Dopisy přes oceán
The American Letters
Réžia:
Jaroslav BrabecScenár:
Petr ZikmundKamera:
Tomáš SyselHrajú:
Hynek Čermák, Petra Špalková, Soňa Norisová, Igor Bareš, Vladimír Javorský, Sabina Rojková, Petr Šmíd, Tomáš Havlínek, Oldřich Vlach, Jan Novotný, Marie Spurná, Milan Šimáček, Zuzana Zlatohlávková (viac)Obsahy(1)
Velký skladatel mezi dvěma ženami a Bohem. Tajná epizoda ze života Antonína Dvořáka. Krátce po premiéře Novosvětské symfonie v roce 1894 se Antonín Dvořák vrací z Ameriky domů. Je mu třiapadesát let a je na vrcholu slávy. Cítí svou tvůrčí sílu a s upřímnou úctou vnímá ten Boží dar, díky kterému se mu v hlavě rodí stále nové geniální nápady. Ale přesto, někde hluboko uvnitř, má strach. V kapse jeho vesty je ohmataný dopis, který přišel z Čech do Ameriky a o kterém ví jen on – a ta druhá. Dvořákův život je v něčem až božsky jednoduchý, v jiném naopak mimořádně složitý. K tomu druhému patří i ten zvláštní trojúhelník jeho vztahů: dvě ženy – manželka Anna a její sestra, hraběnka Josefína Kounicová. Nedá se říci, že jednu si vzal a druhou miloval, lidské vztahy jsou složitější, ale to staré napětí pořád trvá. Jen si na něj už zvykli a přestali ho cítit. Josefína je jeho múza, nikdy nenaplněná láska. Dokonalá dáma, herečka i šlechtična. Krásná, duchaplná a sebejistá. Její sestra Anna vedle ní vždy působila trochu jako Popelka, ale přesto právě ona vyhrála. Dala Dvořákovi devět dětí a dokonalé zázemí. Teď ale dostal dopis. Josefína píše, že je vážně nemocná, a možná už to nebude dlouho trvat... A tak Dvořák nemešká. Nevrací se z Ameriky na prázdniny, je to právě ta úzkostná otázka o třiceti letech nenaplněného vztahu, co ho žene domů. Nežije vlastně celá ta léta jen mechanicky? Jen proto, že to tak vyšlo a že se to tak dělá? Neměl by, proti všem konvencím, rozbít všechny vazby a poslechnout svoje srdce? Poprvé a opravdově? A co cena? Za všechno v životě se přece platí. Je opravdu připraven zaplatit za rozhodnutí, které rozvrátí božský pořádek jeho soukromého vesmíru? (Česká televize)
(viac)Recenzie (92)
Film mě rozhodně nenudil, líbila se mi výprava, dobové kostýmy, herečka Petra Špalková, cholerické výlevy a naopak laxní přístup k novinářům Dvořáka. Sládkem si mě Javořický omotal kolem prstu a zařazuje se tedy mezi mé oblíbené české herce. Nepřesný scénář mi ani nevadí, nejsem Dvořákův "znalec", muziky tu moc není, není to tedy film pro hudební fanoušky Dvořáka v obecném smyslu. Líbí se mi, jak film ukazuje Dvořáka jako člověka, který se nevyznačuje pouze tím, že má hudební dar a komponuje, ale že ho vnímá jako člověka s chybami a nedělá z něho Boha. Rozhodně jsem rád, že se film natočil a dozvěděl jsem se tak pár věcí ze skladatelova života. Oceňuji odvahu a fantazii tvůrců, kteří i přesto, že dopisy neexistují, byli kreativní, svoji vizi zhmotnili, i když negativní reakce očekávali. Osobně mi nejvíce vadilo nelpění na archaickém jazyce dialogů postav, Čermákovo neumění hrát na housle nebo dirigování mě neiritovalo. ()
Asi bych býval přivítal snahu o větší jazykovou věrnost. Místy to bylo opravdu češtinářské hrubiánství nerespektující ani vzdáleně realitu konce 19. století. Nicméně se ČT tímto počinem přiblížila svým dávným kvalitním televizním inscenacím, které mi tak chybí. Hynek Čermák si svého Dvořáka nastudoval, to se musí nechat. Také Javorský exceluje. Špalková mne zklamala, hraje svou roli jako ženu 21. století. Takže mne nakonec do děje vtáhly jen některé pasáže. 70% ()
Očekávání jsem měl velké. Bohužel se nenaplnilo. Příběh neměl tempo, navíc mi ani jedna z postav milostného trojúhelníku nebyla příliš sympatická. Nevrlý Dvořák, tiše trpící manželka a nevyhraněná milenka. To pak bývá problém se nechat do příběhu vtáhnout... Nejzajímavější mi přišla vedlejší linie popisující zrození vztahu mezi mladou Otilií a Josefem Sukem. Ta už měla šťávu. Vedle toho bych ještě ocenil velmi dobrý casting hlavních herců. ()
Čermáka mám velmi ráda, dle mého názoru se typově na Dvořáka hodil skvěle, avšak čekala jsem u něj jaksi větší hudební talent, tedy v té pohybové stránce, neboť dirigování mimo rytmus a nedokázat alespoň trochu napodobit správnou hru na housle (když už nějaké ty lekce dostal, jak jsem četla v jistém časopise), to zkrátka nejsem schopná překousnout. Ovšem scéna, kdy vlítne Dvořák na Suka se slovy: „A při tomhle mám komponovat?“, mi málem způsobila záchvat smíchu. Škoda, že jinak mi přišel film tak nějak úplně zbytečný a ničím mě neobohatil. ()
Těšila jsem se hodně, leč tak, jak to s ČT chodí, dostalo se mi opět pouze zklamání. Začalo to velmi, velmi, ale opravdu VELMI lacinou animací hned zpočátku - bacha spoiler - a ta závěrečná mě už jen rozesmála. Dějová linie budiž, i když se tam vlastně toho moc nedělo, herecký ansámbl jo, ale opět bych měla výhrady k některým členům, dobovosti se mi moc nepovedlo uvěřit díky některým dialogům a výsledek toho všeho: jedna velká nuda. Škoda ()
Galéria (34)
Zaujímavosti (4)
- Inscenace se připravovala už před rokem 1989, a to pod pracovním názvem „Dopisy přes oceán“. Režisérem měl být Antonín Moskalyk, ten se ale realizace nedožil. (sator)
- Ve filmu si zahrál také Antonín Dvořák III., skladatelův vnuk. Na zámku Vysoká jej můžeme vidět nejprve jako jednoho z posluchačů Josefa Václava Sládka, poté i na společné fotografii. (D.Moore)
- Členové kapely, která v Praze vítá A. Dvořáka, jsou ve skutečnosti profesionálními hudebníky. (HJ-FILIP)
Súvisiace novinky
23. Český lev - výsledky
Filmovým králem Českých lvů za rok 2015 se stává film Kobry a užovky. Film si přímo z vyhlašování ocenění odnesl šest sošek Českých lvů. Za nejlepší film si cenu převzali producenti Jan Prušinovský a… (viac)
Reklama