Voľný pád

(49th KVIFF) Bizarní, ale ve více směrech nedotažená zábava. Už po dvou dnech mám problém dát dohromady, o čem jednotlivé "povídky" vlastně byly. Vzít sedm nápadů, "něčím" je obalit a pak to jen tak "splácnout" dohromady je na celovečerní film bohužel trochu málo. Ale nenudil jsem se. (12.07.2014)

Když víte, co od Pálfiho čekat (např. pokud jste viděli Taxidermii), tak vás Volný pád ničím moc nepřekvapí. Odehraje se v něm sedmero bizarních příběhů, které komediálně-satirickým způsobem poukazují na patologické jevy a nešvary v lidské společnosti, ale vyloženě zábavné jsou asi jen tři z nich. Většina z nich končí ujetou pointou přesně v Pálfiho fantazijním stylu, který asi může některé útlocitnější diváky (a především divačky) šokovat, zatímco u jiných bude spouštěčem smíchu, ale polovinu těch point zapomenete, jakmile odejdete z kina. Elektronická hudba super. (10.07.2014)

[Febiofest 2015] Sedmoro štylisticky výrazne diferencovaných poviedok, ktoré dohromady vytvárajú najnovší (dodajme extrémne lacný) Pálfiho film, mapuje prostredníctvom provokatívnych metafor celý súbor príznakov a fóbií modernej spoločnosti. Rôznorodosť jednotlivých príbehov na obsahovej i formálnej rovine síce na prvý pohľad vyvoláva dojem, že filmu chýba čo i len náznak koherentnosti. Tú mu v skutočnosti dodáva previazanie hudobnou kompozíciou Amona Tobina, spájajúci motív starej ženy so sizyfovským údelom a koncept paneláka, z ktorého niet úniku (tak isto, ako z každodenných rituálov a rutiny). Navyše dejová paleta od dokumentácie atypickej rozlúčky so slobodou cez ironizáciu životného štýlu, ktorý je in (bio a sterilná čistota) až po sitcomovú paródiu voľných vzťahov a desivý pôrod naruby dokonale vystihuje mnohotvárnosť života, ktorú sa film snaží portrétovať už od svojich počiatkov. Explicitnosť prvoplánovo prezentovaných metafor napokon výstižne zdôrazňuje zvrátenosť a absurdnosť aspektov reality, na ktorú poukazuje. Je to síce jednoznačne Pálfiho najslabší film, ale predsa stále zaujímavý a vo svojom posolstve skutočne depresívny. 80% (06.04.2015)

Přiznám se, že jsem měl vůči tomuto filmu jistá očekávání, vědom si skutečnosti, že si loni z Varů odnesl tři filmová ocenění (Zvláštní cena poroty + Cena za režii + Cena Europa Cinemas Label). Vkus festivalové poroty se však v tomto případě s tím mým bohužel velmi rozchází, VOLNÝ PÁD jsem osobně shledal jako nevtipnou výstřední podívanou, která mě neoslovila a vyloženě nebavila - ačkoli má pouhých 89 minut, vleklo se to skutečně nekonečně. Z celého filmu vyniká povídka o bizarním párku, který si libuje ve sterilním životě bez bakterií a zahalování sebe navzájem do umělohmotné fólie - jejich sex je skutečně něco neuvěřitelného. A když nad tím tak přemýšlím, povídka s porodem naruby má taky něco do sebe, byť spíše jen v myšlenkové rovině - její filmařské zpracování mě nebavilo a přišlo mi vzdálené a nepochopitelné, jako samotný zvuk mluvené maďarštiny. Je jistě dobře, že vznikají i takového filmy, na kterých si člověk může otestovat vlastní bezpředsudečnost a otevřenost, ale u mě osobně zrovna tento bohužel nezafungoval. Bizar, který nechcete vidět za střízliva. (25.01.2015)

Pálfi před projekcí říkal, že se na to máme dívat jako na jeden film spíš než na sedm krátkých filmů; což mně se tedy nepovedlo a nějaký výrazný spojovací prvek jsem nenašel. Nicméně segmenty: Babka 7/10 (za pointu), Meditace 7/10 (za pointu), Nahá na party 6/10, Igeliti 9/10, Trojka v bytě 9/10 , Antiporod 10/10, Kráva 6/10. = cca 75 % (13.07.2014)