The Defenders

Překvapivě pomalé, ale jistojistě se tu pomalu v jednotlivých originech budované nitky ohledně Ruky začínají propojovat, stejně jako hlavní hrdinové. S nimi nemám absolutně žádný problém, všichni jsou zajímaví a všichni mají notně odlišný charakter a názory. Královsky mě bavilo sledovat, jak je ruka scénáristova pomalu všechny vede k sobě. Jakmile se konečně dají do kupy, je to jízda. Jízda s jedním ale. Finále. To je takové nemastné, neslané a z mystické organizace idioty dělající. Škoda, že scénář místy pokulhává a nejvíce se to projeví právě ve chvílích, kdy měl seriál vrcholit. Díky tomu zůstává jakási pachuť, kterou nepřebije ani sympatické obsazení, ani supr souboje a dokonce ani parádní soundtrack s luxusní úvodní znělkou v čele. Bylo to dobré, ale mohlo to být ještě výrazně lepší. (21.01.2019)

Začalo to rozpačitě a skončilo jako fraška. Mezitím střídavě oblačno. Iron Fista zabít (prosím!), Sigourney neměla co hrát, celá The Hand mi tradičně lezla na nervy, akce bylo proklatě málo a nestála většinou za moc. Leccos zachraňovalo charisma Luka, Matta a Jessiky. A nějaký ten nečekaný zvrat. Ve výsledku tedy jednou dívatelný průměr, nic víc. (21.08.2017)

The Defenders nebaví tolik jako Daredevil, ani aspoň částečně jako Jessica Jones. Krkolomně budovaný origin, jehož příběh by se dal vměstnat do dvouhodinového pilotu, je roztažený na osm epizod, kde se hodně strategicky diskutuje, málo bojuje a velké dechberoucí finále se odehraje někde uprostřed. Tahle banda z "Pekelný kuchyně" si zaslouží pořádný příběh, tak snad příště. (19.08.2017)

Navzdory komentáři vrchního všeználka, odborníka na cokoliv a brouka Pytlíka v jedné osobě, uživatele Psychora, radím dokoukat pěkně až do konce. Dostane se Vám solidní, seriálové marvelovky, kde čtveřice hrdinů skříží plány jedné zločinecké organizaci, v čele s nestárnoucí Sigourney Weaver. A pokud nebude znát všechny hrdiny, tak jako já z předchozích seriálů, tak vůbec nezoufejte. Třeba Vás to navnadí na další probdělé noci. (23.08.2017)

Kauzalita, konzistentnost a koherence hadr, první dvě epizody více měné nudí, ty další zase ženou kupředu tempem tak zběsilým, že se ve vývoji charakterů posunujeme spíš skokově než plynule a některé vedlejší dějové linky jsou utnuty/zakončeny předčasně/divně. Přesto jsem se hlavně díky zajímavým postavám a střetujejich ideologií bavil a i když rozum mluví o kvalitě někde mezi první půlkou Lukea Cage a Iron Fistem, srdce prozatím nemůže jít níž. Přesto je moje hodnocení na hraně. 68,0001 %. PS: Když potřebujete pár figurek na šachovnici zvané scénář posunout z bodů A - D do bodu Z a víte, že na náhodu už vám divák neskočí, není nic příhodnějšího (línějšího) než vzít nejmystičtější z oněch figurek a vlepit jí někde mezi kecy o dracích či či líbeznou větičku o osudu, který je svedl dohromady. (20.08.2017)