Učiteľka

Jarchovský s Hřebejkom sa boja o počet divákov v kinách, takže sú doslovní tam, kde by stačil iba náznak. Keď napríklad pani, pardon sučka úča hovorí riťolizkám, že nie je pomstychtivá, ale je iba citlivá žena, tak sa máme cítiť chytro, pretože vieme, že je to presne naopak. Alebo portrét prezidenta v triede v záverečnej scéne treba zabrať v (polo)detaile, namiesto toho, aby sme si tento obrázok vybrali ako jeden z mnohých v mizanscéne a docenili chytrosť tvorcov. Takto to má presne opačný účinok. Páči sa mi, ako je retrospektívne vystavaný scenár, v ňom samotnom mi ale chýba nejaké ozvláštnenie, ktoré by príbeh vytiahlo z predvídateľnosti a ako už mnohokrát v súvislosti s Učiteľkou padlo, z tézovitosti. (20.12.2016)

Už samotný námet otvára prúd myšlienok a silnú vnútornú polemiku. Hŕebejk sa so svojim dvorným scenáristom zhostil úlohy veľmi dobre, v duši diváka dokázali rozpútať predagogický thriller, keď každého vyprovokovali dať si zásadnú otázku: podpísal by som..? Sprvu ma rozprávačský štýl iritoval, čoskoro som však pochopil zámer tvorcov a prijal ho. Zuzana Mauréry bola v úlohe učiteľky vynikajúca, jej opakované repliky, že je po manželovej smrti sama, akoby sa chcela ospravedlňovať za svoje následné činy, posobí až démonicky. Umelecké mapovanie časov dávno minulých, ale na ktoré si dobre pamatám, tak pokračuje a dúfam, že ešte neskončí a tvorivé duo opať dokáže nájsť tému, ktorá zaujme. (04.12.2016)

Ako povedal Anakin Skywalker v Star Wars III - "If you're not with me, then you're my enemy...". Rovnakým mottom sa riadila skvelo zahraná, no rovnako zákerná učiteľka Drazdechová, ala Zuzana Mauréry, ktorá si z dôvodu konexií na komunistickú stranu robila zo školy a hlavne triedy, v ktorej učila, totálny cirkus, spadajúci ale pod jej tvrdú, diktátorskú ruku. Našťastie sa však našlo zopár jedincov, ktorí sa tomuto totalitnému režimu vzopreli. Dobre sa na to pozerá, no s ťažkým srdcom sa od toho odchádza. Takýmto "ľuďom" hovoril ešte na gymnáziu môj dejepisár "ho*ná v ľudskej koži". Daný typ "človeka" vždy dokázal prevliecť kabáty na záchranu svojej individuality, ale na úkor vlastného charakteru. V politike nájdeme podobných "ľudí" veľa a bohužiaľ nielen v nej. Na česko-slovenskú produkciu naozaj slušná filmarina. (11.03.2017)

Musíme si pomáhat po čechoslováčkovsku. Jakkoli se nemohu zbavit pocitu, že na divadelních prknech by to fungovalo lépe, tak nelituji investovaného času. A nelitoval bych ještě o poznání více, kdyby to duo Jarchovský/Hřebejk pro jednou zastřešilo nějakým jasným dějovým obloukem. Není to vedeno jako příběh od začátku po závěr, ale spíše po jednotlivých samostatných „bakalářských“ segmentech, kdy se to dvacet minut věnuje jedné rodině a pak se přejde k jiné, aniž by se to k těm předchozím kdy vrátilo. Také škoda, že děcka jsou po chvíli odkloněna na třetí kolej. To proč to tak dobře navzdory výše uvedenému funguje je, že ta situace a její řešení z pohledu jednotlivých rodin je rozehrána zajímavě, že co Jarchovský kazí po dějové stránce, to nahrazuje dialogy a že neokoukané obsazení předvádí bravurní výkony. Čili ve výsledku je největší škoda promrhaného finálního aktu. (15.12.2016)

Dvanáct rozhněvaných rodičů podle Hřebejka a Jarchovského si zaslouží jak odsuzující ohlasy, tak i ty pochvalné. Stoprocentní příklon k vykonstruovanému dobovému příběhu na jednu stranu slouží k rozehrání divácky vděčné totalitní podívané ve smyslu „takhle to doopravdy bylo“, na tu druhou zavání příliš vykalkulovaným útokem na diváckou branku. Co dělá z Učitelky jeden z nejpozoruhodnějších snímků Hřebejkovy filmografie od Musíme si pomáhat, však není přitažlivá retro estetika ani výkon Zuzany Mauréry, ale sebevědomá struktura vyprávění. (15.01.2017)