Reklama

Reklama

Vražedné práva

(seriál)
  • Česko Vražedná práva (viac)
Trailer 2
Krimi / Dráma / Mysteriózny
USA, (2014–2020), 64 h 27 min (Minutáž: 42–44 min)

Tvorcovia:

Peter Nowalk

Hudba:

Photek

Hrajú:

Viola Davis, Billy Brown, Jack Falahee, Aja Naomi King, Matt McGorry, Karla Souza, Charlie Weber, Liza Weil, Conrad Ricamora, Alfred Enoch, Tom Verica (viac)
(ďalšie profesie)

Série(6) / Epizódy(90)

Obsahy(1)

Ako sa vyvliecť z vraždy? Ako za zbaviť podozrenia zo spáchania zločinu, aj keď ste ho vykonali? To všetko vás naučí charizmatická právnička Annalise Keatingová, ktorá úspešne obhajuje aj tých najhorších zločincov. Jej lekcie na univerzite, kde prednáša, sú mimoriadne populárne. Ambiciózni študenti práva, ktorí praxujú v jej advokátskej kancelárii a súperia o prestížne miesta a lukratívnu prácu, sa však pripletú do škandálu s vražedným sprisahaním, ktoré otrasie celou univerzitou. A navždy zmení ich ďalšie životy. (TV Wau)

(viac)

Videá (25)

Trailer 2

Recenzie (115)

