Ján Hus

U Jenďoura z Husi opět končí humory. Jde o další z děl zpracovávajících látku, sahající knedlíkům až do samotné podstaty jejich národnostního uvědomění. Po turbulentních veletočích, které pověst pána Jána prodělala, od štelování do pozice šajtána nečistého, přes bijce feudálů, největšího obrozence, pionýra komunismu či třeba oportunistického mouly, dospěla do dnešních časů, časů vyprázdněnosti a zpochybňování všeho. Svoboda tak na popud centrálního Miloše lidstva zkusil nahlédnout na látku jinak, lépe, radostněji a konečně prý ,,bez ideologického podtextu". V úvozovkách, neboť mám podezření, že Kňažka obsazoval a otextoval sám Duka. Historickou přesnost bych ponechal odborníkům z hysterických věd, protože oni si rádi zabreptají, já se juknu ve svém obsáhlém a do podrobností zacházejícím slohovém útvaru na filmové aspekty díla. Tedy - Kocáb nacákal poslední zbytky své soudnosti do súdánské dcerky, Hádek má charisma plže a Dolanského obsadili, abych mohl při jeho přehrávání chcát smíchy do výše nevídané. Tři, za Javorského, odvahu a výdrž. Mou. (06.10.2015)

Bilance tohoto díla je v mnohém bilancí polistopadové umělecké dramatické tvorby vůbec. Není náhodou, že do třídílné televizní inscenace bylo vloženo mnoho nesporné práce a úsilí dvou příslušníků dvou starších generací (mezi Kantůrkovou a Svobodou je věkový rozdíl 15 let). Snaha o dokumentárnost a přesnost dobových, zejména ideových reálií je kontraproduktivní. Nemá smysl popírat, že Hus byl hluboce věřící křesťan a že žil a myslel v náboženských kategoriích; stejně tak je ale nešťastné, když se v nich utone přespříliš. To, co je na Husovi a jeho památce podstatné, tkví v něčem jiném. V tom, čím a jak přesáhl svou dobu. V tom Vávra zůstává nedostižným právě proto, že důsledně respektuje Palackého, Masaryka a Jiráska. Je to vztažitelné i na pojetí Husovy postavy. Štěpánkův Hus je mužem zástupů, strhujícím řečníkem, mužem, který plane, a proto za ním jdou zástupy. Tím spíše, že je mužem lidským, chybujícím; že jeho světectví je skrnaskrz lidským. Hádkův Hus je cosi mezi dospěvším Jeníkem Ratkinem a introvertním intelektuálem nové doby. Jako Husovo osobní alter ego je výtečný, jako alternativa ke Štěpánkovu výkonu neobstojí. Naopak pozoruhodná a působivá je gradace závěrečného dílu. Hus v ní vstupuje do věčnosti; neznámý kněz se mění v nadčasový symbol, oběť justiční vraždy vítězí nad koncilem, který v některých ohledech usiluje o totéž jako český mučedník ctnosti a pravdy. Z druhé strany je televizní Hus nesporným vrcholem české televizní polistopadové dramatické tvorby a přináší i nejedno významné dokreslení detailů velkolepé Vávrovy a Mackovy fresky. Svoboda v plné kondici - a tady se tak představuje - je víc než filmový řemeslník; výkon, který odvedl, je dílem zralého umělce. Tragické husovské výročí - v mezích naší doby - bylo uctěno důstojným způsobem. Součástí tohoto nesamozřejmého úspěchu je i skutečnost, že jinou cestou potvrdilo výjimečnost zatracované vávrovské husitské trilogie. A s ní i celý vzmach českého národního hnutí v předminulém a minulém století. A tak to, co Česká televize nabídla, je až překvapivě silné a v daných podmínkách vlastně velmi zdařilé. Je to podstatně víc, než jsme mohli čekat. (02.06.2015)

Na televizního Jana Husa jsem se poměrně těšil, ovšem místo toho, aby Mistrovi toto "dílo" bylo poctou, je spíše hanbou. Michael Kocáb a jeho elektrická kytara na hranici - "Tento jest arcikacíř!" Další kacíři - Tomáš Dastlík (a já ho měl v DPB tak rád), Jan Dolanský (koulet očima a třepat bradou už by významněji asi nešlo) a Marika Šoposká (dušinka čistá, rozmilá). Všichni bez výhrady vinni. Matěj Hádek v roli Husa docela schopný (až na ty halucinogenní pasáže), Kňažko, Javorský, Dlouhý výborní. (10.06.2015)

Tak po dokoukání všech tří dílů říkám, že dílo má vzestupnou tendenci. Svobodovi jdou nejlépe komorní konfrontační situace, takže scény z vězení a vyšetřování jsou to nejlepší, co může film nabídnout. Dosti dobře je zvládnuto podání schizmatu v církvi. Herecké výkony považuji za velmi slušné, zvláště na dnešní dobu a téma. Ovšem Kocábova hudba je naprosto tragická a nechápu ten nápad nechat ji zkomponovat právě jeho. Nejen že se nehodí dobově, ale neobstojí ani sama o sobě (to už by byl lepší nějaký Sabaton). Spíše než s Vávrovým velkofilmem bych to porovnával s vynikajícím Ecce Konstantia. Jsem na vážkách mezi třemi a čtyřni, nakonec se přikláním ke třem. Ano, hudba za to může. Update 22.3.2016: Mno, poté, co jsem si přečetl (víceméně) odsouzení od jistého teologa a historika církve, z kterého ač v rozsahu cca 2 stran jsou věcné tak tři věty, zatímco zbytek až neuvěřitelně připomíná kejhající potrefenou husu, jsem se přece jen rozhodl své hodnocení zvednout na 4*. Krom toho dodávám, že mám občas pocit, že panuje přesvědčení, že když se nějaká věc nepodá dostatečně "kontroverzně", že to automaticky snižuje hodnocení. (30.05.2015)

Jeden z nejlepších českých filmů za posledních pár let.Počítám to jako jeden film,i když to má v součtu 240 minut.Bude tomu přesně 600 let,co mistra Jana Husa upálili a myslím si,že si takový významný milník lidstva zasloužil zfilmování.Nejlepším aspektem celého filmu byly kulisy a prostředí,v němž film natáčeli.Obě věci byly velmi autentické.Všechny herecké výkony si zaslouží pochvalu,od Matěje Hádka až po Jana Dolanského.Zdálo se mi,jako by Hádek s tou rolí sžil,a proto předvedl tak famózní výkon.Jediným negativem filmu byla hudba,která se do některých chvílí prostě nehodila.Jinak chválím.Hodnocení:90% (01.06.2015)