Búrlivá svadba

Indická režisérka Mira Nair, které se podařilo proniknout i do Hollywoodu, natočila během několika málo dní roku 2001 podobenství o chystané indické svatbě a co se okolo ní dělo. Snímek získal řadu ocenění a vypráví o osudech mladé ženy, které rodiče vybrali manžela, jehož nikdy neviděla. Chystá se velkolepá svatba, jenže dívka má poměr s televizním reportérem a musí si tedy dát život do pořádku. Navíc začínají drobné rozmíšky mezi svatebčany a do té doby suché počasí se mění v déšť. (31.03.2012)

Příjemné překvapení. Přistupoval jsem k filmu s určitými předsudky, nicméně režisérka je dovedla rozptýlit předvedením vztahů uvnitř jedné rozsáhlé indické rodiny, které se zpočátku jeví ploše, ale postupem času skrze vcelku přirozeně rozehrávané situace dostávají jasné tvary, nejednou překvapivé. Svatba tu slouží jako příležitost dostat celou společnost na jedno místo v jeden čas a tím katalyzovat spory a příkoří, ale i lásky a přátelství. To vše v neokázalém, civilním až komorním stylu netypickém pro indické filmy, jež jsem dosud viděl. Silné ***. (15.09.2014)

Monsoon Wedding je jeden z těch projektů, který západu připomněl, že by bylo zajímavé sledovat také indické filmy. Společně s filmy Dil Chahta Hai s Lagaan: Once Upon a Time in India se ledy pohnuly a lidi se začali víc zajímat. Byly z toho najednou festivalové projekce a ceny, distribuce na DVD, tu a tam film v televizi. Indický film přestal být prázdný pojem, indické celebrity prorazily, začaly se objevovat i v různých jiných mezinárodních a nadnárodních produkcích, staly se tvářemi globálních kampaní. A stalo se to právě včas. Jednotlivé indické kinematografie totiž po roce 2000 dozrály a začaly být konkurence schopné. To, jak se zejména Bollywood změnil v následujících 20 letech se zcela vymyká praxi pomalého vývoje indických kinematografií v celém 20. století. A musím říct, že to byla radost sledovat. A stále je. Mira Nair se stala tváří celé generace emancipované indické diaspory, která konečně dokázala svou kulturu komunikovat natolik srozumitelně, že díky ní padlo mnoho tabu. A přitom základní příběh svatby, kterou definují monzunové deště, se zdá být v jádru tak banální. Ve skutečnosti ale není. (17.11.2023)

Upřímně se přiznám, že bollywoodskou produkci rád nemám a to, na čem staví a svým divákům nabízí, mě naplňuje dílem nepopsatelným odporem, dílem zoufalstvím. Ta přesládlá romantika a celková kýčovitost spolu s oblíbenými zpěvy a tanci mě dokáže spolehlivě zahnat od televize či plátna bez ohledu na to, jak krásné herečky a výpravu nabízí. Bouřlivá svatba není typický Bollywood určený pro domácí publikum - na filmu je znát, že má větší ambice a chce se zalíbit i euroamerickému publiku, pro které jsou typické bollywoodské filmy nestravitelné. Díky tomu je snímek Miry Nair poživatelný i pro mě, ale i tak vnímám romantické linie mileneckých dvojic, které se paralelně ve snímku odvíjí, už za hranicí kýče a film pro mě funguje především jako určitá ukázka života v současné Indii, i když i tady je nutné brát v úvahu, že film určitě neukazuje typickou indickou rodinu, ale spíš její bohatší a vzdělanější vrstvu. To, že indické rodiny jsou soudržnější a ještě dnes v drtivé většině indických rodin vybírají partnera rodiče, je obecně pravda. Do snímku se už nevešlo, že obrovskou roli hraje i kastovní systém, náboženství a horoskopy. Pro film je typické, že hraje na nacionální strunu. Temné tóny v podobě pedofilie jednoho z členů klanu přicházejí ze zámoří z USA a je taky znát, jak dobře režisérce dělá, když zdůrazňuje ekonomický vzestup Indie posledních let. Celkový dojem: 55 %. (08.03.2010)

Podle všeho jde o celkem věrné zachycení toho, jak by to i mohlo probíhat. Bollywood tentokrát poznáte spíš podle námětu než zpracování, které je mnohem civilnější, než jsme zvyklí (kamarád to označil za "celkem normální film"). Ale jsem docela rád, že v mém kulturním okruhu není svatba smyslem života. (16.08.2007)