Vražedné práva

Co se zpočátku jeví jako svižná variace na doktora Househo v ženském podání a místo v nemocnici se ocitáme před katedrou práv se brzy stane až téměř průměrným právnickým dramatem, ve kterém jsou obhajování i ti, co by si spíš zasloužili celu 2x2 metry. Maska silné hlavní hrdinka se začne odlupovat (a to doslova) a odhalí realitu, že Viola Davis není novým Housem v sukni, ale emočně labilní ženuškou podvádějícího manžela, jehož milenka nejen umře, ale i on sám je zavražděn.... což je nám připomínáno každou epizodu v útržkovitých flashforwardů, ve které se skupinka vybraných studentů snaží zbavit těla a důkazů. Škoda tedy je, že teoretická část, učící „jak si nechat projít vraždu“ je nahrazena více či méně nezáživnou praxí ze soudní síně jen s několika málo studenty – a zbytek třídy má prostě smůlu. Takhle divák musí sledovat partu rozdílných individuí, kteří vám brzy začnou lézt na nervy, co se snaží oslnit svou mentorku, která není tak zastrašující, jak ji v první epizodě všichni líčili (i když bez makeupu a paruky....). Jsem zvědavá, jak se příběh bude odvíjet potom, až dorazí do „přítomnosti“ a bude muset najet na jiný styl vyprávění, což bude už brzy. (15.11.2014)

1. série: Shonda Rhimes je televizní titán. Po legendární Grey's Anatomy (pozice hlavní scénáristky), neméně úspěšném Private Practice a v současné době televizní stálici Scandal se vrhla na právnický seriál. Ikdyž pouze z pozice hlavní producentky, její vliv je cítit z bezmála každého okénka, ač za celým projektem stojí talentovaný nadějný tvůrce Peter Nowalk. Příběh nepostrádá dynamiku, atraktivitu (,ať už se jedná o epizodní zápletky, které jsou leckdy mrazivější, než hlavní linie - epizoda se sklepem), ale především staví na precizním castingu, jež je vypiplaný do poslední roličky. Od ďábla v roušce beránčím Viole David, po Charlieho Webera, seriály protřelou Lizu Weil nebo mladé neskutečně talentované osazenstvo v čele s uhrančivým Jackem Falaheem a Karlou Souza. HTGAWM do diváka jede od pilotu na plný plyn a nezpomalí ani se nezalekne před ničím, co by se mohlo na první pohled zdát šílené nebo neuskutečnitelné (zvraty, jako na horské dráze). Naopak, epizodu od epizody přitvrzuje, přidává na tempu a gradaci, až při závěrečném rozuzlení téměř nedýcháte. Produkce Shody Rhimes v současné době nemá konkurence. Nejen že dokáže skloubit lákavé prostředí s vztahovými propletenci, ale zároveň vše okoření hostovačkami pro fajnšmekry (Steven Weber, Ana Ortiz, Elizabeth Perkins, Marcia Gay Harden a další) a neskutečně chytlavým soundtrackem. Roční čekání na další sérii bude vzhledem k závěrečnému cliffhangeru útrpné. 90% (28.09.2014)

Překvapení podzimní sezóny postupně muselo bojovat se všelijakými očekáváními. Zprvu byly na místě pochyby, zdali se dokáže i obsah vyrovnat skvělé sexy formě (sex/pitva v sedmém díle je lahůdka), ať už jde o sympatické herce, zajímavý hudební podkres nebo (a to především) vynikající dynamický střih. S přibývajícími díly dokázal tento seriálový černý kůň přesvědčit i o kvalitách obsahových, kdy každý díl přišel s povedenou epizodní zápletkou ze soudní síně a jejího zákulisí i efektním a efektivním dávkováním ústředního příběhu. Zde ale zároveň nastoupily pochyby, jestli si vysoko nastavenou laťku kvality dokáže udržet. Ovšem tím největším překvapením nakonec není, že se autorům toto povedlo, nýbrž to, že kvalitu dokonce i zvyšovali a závěr série je už je v motání hlavy prakticky orgasmický. Navíc si nepamatuju, kdy jsem naposled týden co týden odcházel od seriálu beze zbytku nadšený a natěšený na další epizodu, a to je prostě husarský kousek, kvůli kterému jsem takhle malý kousíček od přihození poslední hvězdy a zařazení How to Get Away with Murder mezi srdcovky. Třeba se tak stane napřesrok. Ostatně, nakročeno tímto směrem má už i tím, že hlavní hrdina nemá rád superhrdiny. EDIT: Jak už to tak bývá, je docela bizarní si nyní po finále seriálu po sobě číst komentář psaný po první sérii. Tentokrát to ale není kvůli nějakému tehdejšímu neporozumění nebo naivitě, ale prostě proto jak moc se seriál za tu dobu změnil. Asi se nedá říct, že by to byla po všech ohledech změna k horšímu, ale tu původní svižnost a cool faktor by v něm vlastně už od druhé série člověk pohledal. Namísto toho seriál čím dál víc řeší osobní dramata a všechny možné současné sociální problémy, a do vražd a konspirací se zamotá tak, že nakonec už ani nevím, komu ta titulní vražda ve výsledku prošla. (28.02.2015)

