Zimný spánok

Moje recenze a pohled: http://scobak.blog.sme.sk/c/367005/nejpsychologictejsi-film-roku-je-196-minutova-zalezitost-a-urcite-neni-pro-kazdeho.html Nejpsychologičtější film roku. (17.10.2014)

"Slová, slová, samé slová." Nečakané pristátie Zlatej palmy v rukách jednej z najvýraznejších osobností súčasného tureckého filmu, Nuri Bilge Ceylana, bolo jednou z posledných zvláštností tohtoročného festivalu v Cannes. V bezprostrednej konkurencii ambicióznejších, osobitejších a umeleckých projektov, ako napr. Mommy Xaviera Dolana, Kmeň Myroslava Slaboshpytskiy či Leviatan Andreya Zvyagintseva paradoxne pôsobí ako „malý“ film. A predsa si možno zaslúži väčšiu pozornosť práve svojou nenápadnosťou, pod ktorou sa skrýva premyslená a do hĺbky rozvíjaná existenciálna štúdia, zachytávajúca život kdesi na Anatólskej plošine. Viac v recenzii. (23.10.2014)

Jít do filmu se skoro 200 minutovou stopáží je pro mě pokaždé obrovskou výzvou, kdo z koho, ale jsem býk, takže jsem se nedala a pustila se do Zimního spánku i když s jistými obavami. Hned na začátku jakoby do mě uhodil blesk při prvních úžasných záběrech na exteriéry, které u mě okamžitě evokovaly Nuriho jiný film Tenkrát v Anatolii. Škoda, že těch záběrů nebylo víc, je to vážně vizuální maxilahůdka. Pak už jen stačilo, abych se naladila na správnou vlnu, nenechala se nikým vyrušovat a ocitla jsem se opět v Anatolii, tentokrát v jednom zajímavém hotelu s jejich obyvateli, kteří mně dělali po celou dobu společnost. Nuri mě dokázal vtáhnout a zapojit do této psychologické, chvílemi až meditativní konverzace mezi jednotlivými osobami, které se prolínaly tak úžasným způsobem a ještě navíc zapojil na maximum i mé emoce, které se co chvíli měnily od nechuti až po silné empatie, či určitou bezmoc. Byla tam jedna chvíle, kdy Nihal mluví upřímně o svých niterných pocitech vzhledem ke svému manželovi a ta se dotkla i mého nitra tak silně, že jsem tam seděla já a ne ona.......naprosto dokonalá výpověď, kde jsem si její slova zapisovala do svého obrazného srdce. Zní to asi pateticky, ale já to tak vážně cítila. A tak Nihal získala veškerou mou empatii, kterou jsem v dané chvíli vlastnila. Herecké výkony všech zúčastněných byly prostě úžasné i když připouštím, že o pár minutek bych to zkrátila. Bylo tam pár míst malinko hluchých, ale můj výsledný dojem je stejně dokonalý. Tak kde jsou další Nuriho projekty, protože po tomto zážitku ho jen tak nepustím k vodě. (24.01.2015)

Totiž, Tři opice nebo Tenkrát v Anatolii jsou svrchované, uhrančivé majstrštyky. Tady si říkám, komu se to chtěl Ceylan pomstít. Motiv vyplňování plytkého, nadarmého života prázdnou slámou, trapnost i žalostnost nabubřelé a falšované sebedůležitosti vyhmátl a předvádí skvěle, ale jako by zapomněl, že konání a existence postavy smí být ubíjející, samotná podívaná ale ne.... nebo jsem na to byla strašně averzivně nenaladěná, zkusím to třeba po letech a uvidím. *~ (10.10.2014)

Zimný spánok je nádhernou formou a v krásnom prostredí natočená vzťahová balada, založená na dlhých, predlhých, hutných a myšlienkovo bohatých dialógoch pri pukotajúcom ohníčku a celkovej atmosferickej pohode a rozjímaní. Všetky postavy tu vystupujúce sú charakterovo výrazne vyhranené, pričom ich jednotlivé povahové črty sa dostávajú na povrch až časom a pekne postupne, na základe celkovej skladačky a na prvý pohľad banálnych situácií. Vlastne tu ani tak nejde o samotný príbeh ako o toto pomalé, hypnotizujúcou formou odkrývanie jednotlivých charakterov. Čo sa týka mňa, nelipol som len na jednej postave. Súhlasil som ako aj nesúhlasil s každým, raz ma tiahlo k jednému, inokedy mal zase navrch druhý. Myslím tým hlavne manželskú dvojicu. Samozrejme všetko toto sa dialo na pozadí charakteristických kultúrnych čŕt tureckej spoločnosti, ktoré je treba poznať aspoň zbežne na to, aby si divák mohol v plnej miere vychutnať túto konverzačnú nádheru. Ide o jeden z filmov, ktorý núti diváka premýšľať nad jeho obsahom a významom aj dlho po skončení. (21.10.2015)