The Defenders

Začalo to rozpačitě a skončilo jako fraška. Mezitím střídavě oblačno. Iron Fista zabít (prosím!), Sigourney neměla co hrát, celá The Hand mi tradičně lezla na nervy, akce bylo proklatě málo a nestála většinou za moc. Leccos zachraňovalo charisma Luka, Matta a Jessiky. A nějaký ten nečekaný zvrat. Ve výsledku tedy jednou dívatelný průměr, nic víc. (21.08.2017)

Začátek poněkud dlouhý a scenáristova ruka, která pomalu směřuje hlavní postavy na společnou lokaci, bohužel příliš viditelná. Po toužebně očekáváném seskupení to naopak chtělo pár epizod přidat, aby vynikly veškeré motivace. Navzdory tomu, že se o všem sáhodlouze diskutuje, děj působí občas uspěchaně. Akce jaksi z povinnosti, lepší než v Iron Fistovi, k Daredevilovým parádičkám v chodbách to však má daleko. Sigourney nemá co hrát, ale pere se s tím statečně. Interakce mezi čtyřmi ústředními hrdiny naštěstí funguje, takže navzdory rozpakům doufám v druhou sérii, která by napravila dojem z téhle demoverze. (19.08.2017)

// 4 komplikovaní lidé vs. starodávná organizace ninjů v minisérii, která se vážně snaží šlapat a občas se i daří, ale ve finále zkrátka dojíždí na neuchopitelnost a vlastní přísná pravidla. Mohla (měla) to být větší pecka. 7-8/10 (záleží jak moc milujete Elektru) P. S. Fandy komiksů pak asi nejvíc zamrzí odklon od MCU a minimální počet easter eggů v rámci spojeného univerza, aneb tuhle bandu v Avengers už prostě nikdy neuvidíme. (19.08.2017)

Očekávané vyvrcholení dosavadního marvel-netflixovského snažení v podobě The Defenders je tu. Úspěch? ano, ale s odřenýma ušima. Seriál funguje a boduje v místech, kde se ukazuje realita a lidské přemýšlení, než jako superhrdinský akčňák plný skvělých bitek a výhry hodných nad zlými, které se však nakonec dočkáme. Ale od začátku. První díl sem uvítal s tím, že jsme se dostali do situace, ve které se jednotlivci nachází. Prakticky nic se nestalo, ale věděli jsme odkud se začíná. První třetina si tímto přízemním tempem jela v poklidu dál až do skvělé nečekané bitvy v Midland Circle a čtvrté epizody plné odpovědí. Zbývající polovina se rozdělila na zajímavější a akční pasáže a pasáže přemýšlení a výplňkové, které hlavně v podání Jessica a Matta byly skvělé. Čímž se dostávám k tomu nejzajímavějšímu, co seriál nabídl, a to jsou právě tyto dvě postavy. Chemie mezi Jess a Mattem funguje už od začátku, doplňují se a po celý seriál jsou skvělí (i když ve výsledku Jessica nic nepředvede). Luke je také snesitelnější, než ve své sólovce a Danny je naopak tady o něco míň snesitelný než v Iron Fistovi (který se mi osobně líbil) a pořád je to naivní kluk. Akce mohlo být více, hlášek bylo dostatek, co se ale vážně nepovedlo byla The Hand. Alexandra jako tajemná vůdkyně působila absolutně neautoritativně, bez náznaku respektu ostatních k ní a místy až zoufale. Na tak starobylou, legendární a vysoce nebezpečnou organizaci jako je The Hand bylo její účinkování zde spíš kabaretním vystoupením. Ze záporné strany si tak vše pro sebe ukradla Elektra, která se ve druhé polovině série rozjela a až na závěrečné očekávané probuzení ze své temné mysli na sebe strhla pozornost. Ve zkratce, já dostal to, co jsem očekával. Viděl sem známé postavy, viděl sem jak jednají jak bych od nich čekal a viděl sem to krátce, trefně a jednoduše. Co sem však neviděl byly mistrovské akční scény jako v Daredevilovi a nebezpečí, které čtyřce bezprostředně od Ruky mělo hrozit. Snad druhé/třetí série sólovek zopakují skvělý standard nastavený Daredevilem a Jessicou ve všech ohledech, aby druhá řada Defenders dopadla ještě lépe. (29.08.2017)

Po stovkách slabomyslných filmů či seriálů z primitivního superhrdinského vesmíru, které jsou založeny na neustálé recyklaci dané látky, jsem se naivně domníval, že už mě kreativci z Marvelu nemohou ničím překvapit. Jenže Defenders bortí všechny myslitelné hranice scénáristické hlouposti a přichází se zločinem proti logice v podobě syntézy čtyř odpadových seriálů (Daredevil, Jessica Jones, Luke Cage a Iron Fist). Netuším, co si studio od tohoto kocourkovského kroku slibovalo, ale každému přece muselo být již předem jasné, že se žebříčky nejhorších seriálů všech dob otřesou v základech. U předchozích marvelovských výplachů jsem se neustále pochechtával nad všudypřítomnou prostoduchostí, díky čemuž jsem se během projekce ani příliš nenudil. Jenže u absolutně brakovitých Defenders už se divák nemůže chytit jediného stébla a musí tak podstoupit nefalšovanou sedmihodinovou torturu. (19.08.2017)