Ján Hus

“Nemůže-li pravda býti projevena bez pohoršení, lépe je přijmouti pohoršení, nežli pustiti pravdu.“ Také Jan Hus. Vcelku kontroverzní prohlášení proti jeho víc než klasickému “Protož, věrný křesťane, hledaj pravdy, slyš pravdu, uč sě pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu, braň pravdy až do smrti: nebť pravda tě vysvobodí od hřiecha, od ďábla, od smrti dušě a konečně od smrti věčné, jenž jest odlúčenie věčné od milosti Božie... A stejné pocity mám i já po zhlédnutí nejnovějšího počinu České televize na toto téma. Značné zklamání. Čekala jsem dramatický příběh muže, obhajujícího svou pravdu, tápajícího, váhajícího, nejistého, ale přece jen muže, jenž si byl svými morálními hodnotami a svými názory tak jistý, že pro ně raději zemřel, než by odvolal. Čekala jsem temný obraz temné doby, čekala jsem drama, které mě od začátku vtáhne, a nepustí. Že takový ten příběh být může, to víme, mistr Vávra to dokázal. Čekala jsem hlavního hrdinu, charismatického člověka, ne vůdce, on opravdu nemusel být vůdce, ale charisma mít musel, musel svými projevy dokázat strhnout davy lidí, a to zdaleka ne jen prostých. Čekala jsem marně. Dostala jsem nudné cosi mezi hraným dokumentem (byl-li by to hraný dokument, hodnotila bych vysoko) a konverzačkou ze současnosti v historických kostýmech. Jan Hus působil nemastně neslaně, vůbec ne jako člověk, kterého by chtěl kdokoliv následovat. Dokonce mě i překvapilo, že toho nenápadného mužíčka vůbec na konci basilejský koncil neosvobodil, vždyť byl téměř neškodný – ve skutečnosti, kdyby to nebylo napsáno ve scénáři. Postavy jednaly tak, jak by jednaly postavy dnes – zejména to bylo patrné na vztazích Václav – Žofie, Jan – Žofie. Na královském dvoře všech dob se přece dodržuje protokol, za všech okolností. S hodnocením jsem váhala, velmi dlouho váhala. Nakonec s těžkým srdcem dávám tři hvězdy, strašně slabé tři. Ne proto, že by si je ten film zasloužil. Stejně jsem hodnotila i mnohem lepší filmy. Dávám tři jednak proto, že jsem ráda, že se Česká televize po velmi dlouhé době do historického projektu vůbec pustila, a jednak za snad jediný klad této inscenace – Vladimíra Javorského v roli krále Václava IV. Tady měl Jiří Svoboda šťastnější ruku než mistr Vávra kdysi. Karel Höger byl, při veškeré úctě, příliš velká persona na to, abychom mu věřili, že hraje sice vzdělaného, ale slabošského panovníka. Střet Václav IV. Javorský a Zikmund Pivec by naproti tomu byl naprosto dokonalý. “Pravda je jen to, co jest dobrem všech.“ (12.09.2015)

Po 1. dílu: Na středověk příliš čisté. To, že film působí jako televizní inscenace by mi ani nevadilo, ALE: KDO JE KDO? Ano, chápu, že papežský rozkol byl zmatek nad zmatek sám o sobě, že nikdo nevěděl, kdo za koho kope.... však řada postav mohla být divákovi představena lépe. Pokud autoři předpokládají, že se většina diváků plně orientuje v historii, dělají chybu. Kocábova discopsychohudba mi v historickém počinu vadí. Však hlas Matěje Rupperta naopak potěšil! Z herců jednoznačně kraluje pan Javorský, který vyloženě Václavem IV. je! Dolanský a Hádek- lepší průměr, Kňažko zatím neměl moc prostoru. Zbytek recituje text, jako básničku. Zatím za slabé tři a uvidíme, co bude dál.... Po 2. dílu: nuda. Vleklé, beze spádu. Místo, aby gradovalo, vadlo. Leč se herci snažili, špatný scénář napáchal své. Po 3. díle: Závěrečný díl byl nádherný! Strhující, promakaný ve všech směrech. Díky za něj. Hodnocení: S ohledem na to, že seriál působí nevyrovnaně, hodnotím průměrně. (30.05.2015)

