Princezná a pisár

Pohádkové kostky jsou vrženy ostříleným Karlem Janákem. Byl to hod jednoduchý a přímočarý. Probíhal dynamicky, akčně a ve výpravném stylu. Trojice, sestávající z režiséra pro mládež Janáka, scenáristy pro mládež Merknera a sitcomové ikony mladých diváků herce Matouše Rumla, se společně sešla premiérově u televizní pohádky. Její devízou nejsou statické dialogy a scény, ale dynamicky ubíhající příběh s dobrodružným nádechem i zápletkou a s rozmáchlou výpravností, okázalými kostýmy a kvalitním kamerovým snímáním. Máme zde sympatickou dvojku, písaře Džanka (Matouš Ruml) a tmavovlasou princeznu Análku (Monika Timková), kteří jsou spolu na útěku. Džanek neuhlídal jemu svěřenou truhlici plnou drahého kamení, skončil za to v žaláři, princezna má být provdána za panovačného ničemu (Maroš Kramár), který na zámek přišel s inkriminovanou truhlicí v doprovodu dvou svých kompliců, s nimiž strojí na veselé království proradnou boudu. Jednoduchou a přehledně natočenou storku táhne Maroš Kramár, a to i za cenu osvěžujícího přehrávání. Jeho ničema je v jádru zlý až do morku kostí. Proti němu stojí v království velmi oblíbený Džanek, který to umí mistrně s mečem více než s pérem (to není dvojsmysl). Po honičce (to rovněž není dvojsmysl) v království a v lesích se ti dva utkají v závěrečném zúčtování na kordy. Vítěz bere princeznin anál (to je dvojsmysl). V televizní produkci v podstatě ještě nevznikla (nebo já si to nepamatuji) pohádka založená na přímočaré akční story. Ojedinělá záležitost baví hlavně v počáteční a střední fázi, postupně už děj upadl do stereotypu nepříliš rozvíjeného vedení lineární story. V závěru se nepřihodí žádné překvapení, příběh spěje ke svému očekávanému a poměrně fádnímu vyústění. Janák i tak dokázal, že k ohranému žánru pohádek lze aplikovat novátorský přístup. Někdo může vyčíst Rumlovi jeho slabší charisma na dobrodružného hrdinu s "mušketýrskou" image, písaře ani trochu nepřipomínal, podal však mnohem lepší herecký výkon než v podivně hybridní komedii "10 pravidel jak sbalit holku", na níž rovněž spolupracoval s Janákem, ale nepodezřívám je z lásky k mužům. Jiní se můžou ohradit proti málo známé Monice Timkové, která byla na princeznu málo "princeznovsky" něžná. Větší zájem vzbudí její dvorní dámy - Eliška Jansová (známá z letní reklamy, kdy se spustila na laně ze skály a neodolatelně pronesla slovo "Limča") a Marie Doležalová, která tentokrát podala sympaticky střídmý výkon. V neposlední řadě může panovat názor, že Janák se na pohádky nehodí, ostatně tohle ani pohádkově nevyhlíží. Žádná kouzla, nadpřirozené síly, nebýt zmínky o království, králi a princezně, dívali bychom se na regulérní historickou frašku. Možná, že pohádkám, jak jsme je dříve znali, zvoní zvonec. Jejich modernizace si žádá své. 60% (10.09.2015)

Nejslabší i nejsilnější stránkou tohoto snímku je scénář, resp. scénář je řemeslně čirá dekadence, ale námět mě zaujal tím, že je (připadlo mi to tak aspoň) vystavěn jako přehlídka praktik, jak se ve 20. a následujícím století vyráběly a vyrábějí státní převraty, včetně false-flag-operation a nutné do očí bijící laxnosti a pasivity obyvatelstva. Považuju to ale bohužel jen za šťastnou náhodu při slátávání děje (od slova "slátanina") a vlastní nadinterpretaci toho, co jsem od štědrovečerní tabule po očku sledoval. Přesto by to (z tohoto úhlu pohledu) stálo za remake. (24.12.2014)

Po řadě spíše průměrných pohádek s tuctovými princeznami, jalovými princi a Janky a nic moc historkami, je tu konečně změna k lepšímu. Svižná, místky skoro akční zábava, s fajn Jankem a příjemně netradiční, akční a sympatickou princeznou, mezi kterými to jiskří, a to nejen díky svižnými slovním přestřelkám. Kramár je konečně padouch jak má být, slizký, zákeřný, bezcharakterní lotr, kterému to vychází tak dlouho, až jsem opravdu začal princezně s Jankem držet palce. Jistě byla tam řada lapsů, chyb v logice, scénáři i těžkých selhání skriptky, ale nakonec jsem si odhlasoval, že na to kašlu a užil jsem si svižnou pohádkovou zábavu. (17.03.2016)

Docela mě překvapilo, jak mě tahle pohádka i bavila. Byli zde docela zajímavé postavy, které mě nijak neurážely, a i když je příběh takovou patlanicí, nějak mi to prostě sedělo. Není to pohádka, kterou bych si chtěl pouštět každý rok, ale na to jedno zhlédnutí je to za mě docela fajn. Vánoce mi to nezkazilo. (27.12.2016)

Lepší než loňských Dvanáct měsíčků (od stejného režiséra), ovšem do opravdu dobré pohádky daleko. Začátek přitom není špatný, ale jakmile dojde na akčno a dobrodružno, jde to jen z kopce. Útěk z hradu se ještě jakžtakž povedl (poskakování po střechách pomohla hlavně Brzobohatého velkorysá hudba), ne tak následné souboje, plavba na loďce, bažina, záchrana... Každopádně hlavní dvojice byla příjemná, humor se tu a tam zableskl, Jiří Bartoška měl na hlavě pravděpodobně tutéž paruku, kterou nosil Dustin Hoffman v Hookovi, a jednu z rolí dostal Petr Nárožný, spolehlivý za každé situace ("Oblékl si to schválně, aby mi hnul s játry!"). (24.12.2014)