linky jednotlivých postav se docela daj a u některých najdeme i super momenty. Když se jednotliví a pak i všichni Defendeři konečně potkaj, tak to stojí za to jak v rámci akce, tak vzájemných interakcí, nicméně platí, že Luke a Jessica jsou tam jen tak, aby se neřeklo, a The Defenders tak slouží spíš jako pokračování Daredevila a Iron Fista, s jejichž původníma příběhama dál pracuje, rozvíjí je, dovysvětluje a některý linky i uzavírá. Ale až na tu jedinou hlavní slabinu banálního příběhu to rozhodně nenudí, protože jak supehrdinové, tak jejich poskoci jsou tu fajn a Black Sky je prostě... ach! (03.09.2017)

// 4 komplikovaní lidé vs. starodávná organizace ninjů v minisérii, která se vážně snaží šlapat a občas se i daří, ale ve finále zkrátka dojíždí na neuchopitelnost a vlastní přísná pravidla. Mohla (měla) to být větší pecka. 7-8/10 (záleží jak moc milujete Elektru) P. S. Fandy komiksů pak asi nejvíc zamrzí odklon od MCU a minimální počet easter eggů v rámci spojeného univerza, aneb tuhle bandu v Avengers už prostě nikdy neuvidíme. (19.08.2017)

Nemůžu se zbavit lehkého zklamání, ale prvně začnu oprávněnou chválou. Na postavy, chemii mezi nimi a provázanost projektů by si měl MARVEL pořídit patent. Pomalejší rozjezd mi nevadil, ale nečekal jsem, že se seriál odváže až v posledním díle a nabídne minimum dechberoucích scén, když se jedná o týmovku a vrchol seriálové snahy. Šetří se i zvraty a fanouškovskými pomrknutími. Dialogy měly větší zastoupení než akce, ale jelikož si postavy měly co říct, tak mi to nevadilo. A snad se budou příští sólové seriály ohlížet dopředu, když se podařilo v rámci mezí vypořádat s minulostí a s organizací Hand, ale upřímně tomu nevěřím. (Netflix) (19.08.2017)