Volání netvora: Příběh života

Moc pěkný, nádherně vizuální a perfektně scénáristicky zvládnutý snímek. Bayona má úžasný vizuál, který mne dokázal nevídaně přesně zasadit do příběhu a prožívat všechny strasti i neřesti s hlavní postavou. Zvláště jsou pastvou pro oči animované pasáže s vodovými barvami. Když se spojí krásný vizuál, kamera a příběh, tak vznikne opravdu výjimečný snímek jako je tento. Je škoda, že takovým filmů není věnovaná taková pozornost jako jiným. Takové filmy by se měly točit na oskarech a vydělávat miliardy, protože si to zaslouží. Volání netvora je úžasný a dojemný film, který si zaslouží vaší pozornost. Minimálně jednou za život je důležité si takový film pustit. (13.06.2018)

Citovej teror, kterej ale naprosto přirozeně pramení z životního příběhu hlavních postav, spíš než aby z vás emoce ždímali samotní filmaři. Jestli "Un monstruo viene a verme" (španělština je prostě boží) v něčem exceluje, je to vykreslení vztahů mezi všemi zúčastněnými - a bud se skrze ně do příběhu položíte a objevíte v sobě duši, nebo vás to prostě mine a poznáte netvora. Ku prospěchu hraje i krásná animovaná stylizace a perfektní efekty. Mohlo to mít ale klidně ještě hodinu, aby se příběh propad víc do "hloubky" a osobitější soundtrack, byť špatnej vůbec neni. (09.02.2017)

Pravda je tam venku. Smysluplná a odzbrojující katarze už dnes v ryze dramatických filmech moc často na přetřes nepřichází, spíše (a výhradněji) v jejich akčnějších podobách - a tudíž ve zcela jiných žánrových odvětvích. Je proto velmi příjemné, ujistit se po letech v tom, že takový Bayona s důvtiplnou šokující pointou stále pracovat umí. (21.02.2017)

Ti co Volání netvora srovnávají s Faunovým labyrintem (2006) mají víceméně pravdu. Oba příběhy jsou velmi depresivní a díky groteskní fantazii i líbivé zároveň. Opět se podíváme do dětské fantazie, protože jak my víme, tak ta nemá hranice. Mladý Conor se vyrovnává s umírající rodinou formou příběhů a přivolání samotného netvora. Vizuálně hezká pohádka. Díky kouzelnému hlasu Liama Neesona tak ožívá i velké tisové monstrum. Tím bych řekl, že to ale končí. Režisér v případě Sirotčince (2007) stvořil velmi dojemný a děsivý příběh a v jeho dalším počinu Nic nás nerozdělí (2012) mě několikrát dohnal k slzám. Volání netvora ale na mě vůbec nefungovalo. Jistě po skončení plakalo většina lidí v kině. Což chápu. Finále mě osobně nedojalo a to z příliš osobních důvodů. Během filmu jsem pouze přemítal, že režisér samotnou nemoc vykresluje až příliš pravdivě a příběhově jsem už tohle několikrát viděl. Takže originální to zrovna není. Jednou a dost. [Csfd projekce20] (50 %) (02.04.2017)

Na mix fantasy a rodinného dramatu snad až příliš těžké, depresivní a smutné. Děti pod patnáct let bych na to vůbec nebral - většina by se nudila, (citlivější) zbytek by z toho mohl mít náběh na menší trauma... Navíc to minimálně od poloviny zdánlivě směřuje k nějaké velké pointě ála Shyamalan, která by celému předchozímu ději dala hlubší smysl. Něco jako "pointa" sice skutečně dorazí, ale žádné šokující překvapení se určitě nekoná. A očekávanému citovému vydírání se film v závěru také bohužel nevyhne. Del Toro byl na konci Faunova labyrintu také tvrdý, ale přitom opravdu dojemný a navíc měl divák pocit, že je ten finiš svým (lehce zvrhlým) způsobem vlastně krásný a asi nejlepší možný... 60 % (03.04.2017)