Réžia:
David Robert MitchellScenár:
David Robert MitchellKamera:
Mike GioulakisHudba:
Rich VreelandHrajú:
Maika Monroe, Keir Gilchrist, Jake Weary, Daniel Zovatto, Lili Sepe, Olivia Luccardi, Linda Boston, Bailey Spry, Claire Sloma, Debbie Williams, Rich Vreeland (viac)Obsahy(1)
Devatenáctiletá Jay se po příjemné chvilce na zadní sedačce auta se sympatickým mladíkem ocitne svázaná v opuštěné továrně. A mladík ji zpovzdálí opatrně pozoruje. Čeká na okamžik, kdy se objeví démoni. Na okamžik, kdy to pro něj celé skončí a pro ni naopak začne. Nekonečná noční můra. Tyto až příliš reálné přízraky jsou součástí prokletí, které si jeho oběti předávají sexem jako štafetový kolík. A pro Jay původně slibný večer nakonec skončí tím nejhorším možným způsobem. Její milenec ji uprostřed ulice vyhodí svázanou a polonahou z auta a navíc od něj převzala kletbu spojenou s pronásledováním a útoky přízraků, které s ní od této chvíle budou na každém kroku. Její život se smrskne na nekonečný a všudypřítomný strach, před kterým nemá kam uniknout. Jay se svých zjevení může zbavit jedině tak, že je předá někomu dalšímu. Podaří se jí uniknout? (Cinemart)
(viac)Videá (5)
Recenzie (641)
[Cinematik 2014] Doslovný a fyzický strach z pohlavných chorôb ako nosný motív nezávislého coming of age hororu s neustáleným prenasledovateľom a sociálnym presahom. Dlhé vťahujúce jednozáberovky (pomalé snímanie 360 stupňov na mieste, chodby - kamera akoby imitovala neustále približovanie prenasledovateľa), netradičná práca s napätím v interiéroch a exteriéroch (vzhľadom na divácke očakávanie príchodu zla a absolútne zžitie sa s postavou pri sledovaní možných únikových ciest) a minimalistický elektronický soundtrack, ktorý sa v okamihu dostane pod kožu. Perfektná je aj montáž a použitie brilantnej godardovskej strihovej skratky v "Jay got a gun" pasáži. Plavárenská časť v poslednej tretine evokuje vyvrcholenie Alfredsonovej adaptácie Lindqvistovho Låt den rätte komma in. Mám však aj podobnú výhradu ako u spomínaného dielka - trochu skrátiť. 80% ()
Po dlouhé době konečně horror, v němž neodhadnete, co v dalších minutách bude následovat, a jak / jestli se dokáže sympatická blondýnka vzepřít kletbě. Ta totiž dělá z lidí buď trosky, nebo (v tom častějším případě) rovnou mrtvoly. Snímek má na nízký rozpočet až nečekaně pěkný vizuál, od začátku pečlivě budovanou atmosféru a několik téměř infarktových momentů. Jedinou slabinu bych viděl v závěru - ten mnohé asi nasere, obzvlášť pokud je nemají rádi otevřené. A to nejlepší jsem si nechal na konec. Ano, hudbu. V klidnějších pasážích naprosto hypnotizující, v těch rychlých naopak dunící a silně elektrizující. Jen pro představu; hodně to připomíná Robův podklad k Maniakovi, a to byla už nějaká pecka. I to je důvod, proč mi soundtrack k It Follows už "zpříjemňuje" domácí pohodu. ()
