Jan Žižka

Malé vítězství lze spatřovat v tom, že Jan Žižka ani chvíli nepůsobí nechtěně směšně, což jsem se trochu bál, že bude. Produkčně je film zaopatřený solidně, zásadně ale selhává ve vyprávění. Já jsem se do toho příběhu prostě nedokázal dostat. Je to nepřehledné jak na úrovni celého toho dramatického oblouku politického pletichaření, tak i na úrovni jednotlivých scén (v nichž by bylo záhodno chápat kdo, kde, kam, ale ne vždy to chápat jde). Co funguje obstojně, to jsou sekvence s brutalitkami. Mohla to bejt solidní 80minutová špinavá středověká řezničina, ale když tu byly ambinace na větší hollywoodskej spektákl, tak holt bohužel. Mimochodem, já vlastně fakt nechápu, proč někdo natáčí film "Jan Žižka", přičemž si ze Žižkova života vybere období, o němž nikdo nic neví, takže je děj kompletně vyfabulovaný. Nekritizuju to ve smyslu, že bych to promítal do hodnocení, jen to zkrátka nechápu. (17.10.2022)

Když jsem vyšel z kina, byl jsem takový smířlivý. Vlastně jsem Žižkovi přál, aby byl dobrý film a přál jsem to i sobě. Jenže uběhly dva dny a situace se trochu změnila. Respektive dost. Moc nevím, co bych na novince Petra Jáka chválil. Zároveň nemůžu tvrdit, že bych u českého velkofilmu nějak krvácel. Celkově to prostě „jen“ není příliš dobré. Upřímně třiadvacet milionů dolarů na výsledku vidět není, to je ovšem ta nejmenší potíž. Větším problémem jsou zoufale nepřehledné bojové scény, ale tím zdaleka nejhorším je samotné podání příběhu. Čert vem historickou věrnost, jestli brnění odpovídá době a podobné věci. Ovšem to, že Žižka je zoufale plochá postava bez fungující motivace a Ben Foster většinu času tápe, už problém je. Stejně jako celá druhá polovina, která se skládá víceméně jen z běhání po lese, vyměňování zajatců a hledání někoho, kdo se zrovna někam schoval. Vyloženě chválit tak můžu snad jen záporáka Rolanda Møllera, zbytek je však přinejlepším průměr postrádající režisérské nápady, zajímavý příběh i cokoliv jiného, co by nějak výrazně stálo za pozornost. Český velkofilm hollywoodských měřítek se rozhodně nekoná. (07.09.2022)

TT-TŠŠŠ, TT-TŠŠŠ, TT-TŠŠŠ, TT-TŠŠŠ – sudlice drží rytmus, všichni vozoví hradbiči se zhluboka nadechnou ááá tři – čtyři: „Ktož promrdal půl miliardy za lesní melodrama …“ - TT-TŠŠŠ, TT-TŠŠŠ - přidají se cepy a Džan Šyška solow: „Pool rouzpočtu padlow na mě a i Khejn je thu s náma…“ - TT-TŠŠŠ, TT-TŠŠŠ – a pozor, připraví se sbor negrů a ťamanů ze skupiny Džakl gous to Holýúd – tři čtyři: „Lááááska je tu s nami, buďme s ňou, láááska je tu s nami buďme s ňooooou …“. Paradoksně až posledních deset vteřin přineslo to, na co jsme všichni lačně chtěli dvě hodiny čumět a báli jsme se doufat. Dost nechápu tu prefíkanou strategii točit v našich lůzrech a hnojích jakože „velkovýpravnou“ fantasy o skutečné historické postavě, vysrat se na jakékoliv stěžejní události, které by mohly někoho aspoň trochu zajímat, a akorát uvalit astronomické částky za cizácké držky v přitroublé naději, že ty zajistí nějaký zahraniční úspěch. Ego? Pomníček? A tak po výplatě honorářů zbylo už jen na Vašuta a podprůměrnou středověkou telenovelu Šyška bygyns s výpravou průměrné východoněmecké pohádky, která venku, zvlášť u tolik kýžených a řádně zdegenerovaných pojídačů horkých psů, zaujme asi tak stejně, jako například trampoty s impotencí věhlasného rumunského národního hrdiny Basaraba Valašského. Nasraně druhé, pokud abstrahujeme od všech těch mentálně zaostalých, prvoplánových bulvárně kýčovitých Jakliád, osazování instáčových parazitů, kroužících sokolů, násilně vroubovaného, rádoby metaforického lvího safari, pičoplků o svobodě, které jako by vypadly z nějakého Landova NSDAP buzikálu, a od děsivě trapného vozového videoklipu k dlouholeté jedničce husitských hitparád, jedná se o příjemně temnou, brutální a vcelku záživnou mýdlovou operu s uspokojivou choreografií, solidního digitálního průvodce po nejkrásnějších českých hradech a na naše poměry rozhodně těžký nadstandard, kde je zřetelně vidět nadšení všech zúčastněných LARPistů, jakož i těch na scénografii zbylých patnáct mega českých. Jákl se už skoro naučil točit a nezbývá, než před ním poměrně hluboce smeknout, protože to musela být fuckt řehole, dát ten moloch dohromady, pohromadě ho i jakž takž udržet a neudělat moc ostudu. Navíc soudruha Žižku i mile rehabilitoval z Vávrova huhňavého páprdovitého otyloně s jitrnicí pod nosem na sympatického a svižného palcátníka. A tak je docela škoda té hospodyňkovské scenáristiky a zejména zcela bezúčelné kástingové megalomanie. Najebat tam Mádla s Kokotkem, bylo by to sice víc homo, ale zbylo by tak 150 mega na pořádnou Sudoměř!  Pro tržní srovnání promr(d/h)aného potenciálu není třeba chodit daleko. Stačí se podívat, jak vypadá holandský Míša de Ruyter, který stál necelou polovinu i s Karlíkem Tancem! (11.09.2022)

Petr Jákl se prakticky v každém rozhovoru vyznával z lásky k BraveHeart. A přesně takový film natočil, Žižkův origin pro zahraničního diváka. Z celého kulturního fenoménu si vybral mýtus zrodu a ten podpořil skvělými jmény. Z mnoha zahraničních herců, se kterými se Jáklovi podařilo pracovat, bych vyzdvihla speciálně Tila Schweigera, který je přesně tou hvězdou, která má dostatečný tah na diváka a zároveň není našemu kulturnímu prostředí jakkoli cizí. A i proto je jeho Rožmberk pastvou pro oči a zároveň nejzajímavější vedlejší postavou. Jako celek film funguje, má hodně co nabídnout, jen to zkrátka není remake Vávry (ani adaptace Čorneje) a z toho jsou místní kruhy lehce v šoku. (20.11.2022)

Zajímal by mě původní scénář Petruše a Dobeše. Vůbec ne špatný film, který ale selhává v protichůdných tvůrčích snahách Hollywood versus česká historie - blockbuster to totiž moc není a film z českých dějin už vůbec. Teda pokud nepočítáte pár historických postav, zavázané oko a zpěv písně o božích bojovnících. Obecné snahy o natočení snímku o bojovnících za svobodu jsou patrné, ale co z toho? Nic není dotaženo a snad Jákl a spol. aspoň moc neprodělají. I když z Jena neuchcávám, tohle mu nepřeju. (27.10.2022)