novoten 

všetky recenzie používateľa

1. série - 90% - Zvraty na hraně diváckého udýchání, zdánlivě rutinní studijní či pracovní prostředí podané nejatraktivnějším možným způsobem a galerie úžasných (Annalise, Wes, Bonnie, Rebecca) nebo alespoň dostatečně prokreslených a tím pádem zábavných (Frank, Connor, Laurel, Asher) charakterů. Za tým Shondalandu tentokrát v první tvůrčí linii kope Peter Nowalk a znovu tak mění můj žánrový pohled. Soudních dramat nebo detektivních thrillerů tu už byly tuny, ale aby někdo dokázal řezat veškerá očekávání na kousky, to se tak často nestává. Absolutní hodnocení proto vražedníkům utíká jen o fous, protože období před samotným odhalením těsně vyhrává nad obdobím po něm. Přesto má Keating Five nakročeno hodně sebevědomě. Dusno, které mezi charaktery zákonitě musí houstnout čím dál rychleji, cítím už teď. 2. série - 90% - V podzimní části vyhrocenější a drtivější než loni, v té jarní pak dýchavičnější než loni. Jsou případy, kdy se úspěšný koncept povede zopakovat (nehledě na to, že uspět podruhé s tím samým bez toho, aby se hladové publikum začalo nudit, je v dnešní době úkol téměř nemožný) a tvůrci, kteří s takovou oblibou hází hlavním hrdinům do cesty oběti, zločiny, krev a zradu, to přesto dokázali. Viola Davis hraje na hraně lidských možností, zbývající hlavní postavy tvoří čím dál kompaktnější celek a v kombinaci s postupně se odkrývajícím tajemstvím jedné noci se jedná o pravou definici seriálu, kde je týdenní čekání na další epizodu krutým divákovým mučením. Je proto škoda, že jarní část se více než jako důstojné pokračování prezentuje jako prostor pro odkrytí důležitých otazníků z dávnější minulosti, ale v kombinaci s emocionální mučivostí děje se pořád jedná spíše o vadu kosmetickou než o shození celého počinu. Do tohoto víru událostí zkrátka a dobře nejde nespadnout. 3. série - 80% - Sezóna, která měla našlápnuto k absolutnímu hodnocení, nakonec zůstává tou slabší. Ale než že by přímo byla o onen chlup slabší, v ní jen gradují některé scenáristické neduhy, které se seriálu drží již delší dobu. Napětí přitom neustupuje ani o chlup, podzimní část tradičně trhá nervy každou scénou a pointa klíčového twistu je tak šikovná, že se jí z poslední televizní doby nemůže rovnat vůbec nic. Navíc spolehliví hráči jako Charlie Weber nebo Karla Souza dostávají herecký materiál, který jim pomáhá k tomu, aby se bez zrnka studu zařadili po bok i nadále nepřekonatelné Violy. To jen způsob, jakým se celý letošní rébus rozřeší, mi nedává spát. Už během loňského roku jsem si občas připadal, že tvůrci v nejkrajnějších chvílích používají hlavní postavy ne jako živoucí charaktery, ale jen jako prostředek k vyprávění. Protože je divák dosavadními zvraty čím dál otrlejší, je tak čím dál složitější přijít s novým šokem. Právě finále pak podle mě trpí tím, že je v rámci co největšího překvapení odpovídáno na otázky, které mě téměř nezajímají a na ty klíčové otazníky přicházejí odpovědi z míst, kde bych je nehledal a ani hledat nechtěl. Chci ale věřit, že se nejedná o trvalý jev a snížení hodnocení je tak jen dočasné. 4. série - 70% - Jakkoli se herci mohou snahou přetrhnout a vydolují emoce i z rozporuplných linek (Lahey senior, protahovaná záhada kolem Wese, vyloženě nepodařený crossover), dojmy zase o chlup klesají. Ta neměnná premisa, kdy podzimní část nastolí sto a jednu otázku, aby část jarní odpověděla maximálně na polovinu a místo toho začala vršit další, je pro dramaticky-právnický žánr poněkud rozčilující. Může za to samozřejmě fakt, že některé linky (Michaela, Bonnie) se nevyvíjí tak, jak bych chtěl a ani tak, jak by mi přišlo logické, ale na to, že scénáristé nadále používají pár charakterů jen jako figurky a vždy jim půjde víc o zvraty než o celkové dojmy, jsem si už musel zvyknout dávno. Je to hra. Hra, která balancovala na hranici dokonalosti a mrzí mě, že mě každým rokem méně baví ji dál hrát. 5. série - 70% - Extra silný start a v závěru najednou pocit, že jarní část sezony byla opět smutně navíc a i na ploše sedmi epizod podivně protahovaná. A já se bohužel nemohu zbavit pocitu, že seriál už nejspíš navždy ustrnul v pozici mistrně gradované podívané, která ve finále nabídne odpovědi na něco, na co se nikdo neptal, případně zdánlivě bezvýchodné situace vyřeší deus ex machinou, která klidně mohla dorazit kdykoli předtím. Je to hrozná škoda, protože Bonnie, Annalise nebo Frank jsou pořád prvotřídní a v nejvyhrocenějších momentech za ně i tentokrát mám tendenci dýchat, ale posun dopředu pomocí překotných epizod nebo vztahových kroků tam či zpět mi ani tentokrát ke spokojenosti nestačí. 6. série - 60% - To nejslabší hodnocení za celou existenci seriálu neznamená, že by poslední sezóna byla za každou cenu nejhorší. Snad jen moje trpělivost už došla a způsob, jakým se scénáristé v čele s Petem Nowalkem rozhodli řešit zbylé otazníky, mě na samém konci slušně otrávil. A bez spoilerů se mi to vysvětlit nepovede. Hodně mě mrzí skutečnost, že na každou záhadu, i tu nejrafinovaněji vystavěnou, existuje dost podobná odpověď. Pokud v raných časech bylo univerzálním heslem "It's always Wes!", v těch pozdějších by to bylo "It's always Castillos!" - a ani bych nemusel moc přehánět. Nápad, že v pozadí všeho zločinného dění bude vždy stát někdo z Laureliny rodiny, považuji přinejmenším za nešťastný. To, že se důležitá rozhodnutí dějí mimo záběr a klíčovými osobami se stávají charaktery, které potkáváme div ne poprvé, je už ale bezmála katastrofa. Ještě víc mě pak mrzí dlouhodobé falešné vábení na něco, co nikdy nepřijde. Právě Nowalk v rozhovoru před začátkem vysílání poslední řady explicitně vzkázal, že na všechny otázky, které jsme kdy jako hladoví diváci měli, dostaneme odpověď. Jaké tedy bylo moje překvapení, když ten samý člověk těsně po skončení seriálu adresuje shodou okolností přesně ty otazníky, které vždy trápily i mě (co se stalo s Laurelinou matkou, jakou roli v tom sehrála sama Laurel a co měly znamenat občasné narážky na její celoživotní psychický stav) s prohlášením, že některé věci si diváci určitě domyslí sami. Což o to, svoje teorie samozřejmě všichni máme, ale u počinu, který si vždy zakládal na důmyslném pointování příběhu a na důležitostí i té sebemenší stopy, je takový přístup zbytečným krokem zpět. Samotné finále ve mně vzbudilo spoustu emocí, jak těch pozitivních (loučení Connora s Oliverem mi vehnalo do očí slušnou dávku slz stejně jako snad každý větší proslov, ať už soudní nebo pohřební), tak i těch negativních (rozhodnutí nechat zemřít dvě moje oblíbené postavy kvůli tomu, aby mohlo jít téměř o citaci jiného díla). Možná vyčítám něco, co bylo ve Vraždách přítomno už delší dobu, zkrátka jsem jen čekal, že na samém konci půjde seriál naproti svým divákům nejenom v prázdných slovech, ale i v opravdovosti zážitku. Na druhou stranu pokud v posledních letech existovala show, která důkladně roztáčela mozkové závity na téma teorií a vztahů, byla to právě ta o legendární Annalise. () (menej) (viac)

