Logan: Wolverine

Olala, don't funk with my Wolverine. Mám nějaké výtky, jež se obecně dají zařadit do dvou kategorií: Za prvé, co je to s tím divným načasováním jednotlivých scén a jejich návazností? Jako by si už někdo chystal vrátka na prodlouženou verzi (což začíná být vážná choroba současných filmů) a/nebo si nebyl jist, co všechno do filmu ještě patří a co už se rozvíjet nebude. A ta druhá je to nešťastné kombinování čerstvého pohledu na superhrdinskou/mutantí mytologii a úmyslného rozrušování klasického dějového oblouku s největšími kýči scenáristického řemesla známými lidskému pokolení. Ale na konci jsem brečela a hudba Marca Beltramiho byla skvělá, takže radši nebudu přemýšlet, co si myslím o všech těch mrtvolách tam kolem, a budu celkem spokojená. X marks the spot. (13.07.2017)

Obavy, že očekávaná smršť erkových ratingů, kterou si Deadpool nejspíš připíše na svědomí, bude pro svou samoúčelnou rádoby drsnost dobrá tak maximálně k tomu, aby si Ztracení chlapci mohli samým nadšením z přítomnosti krve a koz utrhnout cool, se díkybohu prozatím nevyplnily. Naopak, ustavičný příval fakování, senilních vulgarit pro jednou zajímavého Profesora X, nepřikrášlovaného, ale taky nijak zdůrazňovaného násilí, deprese a okázalého nezájmu o bližního svého napravuje zásadní nedostatek, který mě na raných filmových X-Menech točil asi nejvíc: ačkoli komiksový důraz na týmovou rovnocennost z prvních adaptací vymizel a Wolverine stál od samého počátku ve středu dění jako určující prvek, dosavadní série se prostě odmítala vzdát rodinného ducha a předkládat cokoli kromě bezpečné, neurážející zábavy úplně pro každého, která se s de facto protagonistou prostě řeže. Dostat na plátno opravdového Wolverina, jehož určujícím rysem je vnitřní konflikt duševně mrtvého zvířete se samotářem, který chce udělat správnou věc, tedy umožnilo až to zrádně lákavé erko a já jsem za ně vděčná, protože jestli kdy platil ten omílaný banální postřeh o komiksárnách coby náhražce mýtů a jejich nedokonalých, přesto inspirativních hrdinech, tak je to i díky ratingu právě tady. (20.03.2017)

Vše, co si komiksový fanoušek, či milovník Wolverina může přát. Smysluplný a dojemný příběh, který se neutápí v hranicích PG-13 ratingu. Navíc zde perfektně působí chemie mezi hlavním triem Jackman, Stewart a Keen - ta pro mě natrhla prdel Chloe Moretz z Kick-Ass. Hudba zvolena citlivě a Loganův vnitřní souboj s identitou perfektní. Jednoznačná záležitost v podání Foxů... (06.04.2017)

Všechno má svojí cenu – Singer to zprvu věděl. A Mangold jí teď za všechny ty přešlapy, papundekly, digitální vatu a nedodělky platí s úroky. Brutální, explicitní, sociálně dystopické, přitom velmi nostalgické a citlivé k postavám, které film svléká z trikotů a špikuje je smrtelnými chorobami, kašlem a pochybami. Ne, Mangold není elitní režisér, občas je temný tón na hraně přehánění, občas je tomu strašně vidět do žaludku, ale při posledním záběru mě to stejně dráplo tak hluboko jako žádný jiný X-Men film. Je to svým způsobem eR(voluce). Logan ji využívá nejen k vulgarismům a nevšední anatomické názornosti, ale i k tomu, že otevírá hodně neradostnou vizi budoucnosti, ve které je hrdinství už jenom mátožnou vzpomínkou z ošoupaných komiksových sešitů. Amerika v roce 2029 budovaná z náznaků, ale velmi aktuálních. Potomci lidí v superhrdinské verzi. Logan bolí. A to je dobře. Film pro pesimisty, kteří nedokážou přestat věřit. (01.03.2017)

Předem upozorňuju, že v žádném případě nejsem fanouškem X-menů. Ano, sice jsem je téměř všechny viděl, ale dívám se na ně pouze kvůli všeobecnému filmovému rozhledu a taky proto, abych kámošům v hospodě na otázku „už jsi viděl nový X-meny?“ mohl odpovědět „myslíš ty, kde se ta piča z hladových her mění na modrou piču z hladových her a zlej bubák v brankářský přilbě nechá levitovat stadion, protože je na všechny strašně naštvanej a myslí si, že přemístěním fotbalovýho hřiště se všem pomstí? Jo, ty jsem viděl.“. Takže Logana jsem v kině navštívil pouze kvůli místním nadšeným výstřikům a zcela výjimečně mě tahle banda buzerantů nezklamala! Jo, trošku mi tam přišly úsměvný ty videoherní side quests typu „nažeň stádo koňů zpátky do ohrádky“ nebo „běž k bodu B spravit vodojem“, jak kdybych byl někde v Zaklínačovi, ale ve své velkorysosti jsem tyto kosmetické lapsy schopen přehlédnout. Určitě si ale nepřipouštím, že tahle temná depresivní prasárna pochází z toho trapného zmutovaného univerza a proto jsem film vnímal jako samostatný, dějově nezávislý a modrýma pičama neposkvrněný biják o starém chlápkovi, kterému z rukou vyjíždí mečíky. V tomto kontextu dokážu přimhouřit všechny tělesné otvory a napálit tam tu zasranou pětku. Přesně takhle si totiž představuju stylovou moderní kinozábavu a s radostí mohu prohlásit, že jsem po dlouhé době divácky naprosto ukojen, což je zásluhou především té fantasticky hrající jedenáctileté holčičky, která si můj penis získala prakticky od prvních okamžiků. A to i přes to, že je na můj vkus už trošku stará. (PS pro ty bystřejší: Všimli jste si mých hodnocení za poslední dobu? Samý čtyřky a pětky… to proto, že jsem si letos konečně zašukal!) (07.03.2017)