Sicario: Nájomný zabijak

Hezky to popsal monolog. Ten film má skvělou kameru, má 3 dechberoucí scény, dobrou zvukohudbu, a to je vše. Nemá dobrou výpravu, jakkoliv zajímavý příběh a celá ta zápletka s postavou Emily Blunt je na palici. Tváří se to jako krutá a drsná realita a obžaloba systému, já v tom holt viděl snad i víc prostě fikci vycucanou z prstu. Ale jsem v názoru na tenhle film dost ambivalentní a tak nějak zastávám postoje těch, kterým se to líbilo i těm, kterým vůbec ne... (06.04.2019)

║Rozpočet $30miliónov║Tržby USA $46,889,293║Tržby Celosvetovo $84,872,444 ▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $10,281,098║ Tržby za predaj DVD v USA $6,095,254║ dá sa povedať že tu je precízne klasický Denis Villeneuve(pre tých čo ho už trošku poznajú), ktorý sa sústreďuje na postavy a ich podfarbenie, nič dejovo neprifarbuje, nechá nás tápať spoločne z hlavnou postavou v špinavých hrách zvrhlých vypočítavých agentov, dialógy na mieru, žiadny zbytočný balast, nič zvrátene nepridáva aj keď by mohol pri daných drogových zverstvách, skôr to necháva na otvorenú predstavivosť diváka, kde stačí skôr o nechutnostiach vyprávať než ich vidieť a akcia tu ide na vedľajšej koľaji, takže určite príde pre niektorých nadšencov akcie na mierne sklamanie, lebo ide v určitom pohľade o minimalistický snímok v maximálnej hereckej rozpínavosti ústrednej trojice(Emily Blunt, Benicio Del Toro, Josh Brolin), kde i skôr o hru citov v obkolesení dusnej atmosféry, kamera a jej nálety sú dych berúce v doprovode s elektrizujúcou dynamickou hudbou, niekedy je menej viac /videl v kine: 95%/ (20.10.2015)

Už poměrně dlouhou dobu jsem neviděl film, který by se tak sebejistě a sebevědomě vyjadřoval o určité problematice. Bez skrupulí a bez zbytečných dějových odboček jde k meritu věci, na tento typ filmu sice nezvykle pomalu, ale o to úderněji. Artová story, jejíž rozsah vědění je po většinu doby omezen pouze na postavu agentky Kate, upřednostňuje principy retardace před redundancí. Jinými slovy, pokud divák obdrží nějakou informaci, bude to téměř vždy jednou, nanejvýš dvakrát a to ještě trochu skrytě, jakoby mimoděk. Sicario je mimořádný umělecký počin o tom, jak může probíhat přerozdělování sfér vlivu a moci, jak mistrně manipulovat, a jak precizně naplánované akce trvají v drtivé většině zlomek času. Oscara pro trio Villeneuve-Deakins-Del Toro. (12.12.2015)

Myslel jsem si, že svůj první letošní filmový orgasmus budu mít až s agentem jejího veličenstva, ale jak se to tak u chlapů občas stane dostavilo se předčasný vyvrcholení, protože Denis Villeneuve tady předvádí tak vyzrálou filmařinu, že i víno od Rothschilda je proti tomu amatérská záležitost. Ještě teď mně duní v hlavě "znepokojivá " hudba věštící pořádné dusno. Film trvá dvě hodiny, ale nenajdeš tam jedinou uměle vyhrocenou scénu či dialog, všechno jede těžce na real. Největší pamlsek je však práce s obrazem, letecké panoramatické záběry na mexické sloty jsou geniální, stejně tak jako přepináčka na noční vidění, ježkovi oči, já to budu muset dát asi znova, dokud je to v kinech, protože velké plátno nájemnýmu vrahovi neskutečně sluší. Od režiséra po posledního herce si tenhle film může každej ve svý filmografii zašktrnout jako svůj majstrštyk číslo 1. Emily, Benicio, Josh asi upsali svou duši ďáblu, protože jinak se jejich dokonalý herecký výkon neumím vysvětlit a Denise rovnou vystavit ve výkladní skříni a pod něj napsat "Genius režie". Kandidát na filmu roku je zkrátka na světě. (02.11.2015)

Sicario je snad naprosto geniální film. Nějak jsem po jeho shlédnutí neměl lepších slov. Přichází s hodně brutální myšlenkou, která ale zároveň není nijak extra originální. To geniální na ní jsou herci, kterým vysloveně vzdávám hold. Emily Blunt, Benicio Del Toro a Josh Brolin předvedli absolutní herecký vrchol, kde jste s nimi přijímali, ale i odmítali každý další moment jejich aktuálních životních situací stejně tak, jako jej přijímali a odmítali oni. Dalším plusem je ale, a to především, i režisér Denis Villeneuve, který z, na první pohled, klasické gangsterky, udělal něco daleko víc. A to mi bylo jasné už v úvodní neskutečně syrové akční scéně, která už v ten moment neměla u podobně laděných filmů konkurence. A samozřejmě nesmím opomenout ani skladatele Jóhann Jóhanssona, který je právě tím mužem, co dovedl tento film k dokonalosti svými nepříjemnými zvuky, co z tohoto filmu udělaly napínák tak napjatý jak ocelový špagát napnutý přes ulici. Musím se přiznat, že tak depresivně mi před příchodem akční scény nebylo, jako právě u tohoto filmu. To všechno ale dokazuje jedno, a to, že tento film je tak geniálním, jak ho dělají samotní tvůrci a já tímto skláním svůj imaginární klobouk. (17.11.2015)