slunicko2 

všetky recenzie používateľa

Metodická příručka, jak (ne)má pracovat obhájce. 1) První, na co se asi divák zeptá, je, jak moc zobrazené postupy odpovídají skutečnosti. Otázka ovšem nezní, zdali je to možné (ano, je), ale spíše, zdali je to pravděpodobné, obvyklé (ne, není). Jenom ta rychlost projednávání je absurdně svižná. Navíc v případě viny klienta je advokát podle práva v USA povinnen tuto skutečnost sdělit úřadům, což se, jak se skepticky domnívám, děje jen v málo případech. Na druhé straně si neumím představit, že by špičková advokátka zveřejňovala své místy pochybné praktiky, ještě k tomu na vysokoškolském semináři._____ 2) Absolvent českých vysokých škol (nejenom právnických) dále zaregistruje pro nás neobvyklou aktivitu studentů v hodinách. Studenti se na téma připravují předem (!), v hodině vášnivě diskutují (!!) a pečlivě připravený učitel (!!!) je k tomu nutí a současně vytváří optimální podmínky. Trochu to jistě souvisí se systémem obecného precedenčního práva (vygoogli si common law) v USA na rozdíl od rigorózně strnulého práva kontinentálního (u nás). Taky to souvisí s tím, že ve škole se neučí nejdřív ty nejtěžší teoretické předměty (např. Teorie státu a práva) nebo rozsáhlé teoretické úvody do každého právního oboru, jako je tomu u nás, ale hned se přechází k právnické praxi, která je pro studenty nesrovnatelně zajímavější a přitažlivější. Její znalost pak další studium výrazně ulehčí._____ 3) Jak se ale později ukáže, seriál není o právu, ale o vraždě. I pro kriminální obsah je příznačné zběsilé tempo, matoucí flasbacky a narcisistní forma, která překonává obsah. Nicméně seriál je napínavý, má styl i atraktivní ohoz, tak, jak říkají Slováci, čo už._____ 4) Hejno pěkných kluků je tu taky, např. 26letý Alfred Enoch (Wes zamilovaný do Rebeccy) nebo 28letý Matt McGorry (Asher z dobré rodiny, spí s asistentkou advokátky)._____ 5) Po první řadě jsem spokojen. ()