V roce 2007 přišla má oblíbená kabelovka FX s vynikajícím thrillerem o ďábelské právničce a její inteligentní chráněnce. Damages, u nás vysílaný pod příšerným názvem "Patty Hewes - nebezpečná advokátka," pracoval s konceptem, kdy byl na samém začátku zobrazený vyhrocený konec příběhu, a postupně se dvě časové linie (teď a předtím) víc a víc přibližovaly, až se nakonec střetly v překvapivém vyvrcholení. O sedm let později přichází charismatická právnička Annalise Keating se svojí lekcí o tom, jak se vyvléct z vraždy. Ta funguje na stejném principu, víceméně jediný rozdíl spočívá v tom, že tahle jízda pod taktovkou Shondy Rhimes klade o poznání větší důraz na vztahy (zatímco Patty Hewes měla chráněnku jednu, Annalise jich má hned pět, de facto sedm/osm?). Proto je seriál jednak víc "sexy" (dřív či později to jiskří prakticky mezi jakýmkoli libovolným párem skoro bez ohledu na pohlaví či orientaci, panuje úžasná chemie mezi castem, hercům nepopiratelně vévodí božská Viola Davis, osobně mě ale nejvíc potěšilo znovushledání s gilmorovskou Lizou Weil, která neztratila nic ze svého šarmu), především je ale divácky přístupnější. Trochu paradoxně, zdálo by se, že čím větší množství lidí se zmítá v pavučině lží, zvratů a podrazů, tím náročnější to bude sledovat, opak je ale pravdou. Vzhledem k menšímu prostoru pro všechny postavy je všechno přehlednější a člověk má notně rozmanitější volbu při výběru favorita, což nedělá sebemenší problém. Zamiloval jsem si skoro všechny, od nemilosrdné Annalise, přes chladně logickou Laurel, sebevědomí postrádající Bonnie, překvapivě až po "vola" party Ashera (archetyp postavy, co obvykle nesnáším, tady mi naprosto sedí). Každý má svoje místo, každá scéna je malým dílkem puzzle, a pocit ze sledování, když všechny dílky zapadnou na svoje místo, patří jednoznačně k nejuspokojivějším, co současná seriálová scéna nabízí. (28.02.2015)

Od scenáristů Chirurgů, True blood či Prolhané krásky těžko očekávat promyšlené krimi kvalit napr. Mindhuntera. Ovšem když se věci neznalý jedinec podívá na místní dosti vysoké hodnocení (81 %!) a představitelku hlavní role, kterou je vysoce kvalitní „seriózní“ herečka, nelze nemít očekávání. ABC dokázalo v roce 2014 uhnat už tehdy etablovanou Davisovou a v tom spočívá hlavní problém seriálu. Davisová totiž všechny herce přehrává o několik tříd – vypjatá niterná zhroucení, charismatické výstupy u soudu nebo mentorování studentů. Různé módy se u ní ale střídají tak často, že po pár epizodách začne být jasné, že seriál se nesnaží být ani trochu uvěřitelný, týká se to i vedlejších postav a jejich nedostatečně prokreslených změn v chování. V porovnání s Kravaťáky má seriál humor téměř nulový a navíc ještě poněkud otravnou postavu naivního a snaživého underdoga Wese./// Premisa první řady zní na papíře atraktivně a s přivřeným okem lze podzápletky ještě akceptovat, jak se však zvyšuje počet mrtvých a odhalují pachatelé ze samého středu Keatingové, začíná to být už poněkud směšné. Po zhlédnutí první série jsem si přečetla hlavní zvraty celého seriálu a nestačila se divit, jak moc se Vražedná práva ubrala k telenovele. Pokud jste ale milovníky dramat z amerických soudních síní jako já, můžete tomu dát šanci. 60–70 % [1. série] (19.08.2021)