Šťastné údolí

Šťastné údolí je míněno ironicky, jelikož štěstí je asi to poslední co ve filmu najdete. Detektivka to moc není, spíš sociologická sonda. Neveselý příběh o vyrovnávání se se ztrátou dcery, do toho únos dcery místního boháče. Místy jsem měl pocit, že by se u toho stihlo i žehlit, ale druhá půle se dost povedla, tak dávám 70% (30.01.2018)

Řada nešťastných příhod, kniha čtrnáctá. Na jedné straně je mi sympatická verva, s kterou se scenáristka Sally Wainwright pustila do obžaloby násilí páchaného muži na ženách. Na druhé straně mne téměř exploatační vytěžování fyzické i psychické ženské bolesti iritovalo (při zobrazování násilí páchaného na mužích jsou tvůrci podstatně méně názorní). Téměř jako v nějakém biblickém podobenství nebo v téměř libovolném filmu od Larse von Triera (ovšem bez jeho ironického pomrkávání) přijímá Catherine jednu ránu osudu za druhou. Sama víceméně bez poskvrny (za nevhodné chování se na rozdíl od ostatních dokáže omluvit), funguje jako hromosvod cizích hříchů. Skutečné vyšetřování zločinů přitom vedou muži, jí se pouze několikrát poštěstí být náhodou ve správnou chvíli na správném místě (šťastné náhody scénář dávkuje stejně štědře jako ta nejobehranější klišé policejních seriálů). Podřízené postavení žen je konstatováno jako nezměnitelný fakt. Protagonistka se zkorumpovanému systému může buď poddat, nebo vzdát. Aktivní vyjednávání, které ukazuje jiné temné britské krimi s feministickým podtextem The Fall, jí není umožněno. Zvýšený zájem o utrpení zlomených a nalomených žen se odráží také v postupné žánrové proměně z procedurálního krimithrilleru v drásavé, částečně mateřské, částečně „kitchen-sink“ melodrama s hysterickými postavami. Není to sice na škodu, neboť silné emocionální scény postavené na hereckých výkonech dokáže Wainwrightová napsat lépe než scény něčím napínavé či překvapující (napětí je zde vzhledem k vševědoucímu vyprávění vůbec poskrovnu), jenomže poslední dvě epizody (které neodhalují mnoho nových informací a hlavně rozmazávají starší i novější traumata a prohlubují smutek a depresi hlavní postavy) a vyústění celé série jsou kvůli tomu v kontextu předchozího dění poněkud neuspokojivé. Přepnutí žánru totiž působí jako snaha nastavit čas o další dvě hodiny, spíše než jako reakce na potřeby vyprávění. Přes zvýšený zájem o vnitřní svět postav jsou hrdinové pozoruhodně neměnní a předvídatelní. Máme jistotu, že nevystoupí ze svých stereotypních škatulek. Cokoli udělá Tommy, bude ve své podstatě úchylné a zlé, cokoli udělá Catherine, bude správné. Na podobnou jednostrannost doplácí také snaha vytvářet atmosféru světa, z něhož vymizely skoro všechny pozitivní hodnoty a láskyplné mezilidské vztahy. Autorka moc tlačí na pilu, všechno je jenom temné, a může být jedině temnějším. Humor se, na rozdíl od námětově blízkého Farga, nepřipouští. Příliš urputná snaha o ponurost má ve výsledku opačný efekt – stává se úsměvnou. Oproti jiným britským a skandinávským krimi alespoň nejsou směšné příběhové zvraty, které scénář po většinu času udržuje ve sféře uvěřitelného. Společně s vynikající Sarah Lancashire jde o jeden z mála plusů série příliš ploché, aby mohla stát na postavách a zároveň málo našlapané dějem, aby byla uspokojující jako detektivka. 65% (04.12.2014)

Podobné překvapení jako byl loni seriál Broadchurch, navíc Happy Valley jde, co do vykreslení charakterů, věrohodnosti počínání postav a hlavně co do emocionálního napalmu, ještě dál. Protože tohle je, vážení milovníci serošů z produkce BíBíSí, neskutečná pecka! Sarah Lancashire je ode dneška můj největší hírou a Happy Valley strčí, co do krásy, do kapsy celej Londýn, Manchester a Edinburgh dohromady. Navíc ten přízvuk, Aj fokn lov it :-) Jinak čsfd zase jednou klame, těch dílů není tři, ale naštěstí jednou tolik. Za druhou řadu bych se vůbec nezlobil, protože tohle byl nejlepší seriál letošní sezóny (ano, lepší i než novej Doctor). (02.09.2014)

Jestli má tenhle seriál nějakou podstatnou chybu, tak ve scénáři. A tím nemyslím jenom to že režisér děj na čtyři, maximálně pět epizod roztáhl do šesti. Ale především to, že s tím tlačením na pilu trochu přestřelil. Ano, násilí se stupňuje, děj se zaplétá a z lidí se na povrch dostává to nejhorší v nich. Jen uvěřitelnost dostává na frak. To co snese film se specifickým námětem, neustojí drama honosící se nálepkou "ze života". A přitom stačilo víc naťuknout psychologii postav a nechat je prožít ještě jednu a nebo dvě emoční krize navíc. Tyhle momenty jsou ty co drží atmosféru, ne spousta krve a syrovost. Abych jenom nekritizoval, tak se zmíním že herci jsou do jednoho špičkoví. Aby taky ne, když mají tak výborně napsané charaktery. (29.10.2014)

Další naštvaný nýmand, který chce vylepšit svou finanční situaci a tak se svěří nepředvídatelnému hajzlovi s naivní vírou, že se všichni napakují, ale nikomu se nic nestane. Ano, jde o takový malý únos. Těm z vás, kterým to něco připomíná přihodím navrch ještě jednu všetečnou a velice všímavou policistku...A tady veškerá podobnost končí. Tohle není černohumorná hříčka, ale krutá realita, která semele každého, kdo je v dosahu. Jsme totiž v anglickém seriálu, kde se hraje trochu jiná hra. Hra, ve které se o zúčastněných postavách dozvíte informace, které vás nutí přemýšlet a zvažovat, jak málo někdy stačí k tomu, aby se váš život odebral někam...někam, kde rozhodně neměl být. Samotný příběh graduje ve čtvrté části. To, co následuje pak, je jasným důkazem toho, že šťastné konce mají velice často hořkou příchuť. (19.02.2015)