(49th KVIFF) Jsem z projekce tohoto filmu na KVIFF vyloženě šťastný, protože vidět dobrý hororový film na plátně, v plném sále lidí, kteří se vzhledem k reálným možnostem (pokročilý čas projekce a promile v krvi) chovají vcelku klidně a neruší, se moc často nepoštěstí. Objektivně by se sice dalo remcat nad určitou repetetivností, kdy většinu stopáže tvoří buďto zabírání strašidelného přízraku nebo přejíždění z místa na místo, nicméně tuto výtku bohatě vynahrazuje v rámci žánru originální a zábavná premisa, sympatické postavy (hrdinové teenage hororu konečně jednou nejsou jen tupé figurky na šachovnici, ale opravdu příjemní mladí lidé, kterým člověk žádné zlé věci nepřeje) a celková žánrová funkčnost, kdy mě poprvé zamrazilo už při úvodní sekvenci, přičemž se tento pocit opakoval v průběhu celých dalších sta minut. Je to o to cennější, že velká část oněch působivých scén se odehrává za denního světla. Bazénové finále a plážová epizoda úplně super, to jsou jedny z těch momentů, na které budu na konci filmového roku vzpomínat. Čekal jsem to o něco špinavější a vzhledem k námětu i sexuálně explicitnější, ale It Follows je v tomto ohledu velmi krotký. Jak řekla producentka - opravdu je to v jistém smyslu "krásný" film - sluníčko svítí, hraje do toho pěkná hudba a postavy se mají rády. Jen je do toho ještě pronásleduje děsivý přízrak, no. :) ()
Nebudu se tady prsit, jak je to jasná pětka. Není. Ale....těch ale je tolik, že si neodpustím otřepanou, a přídavné jméno "otřepaný" použiju v tomto komentáři zcela jistě naposled, frázi "mezi slepými jednooký králem". Zápletkou budiž mustr Kruhu, což teda nemusí někomu zas až tak vonět, jenže zákeřný způsob nákazy si nezavdá s HIV-tutovka, což dává filmu s teenagerskýma hrdina malinko jiný vert. Někoho zamrzí, že to ve výsledku není úplná králičárňa, jak by to mohlo vyznít, mě teda upřímně taky, protože po promiskuitě To Pronásleduje nejradši, ale lezl jsem do kina spolu s dalšíma všeho všudy čtyřma lidma na horor, že. A věřte nebo ne, já slavím, protože dá se bát! Prázdný sál udělal svoje, a i když To Pronásleduje hooooooodně pomalu, fest plíživě a skrblíkovsky nadávkovaně, Pronásleduje To hodně nekompromisně a nebojím se zkonstatovat, že děsivě. A teď - co to kurva je Disasterpeace? Nevím, ale vím, že intenzivnější hororovou hudbu od Sinistera pohledáte jen těžko. Takže když to shrnu, tak tady máme originální atmosférický horor se sympatickýma hrdinama, který je nabušeně hudebně zintenzivněný a který dokáže ve vlnách slušně vyděsit. Chybí gore, chybí nahota, chybí prequel a sequel, kterých se ale beztak brzo dočkáme. Když posčítám všecky ale, co víc si přát? Doporučuju! ()
Rozhodně nadprůměrný a pozoruhodný horor. Neokoukaný strašák baví (člověk dumá, jak přesně funguje), hudba suprová, taky kamera měla svoje momenty, čímž nemyslím ty neustálé otravné nájezdy, odjezdy a švenky, ale spíš ty pěkně naaranžované celky. Ovšem ten silný nezávislácko-hipsterský feeling (zmíněná otravná kamera, vláčné tempo, občasné blábolení postav a nechybí ani klon Michaela Cery) mě neskutečně sral. ()
Galéria (47)
Zaujímavosti (9)
- Báseň, ktorú číta nahlas učiteľka v triede, je "The Love Song of J. Alfred Prufrock" od T. S. Eliota. Zdá sa, že báseň má s filmom spoločné črty. (Pat.Ko)
- Kino, v kterém se ocitá dívka s přítelem na začátku, je Redford Theatre – historické kino v japonském stylu s plně funkčními varhany značky Wurlitzer. Kino se nachází na adrese: 17360 Lahser Road, Detroit, MI 48219, United States. Premiéru zde měl i film Lesní duch (1981). (MrPierc)
- Koncept filmu vychádza z opakujúcej sa nočnej mory, ktorú mal režisér (David Robert Mitchell). Ten tvrdí, že niekto sa k nemu neustále pomaly približoval. (Pat.Ko)
Reklama