Šťastné údolí

Výborný krimiseriál z neokoukaného prostředí britského venkova, s netypickou ústřední hrdinkou - ráznou policajtkou ve středních letech, skvěle vygradovaný.....až do čtvrtého dílu. Ten je předčasným vyvrcholením první sezony, další dva díly už jsou jen antiklimax a roztahaný dojezd zápletky, kde policajtka už nemá uniformu a řeší se rodinné problémy (a vrah, násilník a feťák zatouží po otcovských povinnostech - wtf). Tj. to, co by Američani vměstnali do pětiminutového epilogu, tady má dvě hodiny, ale Britové mají na tuto podivnou narativní křivku zřejmě patent (viz seriál The Fall). (10.02.2018)

Jeden z najlepších televíznych seriálov, ako som kedy videl, v prvotnom nadšení dokonca asi zápis do osobnej TOP 10. Sarah Lancashire podáva asi najlepší herecký výkon v TV projekte vôbec, takto hrať vo filme, tak zbiera všetky Oscary, Glóbusy a Bafty. Brilantný scenár s dokonale psychologicky vystavanými postavami. Začne to ako mierne vtipné "anglické Fargo", ale postupne sa to premení na nesmierne brutálnu a drásavú policajnú drámu, vedľa ktorej sú veci ako True Detective alebo The Night Of večerníčky na dobrú noc. (09.09.2016)

Srovnám-li novější minisérie ještě donedávna jsem si nedovedl představit hlavní charakter, který by měl strastiplnější život než Luther. Nicméně seržantka Catherine to ale lehké také nemá. Plno (ne)příjemně bezvýchodných situací, úmyslný ale až trochu levně přepálený důraz na nehezkou lidskost, přesně nastavené tempo, přesvědčivé výkony a máme tu krimi-drama jako řemen. (06.06.2014)

Řada nešťastných příhod, kniha čtrnáctá. Na jedné straně je mi sympatická verva, s kterou se scenáristka Sally Wainwright pustila do obžaloby násilí páchaného muži na ženách. Na druhé straně mne téměř exploatační vytěžování fyzické i psychické ženské bolesti iritovalo (při zobrazování násilí páchaného na mužích jsou tvůrci podstatně méně názorní). Téměř jako v nějakém biblickém podobenství nebo v téměř libovolném filmu od Larse von Triera (ovšem bez jeho ironického pomrkávání) přijímá Catherine jednu ránu osudu za druhou. Sama víceméně bez poskvrny (za nevhodné chování se na rozdíl od ostatních dokáže omluvit), funguje jako hromosvod cizích hříchů. Skutečné vyšetřování zločinů přitom vedou muži, jí se pouze několikrát poštěstí být náhodou ve správnou chvíli na správném místě (šťastné náhody scénář dávkuje stejně štědře jako ta nejobehranější klišé policejních seriálů). Podřízené postavení žen je konstatováno jako nezměnitelný fakt. Protagonistka se zkorumpovanému systému může buď poddat, nebo vzdát. Aktivní vyjednávání, které ukazuje jiné temné britské krimi s feministickým podtextem The Fall, jí není umožněno. Zvýšený zájem o utrpení zlomených a nalomených žen se odráží také v postupné žánrové proměně z procedurálního krimithrilleru v drásavé, částečně mateřské, částečně „kitchen-sink“ melodrama s hysterickými postavami. Není to sice na škodu, neboť silné emocionální scény postavené na hereckých výkonech dokáže Wainwrightová napsat lépe než scény něčím napínavé či překvapující (napětí je zde vzhledem k vševědoucímu vyprávění vůbec poskrovnu), jenomže poslední dvě epizody (které neodhalují mnoho nových informací a hlavně rozmazávají starší i novější traumata a prohlubují smutek a depresi hlavní postavy) a vyústění celé série jsou kvůli tomu v kontextu předchozího dění poněkud neuspokojivé. Přepnutí žánru totiž působí jako snaha nastavit čas o další dvě hodiny, spíše než jako reakce na potřeby vyprávění. Přes zvýšený zájem o vnitřní svět postav jsou hrdinové pozoruhodně neměnní a předvídatelní. Máme jistotu, že nevystoupí ze svých stereotypních škatulek. Cokoli udělá Tommy, bude ve své podstatě úchylné a zlé, cokoli udělá Catherine, bude správné. Na podobnou jednostrannost doplácí také snaha vytvářet atmosféru světa, z něhož vymizely skoro všechny pozitivní hodnoty a láskyplné mezilidské vztahy. Autorka moc tlačí na pilu, všechno je jenom temné, a může být jedině temnějším. Humor se, na rozdíl od námětově blízkého Farga, nepřipouští. Příliš urputná snaha o ponurost má ve výsledku opačný efekt – stává se úsměvnou. Oproti jiným britským a skandinávským krimi alespoň nejsou směšné příběhové zvraty, které scénář po většinu času udržuje ve sféře uvěřitelného. Společně s vynikající Sarah Lancashire jde o jeden z mála plusů série příliš ploché, aby mohla stát na postavách a zároveň málo našlapané dějem, aby byla uspokojující jako detektivka. 65% (04.12.2014)

V celkovém hodnocení to jsou slabé 3 hvězdy. 1. série: hezký děj, správná detektivní práce, náhody a štěstí tak nebyly do očí, vynikající postava hlavní hrdinky - silných 85 %. 2. série: zklamání, 3 dějové linie, které v zásadě vyšumí do prázdna. Linie se sériovým vrahem ukončena nesmyslně, linie s vraždícím policistou ukončena směšně a linie s Jamesem Nortonem vyšuměna - slabých 40 %. 3. série: tady už je to jen slabý průměr. (26.08.2023)