Liza, líščia víla

Hravá černá komedie, přejímající v mnohém barevný vizuální styl Wese Andersona, představuje syntézu hned několika narativních a stylistických postupů. Příběh nesmělé ošetřovatelky Lízy, která se po smrti své pacientky rozhodne najít pravou lásku, spojuje bizarní humor, romantickou zápletku jako z Popelky, detektivní linii a dokonce prvky fantasy, neboť Lízino hledání partnera kazí duch japonského zpěváka, kvůli němuž je prokletá, a všichni její nápadníci nešťastně umírají. Díky takovému žánrovému anarchismu evokuje vyprávění najednou několik rozdílných emocí, které jsou však podřadné cílené komičnosti a čiré radosti z využívání artových složek novým a progresivním způsobem. Pohádkový happyend, během něhož Líza objeví svou skutečnou lásku, kterou měla přitom celou dobu přímo před nosem, tak působí naprosto samozřejmě a mile. Mám jenom trochu provinilý pocit, že sám bych Lízu asi nedokázal milovat nesobeckou láskou, namísto toho by mě asi lákalo chytit ji zezadu za copy a pěkně.... no, to už jsme zase v jiném žánru :D (06.01.2017)

Film slibuje mnohé, leč tu černou komedii, jak je " Líza" prezentována mi neposkytl. Velké ambice, natočit film ve stylu Wese Andersona zkrátka naplněny nebyly. Lízini nápadníci sice padají, jako mouchy, ale chybí tomu lehkost, ba většinou i vtip. Pobavil mě snad jen ten pojídač melounové polévky a jiných divných pokrmů a také neúnavný policista-opravář a " sběratel" úrazů. Naopak příšerně mi lezl na nervy ten Japonec i s tím jeho songem.To mám z toho, že jsem se na to těšil. (28.05.2016)

Inspirace Andersonem a Jeunetem je víc než zřejmá, ale pro mě se příběh kvalitativně těmto mistrům moc nepříbližil. Oba zmiňovaní mají velmi ,,specifický rukopis", není divu, že jím byli a budou tvůrci ovlivněni. Přestože např. Andersonův Grandhotel Budapešť mám moc ráda, tohle mě nenadchlo ani trošku. U mě nenastal ani jeden úsměvný okamžik, takže o komedii těžko mluvit. Celé mi to přišlo překombinované a přeplácená včetně těch japonských prvků. Taktak jsem vydržela do konce. (22.01.2016)

"Proč jí vůbec někdo zabíjel? Na vkladní knížce neměla ani sto forintů." "Lidi vražděj i za lacinějš." ____ Buď jsem viděl špatnou verzi, jinak si to nadměrně vysoký hodnocení nedokážu racionálně vysvětlit. Spíš než plnohodnotný fantazijní celovečerák ve mě snímek spíš evokoval dojem low-budget televizního filmu za pár kaček, z něhož ta tristní lacinost čpí jak z díry tureckého retychu. Nejde o empatickou konceptuální zhovadilost, ani pitoreskní rozprávku - tvůrci chaoticky balancují mezi oběma sférami.... Vyloženě pro děti to ovšem taky není - sexu a vražd je zde požehnaně. Tak pro koho tenhle lascivní mišmaš vlastně je? Prakticky i teoreticky pro divnolidi, páč tohle je sentimentální film se vším všudy - fikční gastronomií díky níž jednotliví aktéři koštují takové delikátní gáblíky jako kupříkladu melounovou polívku s jarní cibulkou, dušené houby s džemem, anebo kapra na javorovém sirupu počínaje, obscénními karikatury v podobě vraždících japonských popových zpěváků, inspektorů na baterky, anebo obézních mrtvol konče - to vše doplněné westernovým soundtrackem, jemuž by i Ennio Morricone mohl nevraživě závidět.... Nebýt těch brakových triků, možná bych mé hodnocení vytáh i na 4*. Film mi každopádně poskytl jedno moudro, který si jednoznačně vezmu k srdci: v národě Langošů fakticky krom Bély Tarra a jeho souputníků žijí jen maďaři :((( (04.08.2020)

Černohumorná variace na maďarský způsob, řízlá sem tam japonským popíkem. Že to zní šíleně? To nepochybně ano. Ale asi bude trošku záležet, jak se Vám tenhle film trefí do nálady, což se v mém případě rozhodně stalo. Není to sice úplně dokonalé, ale jako zpestření netradiční a originální komedie, jednou za uherák, no, proč ne. (15.11.2015)