Reklama

JimmyII 

všetky recenzie používateľa

Pročítám zdejší komentáře a žasnu nad přestřeleným hodnocením. Na druhou stranu musím objektivně uznat, že první díly mě také vtáhly a nešetřil jsem nadšením. Nicméně teď, po první řadě a několika dílech druhé, už hodnotit můžu a jsem zklamaný. Mám z HTGAWM pocit příšerně vyhajpovaného rádoby cool seriálu, který je však, když prokouknete tuhle slupku, šíleně pitomoučký a klišoidní, což v téhle kombinaci bohužel trochu uráží divákovu kombinaci. Scenáristické postupy zavánějí onanií á la How I Met Your Mother, když věčně ukazují nějaký šokantní cilffhanger, vrátí se v čase a pak dojdou k banálním a současně notně překombinovaným konstrukcím, které nutně zklamou a nenaplní nastavené očekávání. Tím se celý děj vleče, je mnohokrát nastavován a rozuzlení musí zákonitě být divné/pitomé. To vše se děje partě ústředních postav, které jsou mimochodem zcela nesympatické a není nikdo, komu byste chtěli fandit. V kombinaci s příšernou multikulti otevřeností (tolik různobarevných a různě sexuálně orientovaných postav ve všemožných kombinacích jsem fakt neviděl - a to mi, pěkně prosím, homosexuálové, lesby ani jiné rasy nijak nevadí, jen je tu toho až absurdně mnoho) vychází HTGAWM jako poměrně nesnesitelný seriál. Úplně vidím, jak to skončí po deseti řadách, kde všichni postupně podstoupí změny pohlaví, barvy pleti, zemřou, zmrtvýchvstanou, vzájemně spolu budou souložit v různých kombinacích a průběžně se ještě mezi sebou povraždí. Ach jo. ()

Mertax 

všetky recenzie používateľa

Od scenáristů Chirurgů, True blood či Prolhané krásky těžko očekávat promyšlené krimi kvalit napr. Mindhuntera. Ovšem když se věci neznalý jedinec podívá na místní dosti vysoké hodnocení (81 %!) a představitelku hlavní role, kterou je vysoce kvalitní „seriózní“ herečka, nelze nemít očekávání. ABC dokázalo v roce 2014 uhnat už tehdy etablovanou Davisovou a v tom spočívá hlavní problém seriálu. Davisová totiž všechny herce přehrává o několik tříd – vypjatá niterná zhroucení, charismatické výstupy u soudu nebo mentorování studentů. Různé módy se u ní ale střídají tak často, že po pár epizodách začne být jasné, že seriál se nesnaží být ani trochu uvěřitelný, týká se to i vedlejších postav a jejich nedostatečně prokreslených změn v chování. V porovnání s Kravaťáky má seriál humor téměř nulový a navíc ještě poněkud otravnou postavu naivního a snaživého underdoga Wese./// Premisa první řady zní na papíře atraktivně a s přivřeným okem lze podzápletky ještě akceptovat, jak se však zvyšuje počet mrtvých a odhalují pachatelé ze samého středu Keatingové, začíná to být už poněkud směšné. Po zhlédnutí první série jsem si přečetla hlavní zvraty celého seriálu a nestačila se divit, jak moc se Vražedná práva ubrala k telenovele. Pokud jste ale milovníky dramat z amerických soudních síní jako já, můžete tomu dát šanci. 60–70 % [1. série] ()

sofiapetra 

všetky recenzie používateľa

Žila jsem s tímto seriálem několik týdnů, tak je asi jasné, že musím dát plnou palbu. Ačkoli jsem rozhodně nebyla cílovka - právní arogantní hatmatilku, ohebné a uřvané právníky, navíc mladé studenty práv, normálně opravdu spíš nesnáším. Proto bych nikdy nevěřila, že právě tomuto tématu budu věnovat tolik času (6 sérií po 15 dílech), přesto mě to vtáhlo - svým švihem, napětím a chytrostí. Jméno Annalise Keating mi bude ještě dlouho znít v hlavě. A Viola Davis ji hrála prostě skvěle. ()

Galéria (1 981)

Zaujímavosti (8)

  • Již v první polovině pilotního dílu při sexuální scéně mezi Annalize Keating (Viola Davis) a jejím milencem Natem Laheym (Billy Brown) se herečka zranila. Poté požadovala po producentech seriálu, aby na nějakou dobu omezili sexuální scény, aby se vzpamatovala z nepříjemného zážitku. (Quentin10)
  • Původní dům Annalise Keating (Viola Davis) se nachází v seriálu ve Filadelfii, ale doopravdy se tento dům nachází na jihu Los Angeles. V seriálu je vidět pravý exteriér domu, ale interiér domu už pravý není. (Quentin10)

Reklama

Reklama