Vražedné práva

Žila jsem s tímto seriálem několik týdnů, tak je asi jasné, že musím dát plnou palbu. Ačkoli jsem rozhodně nebyla cílovka - právní arogantní hatmatilku, ohebné a uřvané právníky, navíc mladé studenty práv, normálně opravdu spíš nesnáším. Proto bych nikdy nevěřila, že právě tomuto tématu budu věnovat tolik času (6 sérií po 15 dílech), přesto mě to vtáhlo - svým švihem, napětím a chytrostí. Jméno Annalise Keating mi bude ještě dlouho znít v hlavě. A Viola Davis ji hrála prostě skvěle. (14.04.2022)

Skvělá Viola Davis, zajímavé prostředí i ústřední motiv, kdy jde o detektivku obráceně. Asi v polovině 1. sezóny se děj zbytečně zamotává a přestává se držet vybudovaného schématu, ale pořád hodně slušný seriálový počin, určitě to lepší z roku 2014. S postupem času se scénáristé zdokonalili v tom, co jim šlo nejlépe - po nudném dílu zakončit něčím napínavým, takže se na ten další díl prostě musíte podívat :) (05.04.2015)

Od scenáristů Chirurgů, True blood či Prolhané krásky těžko očekávat promyšlené krimi kvalit napr. Mindhuntera. Ovšem když se věci neznalý jedinec podívá na místní dosti vysoké hodnocení (81 %!) a představitelku hlavní role, kterou je vysoce kvalitní „seriózní“ herečka, nelze nemít očekávání. ABC dokázalo v roce 2014 uhnat už tehdy etablovanou Davisovou a v tom spočívá hlavní problém seriálu. Davisová totiž všechny herce přehrává o několik tříd – vypjatá niterná zhroucení, charismatické výstupy u soudu nebo mentorování studentů. Různé módy se u ní ale střídají tak často, že po pár epizodách začne být jasné, že seriál se nesnaží být ani trochu uvěřitelný, týká se to i vedlejších postav a jejich nedostatečně prokreslených změn v chování. V porovnání s Kravaťáky má seriál humor téměř nulový a navíc ještě poněkud otravnou postavu naivního a snaživého underdoga Wese./// Premisa první řady zní na papíře atraktivně a s přivřeným okem lze podzápletky ještě akceptovat, jak se však zvyšuje počet mrtvých a odhalují pachatelé ze samého středu Keatingové, začíná to být už poněkud směšné. Po zhlédnutí první série jsem si přečetla hlavní zvraty celého seriálu a nestačila se divit, jak moc se Vražedná práva ubrala k telenovele. Pokud jste ale milovníky dramat z amerických soudních síní jako já, můžete tomu dát šanci. 60–70 % [1. série] (19.08.2021)

Pilot: Zmínit musím zejména soundtrack, protože tahle vykrádačka Reznora a Rosse se fakt povedla, a žene thrillerový seriál mílovými kroky kupředu. Napětí u studia případu, napětí v soudní síni, napětí ve škole během honby za nejlepším studentíkem práv... Viola Davis si to hodně dává a divákovi až na konci úvodní epizody dojde, že by se jako mohl konečně nadechnout. Seriál jsem sice objevil až včera po sedmi vyšlých dílech (protože otřesný plakát: takhle chcete prodat očekávanou novinku, ABC?), ale už dnes mě čeká strhující dohánějící maratón. EDIT po sedmi epizodách: Nejdravější seriálový drajv roku 2014. Jasná pecka podzimu! (10.11.2014)

V roce 2007 přišla má oblíbená kabelovka FX s vynikajícím thrillerem o ďábelské právničce a její inteligentní chráněnce. Damages, u nás vysílaný pod příšerným názvem "Patty Hewes - nebezpečná advokátka," pracoval s konceptem, kdy byl na samém začátku zobrazený vyhrocený konec příběhu, a postupně se dvě časové linie (teď a předtím) víc a víc přibližovaly, až se nakonec střetly v překvapivém vyvrcholení. O sedm let později přichází charismatická právnička Annalise Keating se svojí lekcí o tom, jak se vyvléct z vraždy. Ta funguje na stejném principu, víceméně jediný rozdíl spočívá v tom, že tahle jízda pod taktovkou Shondy Rhimes klade o poznání větší důraz na vztahy (zatímco Patty Hewes měla chráněnku jednu, Annalise jich má hned pět, de facto sedm/osm?). Proto je seriál jednak víc "sexy" (dřív či později to jiskří prakticky mezi jakýmkoli libovolným párem skoro bez ohledu na pohlaví či orientaci, panuje úžasná chemie mezi castem, hercům nepopiratelně vévodí božská Viola Davis, osobně mě ale nejvíc potěšilo znovushledání s gilmorovskou Lizou Weil, která neztratila nic ze svého šarmu), především je ale divácky přístupnější. Trochu paradoxně, zdálo by se, že čím větší množství lidí se zmítá v pavučině lží, zvratů a podrazů, tím náročnější to bude sledovat, opak je ale pravdou. Vzhledem k menšímu prostoru pro všechny postavy je všechno přehlednější a člověk má notně rozmanitější volbu při výběru favorita, což nedělá sebemenší problém. Zamiloval jsem si skoro všechny, od nemilosrdné Annalise, přes chladně logickou Laurel, sebevědomí postrádající Bonnie, překvapivě až po "vola" party Ashera (archetyp postavy, co obvykle nesnáším, tady mi naprosto sedí). Každý má svoje místo, každá scéna je malým dílkem puzzle, a pocit ze sledování, když všechny dílky zapadnou na svoje místo, patří jednoznačně k nejuspokojivějším, co současná seriálová scéna nabízí. (28.02.2015)