Kráľ Artuš: Legenda o meči

Ritchieho fantasy gangsterka je možno dostatočne osobitá, ale postráda dušu. Skratkovitý a roztrieštený príbeh, kde sú postavy a ich motivácie odstavené až niekde na tretiu koľaj, tak musí zachraňovať výhradne dravá videoklipová forma. I tá sa však dokáže rýchlo opozerať a v druhej polovici film už len mechanicky a bez napätia speje do očakávaného a nijak zvlášť vygradovaného finále. A to je rozhodne škoda, tak nápadito natočený blockbuster tu nebol už dávno.No to z neho ešte nerobí naozaj dobrý film. (28.07.2017)

Guy Ritchie je slovutný režisér, jeho filmy mají vždycky svůj styl a pokaždé si v nich člověk něco najde. Jeho předchozí kousek The Man from U.N.C.L.E. jsem v kině vynechal a pak jsem si to vyčítal, jelikož mě předem ničím nelákal a pak mě absolutně strhl. Říkal jsem si, že ačkoliv Artuš má zajímavé trailery a celkově vypadá dobře, tak v rukou jiného režiséra bych si jej nejspíše nechal ujít, ale od Ritchieho jsem čekal mnohem bombastičtější věci. A už úvodní naprosto megalomanská bitevní vřava mě přesvědčila o tom, že film je opravdu pecka a hrozně rád bych si dal další díly. Obsazení je perfektní, Charlie Hunnam konečně sehnal kvalitního agenta a snaží se prodrat do nejvyšší ligy, což mu já osobně hodně přeju a to zalíbení v Game of Thrones se vyplatilo také, zejména Aidana Gillena je radost sledovat s lukem. Celkově jsem hodně přemýšlel mezi 4 a 5*, jelikož už letos byly filmy, které mě strhly více a pár hluchých míst jsem ve filmu vypozoroval, ale když si vzpomenu na všechny ty fantasy-historické bitvy a fantastické slow-mo souboje, jako vytržené ze cinematic traileru na Shadow of Mordor, tak prostě nemůžu jinak. Už jsem viděl hromadu blockbusterů a ne vždy se stává, že cítím, že koukám na něco, co jsem ještě neviděl a nyní se mi to povedlo v krátkém horizontu hned dvakrát. PS : Schválně se koukněte, jakou reklamu Guy režíroval v roce 2013, ono to cameo najednou dává smysl...8,5/10 (13.05.2017)

Říkala jsem si, že když už nic, tak alespoň soundtrack Daniela Pembertona by měl být skvělý, ale i tam jsem byla zklamaná. Některé skladby měly náběh na to být boží, ale filmem byly tak utopené... Celkově jsem měla dojem, že pro mě byla Legenda o meči jen jeden velký shluk šumu. Naplněný až po okraj, ale žádný ze svých triumfů nevyužíval správně. Všechno to stálo 175 milionů dolarů (wtf už samo o sobě) a před natáčením trvala příprava šest let a stejně to vypadá tak ponuře, digitálně a odtažitě a nepropracovaně jako libovolný televizní fantasy film, kde používají meče z plastu se svítícími led diodovými runami a místo kroužkové zbroje mikiny s drátěným potiskem. Jestli takhle bude Guy Ritchie pokračovat, tak už mu brzy nikdo nedá peníze na další filmy. Ačkoliv jsem si některé z postav stihla trochu oblíbit (a většinou kvůli již existujícím sympatiím k jejich hercům), tak mi přijde, že nejvíc filmu chybí srdce. A možná nějaká trochu umírněná hlava. Nejvtipnější věc jsem se dozvěděla až po filmu, a totiž že v civilním životě je partnerkou Charlieho Hunnama žena jménem Morgana. (07.09.2017)

Král Artuš by měl být po všech stránkách kulervoucím bijákem! Neuvěřitelný soundtrack, který si pouštím do dnes, extrémně sympatické obsazení, velkolepost připomínající Pána prstenů a hlavně extrémně skvělý režisér, se svým specifickým božím stylem filmařiny, akce a vyprávění. Jenže ten styl vyprávění občas až moc škodí. Leckdo by nedokázal narvat takovýto scénář do dvou hodin a potřeboval by aspoň o hodinu nebo půl hodinu navíc, jenže na to film i trpí. Nemá prostor dýchat a vším celou dobu sprintuje až dokonce a člověk se prostě nedokáže zabrat do toho příběhu, jeho postav a emocionálních momentů a to je za mě největší kámen úraz a důvod, proč už se na film asi nikdy nepodívám. Protože ve mě nic nevyvolává mimo úžas z režie a to mě prostě nudí. Stačilo by jen některé prosprintované sekce vystřihnout (které stejně nemá žadný dopad na příběh) a jiným dát větší prostor. 6/10! (26.05.2022)

Patřičně fyzický zážitek se všemi Ritchieho trademarky. Nechybí divoké konverzačky s nestíhatelnou kadencí, nechybí Londýn, nechybí kamarád Beckham. Do samého konce jsem se ale nemohl rozhodnout, jestli takovým sympatickým divočinám trochu neškodí fakt, že jsou nasoukané na klasický příběh, který tradiční body potkává občas velmi ledabyle, občas odvážně a nápaditě, ale občas právě nevyhnutelně klasicky. Nejrazantněji se to děje při přímém porovnání Artuše, který si v Hunnamově sebejistém podání nechává rozbít ústa, nejde pro drzé slovo daleko a relativně často na svůj úděl remcá, a Vortigerna, archetypálního fantasy zlosyna s touhou po moci. Přesto mám z Legendy velkou radost, protože moji oblíbenou látku zpracovává po svém a s rytířskou ctí se dobírá konci, ze kterého by se v nějakém alternativním vesmíru pokračovalo vstříc excelentní sáze. Nám zůstane alespoň poctivý a statečný záblesk. (30.07.2017)