Ján Hus

Rozporuplný film, skvěle herecky obsazený, ale v režisérském řemesle nejistý, se skvělými dialogy, ale poněkud nedostatečným vyprávěním v prvních dvou dílech. Ona je vůbec první dvojice dílů o stupeň horší, nkterým věcem je kladeno až příliš prostoru (královna), některým zas příliš málo (události, které zřejmě pro všeobecnou známost mezi lidem tvůrci osekali, např.záležitost udělení ochranného glejtu) a tempo tak bylo občas rozvleklé, ovšem dokonale protknuté skvěle ztvárněných chaosem v církvi. Některé Husovi myšlenky bych také ocenil výraznější (tepání do světského stavu mohlo být důslednější), ale ok, něco se prostě upozadit muselo. Jenže třetí díl je skvělý! Má výborné tempo a gradaci, dokonce i hudba, dříve poněkud z míry vyvádějící, je tu tentokrát skvěle funkční (mimoto by si někteří kritici měli uvědomit, že třeba piano by bylo dobově přesné asi jako ona použití elektrická kytara). Obzvláště veškeré scény z kostnického slyšení jsou neskutečně atmosferické, skvělé a vygradované. Škoda, že na režijní židli zasedl jeden z největších rutinérů čt a ne někdo kvalitnější, ale budiž, i tak se podařil výborný výsledek, na kterém je mrzký tv rozpočet vidět, ale nepřekáží s Hádkem, který znovu dokazuje, že patří mezi první hereckou ligu. A asi jediný film, u kterého mi nevadí, že se tam nezjevila vesmírná vydra opatřená chapadly. PS: Zikmund KONEČNĚ popsán bez obrozenecko-komunistických brýlí. Volejme sláva. Vávrovo tendenční trilogie se může jít zahrabat (31.05.2015)

Je to slabé, zbaběle povrchní a laciné, nejde to do hloubky. K čemu je, že si tvůrci dali takovou práci s hledáním lokací, jež zde působí velmi dobře, k čemu je zkušená režie, když scénář pokulhává na obě nohy? Už chápu, proč se paní Kantůrková nedohodla s předchozími vybranými režiséry, kteří chtěli látku poněkud inovovat a vyprášit z ní všechnu tu zatuchlinu, klišé a patetické proslovy. O osobě Jana Husa se vlastně nedozvíme nic, o tom, proč a jak přišel ke svým názorům, jak ho ovlivnila jistá politická moc, kterou v Praze měl, a podobně se nedozvíme nic moc o politických pletichách té doby, co by si člověk nepřečetl na Wikipedii. Herci naštěstí nedeklamují tak často, jak to u těchto patetických opusů bývá (viz Cyril a Metoděj), ale přesto jsou některé dialogy nepřirozené. Hudba, ano, ta mi taky dere uši, a to jsem nevěděl, kdo ji tvořil. Nehodí se sem. Mimochodem, žít Hus dnes, asi by se dal přirovnat k takovému Okamurovi, ale určitě ne třeba k Halíkovi. Na tom ten film mohl stát, aby byl srozumitelný současnému člověku. A co ta nevyslovená láska ke královně, to mělo být něco jako ze Zapomenutého světla? A lev? Šachy? (30.05.2015)

Jiří Svoboda rozhodně nepodcenil vizuál ani to, jak má historický film na laika působit (a to přesně jsem, moje znalosti o Husovi jsou na úrovni základů, takže si nenechám ujít žádný z plánovaných dokumentů) a pokud se oprostím od ideologických souvislostí, protože jsem s nimi na tom podobně, jako s historií, vychází mi to na hodnocení, že snímek je skutečně málo dějový (opravdu tolik překvapovalo např. Reflex, že diváků ubývalo?), mnoho času využívá k vysvětlení různých názorů, postojů, myšlenek, zastavuje se a přešlapuje na místě, nebo se vrací k již řečenému (retrospektivy s královnou), skutečné vnitřní napětí divák -nejen- s Husem zažívá až ke konci příběhu. Prostě pokud vás enormně nezajímá ve filmu zobrazená česká společnost patnáctého století, vztah církve a státu či dobové zvyky, tohle dílo vás nenaplní a s vágním "husovským" klišé, pravdou, si v tomto případě nevystačíte. Kardinální otázka zní - nakolik by bylo jiné zamýšlené zpracování rozdílné, nebo lepší? DŮKAZ zatím nemáme. 50%. (04.06.2015)

Hlavní je tvářit se světově, výsledky práce jsou vedlejší. Na jednu stranu tvůrci nechají Kocába, aby se utrhl ze řetězu a rval tam jeden nevhodný motiv za druhým, ale na druhou nemají koule na odbočení ze zajetých kolejí a znovu nechají všechny postavy, aby hovořily vznešenou divadelní mluvou, která na této planetě v reálu nikdy nefrčela. Na to člověk nemusí mít Kámen mudrců, stačí sledovat, jak přirozeně tento projev působí. Další krokem ke světovosti je nechat německé postavy mluvit německy, i když jen některé, ale třeba ty italské pro větší pohodlí česky. Pěstí na oko je pak obsazení postavy, která celou dobu mluví německy za každou cenu známým českým hercem, jehož předabování však značí, že německy neumí. Nechat nováckému ochotníkovi jednu z předních rolí je pak kiksem asi úplně největším, jeho jméno neznám, není pro to důvod. Hádkův dobrácký projev je i tady přesvědčivý, ale na roli jednoho z největších myslitelů českých dějin jen to skutečně nestačí. Ovace nad Javorským mě nechávají naprosto klidným, možná jediný, kdo z toho nevyšel jako někdo z komparzu, byl Kňažko. Největší prasárnou je samozřejmě scénář. Zmatené skákání v kupě postav, které sice pořád něco melou, ale vlastně nic neříkají a šťourání se v různých tématech bez jasných výsledků, značí velkou neschopnost. Takový film dějepisné analfabety nemá šanci oslovit a ty vzdělanější unudí k smrti. (31.05.2015)