Pakliže budu hodnotit zatím shlédnuté dva díly, za první jsou to jasné čtyři hvězdičky a to hlavně a především za Václava výtečného Vladimíra Javorského. Viděla jsem inteligentního krále milujícího víno a Žofii, leč též osobu rozporuplnou, ctižádostivou, zkrátka krále s klady i zápory. Co se mistra Jana týče, byl duše velmi poctivá, leč naivní v poznání lidí a jako jeden z mála Bibli poctivě četl a řídil se jí. Kostýmy a vůbec výprava byly na slušné úrovni, interiéry skvělé vybrané ,v zajímavé hudbě mi pouze místy silně vadil skřehotavý, protivný hlas, který ji celou pokazil.Shrnuto, jsem opravdu ráda, že se do natáčení někdo pustil, je zajímavé, že ač jsou naše dějiny tak bohaté, nikoho to moc nebere. Král římský, císař, Waldštejn, no to by toho bylo, tak snad se dočkáme! (06.02.2018)

Zklamání, byť očekávané. Je těžké zbavit se zátěže vlastní doby a pochopit svět minulosti. To se opravdu povede jen výjímečně (viz Údolí včel, Markéta Lazarová, Pramen panny, Andrej Rublev, Mise...). V tom měly oba Husovy filmy smůlu, protože jsou oba značně kontaminovány dobovou současností. Vávrův a Štěpánkův Hus je do značné míry řečník z nějakého socialistického tábora lidu z doby před 1. světovou válkou. Pomalu by jeden čekal, že zde husité po jeho kázání zapějí spíše "... i kdybychom padli všici, vstanou noví bojovníci, rudý prapor zavlaje..." než Ktož sú Boží bojovníci. Svobodův, Kantůrkové a Hádkův Hus je spíše Václav Havel. Tohoto Husa si nedovedu představit, že by svým kázáním elektrizoval masy. Spíše by si v úzkém kruhu přátel zafilozofoval a pak by si všichni zázpívali Hutkovu Náměšť. --- A jak už bylo řečeno, jen Javorského postava Václava IV. je opravdu dobře zahraná. Jinak jen jakýž takýž průměr (v kontextu dnešní TV tvorby tedy nadprůměr), přehnaně dlouhá stopáž a zcela nevhodná Kocábova hudba. Slabé tři. (27.06.2015)

Původnímu filmu Otakara Vávry se mohlo vytknout černobílé vykreslení postav a dobový kontext posouvající postavu Husa do národní a sociální roviny. Ale k jednotlivým postavám jsem si jako divák mohl vytvořit určitý vztah. Tady? Když je v té záplavě postav jedinými životnými postavami Václav IV., Štěpán Páleč a papež Jan XIII., tak je něco v nepořádku. Tento film mohl původní nákladný velkofilm trumfnout jenom tím, že se zaměření na vykreslení postav, jejich motivaci. I zde trestuhodně selhává. Jan Hus mi zde připadá jako blábola, který dokola opakuje furt ty samé nesrozumitelné teze a za žádných okolností se nemůžu dopátrat toho, proč jedná jak jedná. Největším šokem je ale pro mě rádoby moderní vyobrazení královny, která mi spíše připadá jak nějaká puberťačka, která dokonce Husovi tyká. Už jsem jenom čekal, až se po vzoru hollywoodu s Husem vyspí. Mezery v příběhu jsou nejvíce patrné v době odpustkových bouří (zhruba polovina filmu prvního dílu), které tady tvůrci přejdou zhruba během 5 minut, ještě mizerně natočených a s historií nesouvisejících scén (poprava na liduprázdné ulici?). Nejhorší je, že to co jsem právě vytkl jsou prvky, které měly filmu dominovat. Kdybych měl hodnotit mizerné kostýmy a ještě horší výpravu (Husova Betlémská kaple vypadá jak nějaký kumbál, kam se sejde pár otrhanců, mezi kterými stojí královna - v tu chvíli mi zatrnulo, aby ji ti pobudové neznásilnili), tak míříme pomalu k odpadu. (31.05.2015)